psycho-1

2010-01-03T15:25:00.000-08:00

Tento způsob věštění se ani v nejmenším neshoduje s moderním přístupem psychologie ke snům, ale výborně ukazuje snahy starověkých věštců uhodnout ze snu budoucnost. Víra ve věšteckou sílu snu byla v té době mnohdy neotřesitelná. Ovšem už tehdy se našli vykladači, kteří tušili, že spíše než o budoucnost se jedná o splnění nevyslovených tajných přání. Zároveň věděli, že k správnému pochopení snu je třeba znát i širší souvislosti a životní okolnosti snícího, jeho problémy, plány, radosti a starosti . Do dnešní doby se zachovala zmínka o Alexandru Velikém, jenž měl při dobývání města Tyros sen, v němž viděl postavu tančícího satyra. Přivolaný vykladač snů dobře pochopil význam tohoto obrazu a vyložil ho jako „Sa-Tyros“, tedy tvůj Tyros. Sen vyjadřoval dobyvatelovu touhu.

SNY A JEJICH ANALÝZA

2008-11-26T10:03:00.000-08:00

Již od pradávna se lidé snaží vysvětlit své sny. A ve svých názorech se mnohdy diametrálně liší. Někteří tvrdí, že sny jsou zcela nesmyslné. Jsou to pozůstatky vzpomínek, myšlenek, představ a fantazií, které ve snech tvoří změť obrazů, příčících se rozumu a logice. Na druhé straně jsou lidé, pro které znamenají sny výzvu k zamyšlení. Snění představuje nepopiratelný důkaz, že psychická činnost pokračuje i ve spánku a není vázána pouze na stav vědomí a bdělosti člověka. Najdeme-li si určité vodítko nebo klíč jsme schopni svým snům porozumět a navíc se naučit mnohé o svém já.
Lidé schopní rozumně vysvětlit a vyložit sny se odnepaměti vyskytují po celém světě, ve všech kulturách a dobách. Zmínky o nich nacházíme ve všech svatých knihách v koránu, bibli, talmudu, ve východních náboženstvích. Za všechny snad starozákonní příběh Josefa, kterého vlastní bratří prodali do egyptského otroctví. Josef dokázal faraonovi vyložit jeho sen o sedmi kravách tučných a sedmi vyhublých, tak že po sedmi letech bohatých mělo nadejít sedm let bídy. Skutečně se tak stalo a Josef se stal dvorním vykladačem snů.

2008-10-09T04:28:00.000-07:00

A co samotná svatba?

Jiný kraj, jiný mrav.Toto tvrzení platí samozřejmě i o svatbách.Existuje mnoho různých tradic a zvyků,které se dodržují.Dodnes se někde považují určitá roční období za zvláště vhodná pro svatby.Ve středověku bylo u nás mnoho svateb o masopustě a po skončení žní.Klasická staročeská svatba měla mnoho fází,které však už od počátku zdůrazňovaly budoucí postavení v rodině.Muž má být ve všem první,žena jako druhá.On se má stavět ke všemu aktivně,ona pouze přihlížet.Zvláštní postavení měl družba,který vlastně celou svatbu zprostředkoval.Domlouval věno,jménem ženicha žádal o nevěstu,připomínal snoubencům,že mají ctít rodiče,vykupoval nevěstu za koláč,celou svatbu vyprávěl různé příběhy,které měly novomanžele poučit.Je tedy zřejmé,jak se během celého obřadu snoubenci projevovali jen velmi málo.Všechna vyjádření obstaral družba,takže se nemohlo stát,že se rodiče nebo snoubenci nebudou moci pro po-hnutí vyjádřit.
I přes to,že se současná svatba od té staročeské velmi liší,našli bychom i zvyky,které z tohoto období přetrvaly.Například se uchovalo házení rýže na novomanžele,nebo na venkově se dává nevěstě na hlavu po obřadu čepec místo věnečku,jako znak toho,že už není svobodná.
V dnešní době se partneři vybírají sami,družba neexistuje.Polovina žen,které se vdávají,už v té době čekají dítě.Právní pozice muže a ženy je stejná,sňatek je možný i bez souhlasu rodičů.Finanční podpora starší generace sice přetrvala až do dneška,ale nemluví se o ní veřejně jako o věnu u nevěsty,a o majetku u ženicha.
Svatba sama o sobě je velké psychické napětí,takže už při malé chybě rodiče a snoubenci panikaří a vybuchují.Mnozí trpí migrénami a nevolnostmi.

V.
. původní použití - emancipato = římské právo,otec propouští dítě ze své moci,dítě
se stává svéprávným
. později emancipace otroků(vyhlásil Lincoln roku 1862)
. emancipace katolíků v Anglii = katolíci mohli být členy parlamentu a státního úřadu,
rok 1829
. emancipace žen = hospodářské,společenské a politické zrovnoprávnění s muži
. feminizace(z latiny, = poženštění,vznik pohlavních ženských znaků u muže,opak
maskulinace) , ženské hnutí za zrovnoprávnění
. v Ústavě z roku 11.7.1960 čl.XX odst.3 muži a ženy mají stejné postavení v rodině,
práci a veřejné činnosti.
Proces ženské emancipace začal už dlouho předtím, než byl feministickým hnutím za první Francouzské revoluce deklarován. Už za renesance ženy dělaly práce,o které muž neměl zájem. Prodávaly plátno, obchodovaly na tržištích s kořením, šily a prodávaly punčochy,rukávce a okruží.
Hnutí za ženskou emancipaci formulovalo své cíle nejprve v Anglii a Francii.V roce 1791 byl vydán v Paříži spisek "Práva ženy a občanky",který je považován za první krok k nastupujícímu feminismu.Žádala se v něm naprostá rovnost mužů a žen, a mimo jiné i právo na naprostou svobodu ve výběru partnera.
Již za Velké Francouzské revoluce vznikly první ženské legie,které ale byly Konventem rozpuštěny.Byl uzákoněn rozvod(1792),ale manžel měl právo na mužské potomky,pokud byli starší sedmi let., a žena byla rozvodem znevýhodněna ekonomicky. Avšak za Napoleona, roku1816,byl rozvod opět zrušen. Také v Anglii začal boj za ženská práva ,a posupně jeho síla předčila Francii.V Anglii dosáhly ženy právo na svůj vlastní majetek roku 1870 .Zakládaly se vyšší školy pro ženy ,první anglická lékařka promovala roku 1865.Na přelomu století se bojovalo za volební právo žen,avšak to bylo uzákoněno až po druhé světové válce,a mělo mnoho podmínek(stáří nad 30 let,ženy musely mít vzdělání,musely být vdané a starat se o domácnost). Na přelomu 19. a 20. století začaly pracovat ženy v průmyslu,takže se jim domácí práce stala přítěží.To vedlo k většímu tlaku ženských hnutí a také v rodinách vyvolávalo větší napětí.
Zdálo se,že feminismus vyvrcholil v sedmdesátých letech 20.století,ale přesto k definitivnímu vyrovnání ještě nedošlo.V osmdesátých letech přišla výrazná protifeministická vlna,feminismus byl kritizován z konzervativních pozic.Tento pokus byl však charakterizován jako pokus vrátit ženy ke sporákům a výchově dětí.
Postavení žen však nemůžeme hodnotit pouze v rámci rozvinutých států.Například v arabských zemích je někdy žena v postavení srovnatelném se středověkem.Někde ještě existuje polygamie,i když je na ústupu.Muž je pánem rodiny,žena je považována za bytost méněcennou.Musí se zahalovat,aby nevzbuzovala mužskou žádost.Ve všem,co podniká mimo dům musí být kontrolována mužským členem rodiny.Ženy mají mnohem horší přístup ke vzdělání.Partnera ženě vybírají mužští příslušníci rodiny,žena může pouze s vybraným mužem nesouhlasit.Nově přivdaná žena je podřízena své tchyni.Žena může navštěvovat pouze ženy,a to jen v ženské části domu.Nákupy obstarává také muž.Muž se může rozvést tak,že třikrát pronese rozvodovou formuli.Žena,chce-li rozvod,musí požádat soudce o přezkoumání důvodů.
V poslední době roste tlak podporující návrat k pravověrným náboženským tradicím, tedy i k tradiční podobě rodiny.

Statistika:

2008-10-07T01:08:00.000-07:00

v roce 1994 bylo uzavřeno 66 033 sňatků

Nejčastější věk,ve kterém se uzavírají sňatky

ženy muži
19 a méně let 9,1% 33,2%
20 - 29 let 67 % 50,4%
30 a více let 23,7% 16,3%

Proč se vlastně dva lidé vezmou?

Průzkumy dokázaly,že:
Očekávání žen jsou tato:
1)Posedět a popovídat
žena čeká,že muž bude poslouchat její běžné starosti. Případně,že se i on svěří se svými problémy.
2)Duševní porozumění
žena chce s mužem sdílet i ty nejniternější pocity bez obav,že budou nějak zlehčovány či ironizovány.
3)Vycítit,co žena potřebuje
žena chce,aby muž poznal,co ona potřebuje a aby k tomu zaujal určitý postoj.Chce,aby ocenil vše,co pro rodinu dělá.
4)Láska
žena chce být trvale milována.

Očekávání mužů jsou tato:
1)Uvařeno,uklizeno
muž čeká,že domácnost bude v dobrém stavu a že mu žena vytvoří příjemný domov,ve kterém budou uspokojeny všechny jeho potřeby.
2)Neobtěžovat s problémy
muž čeká,že provoz rodiny poběží bez jeho zvláštního přičinění.
3)Sex,kdykoli se mu zachce
muž se cítí pánem v sexuální sféře,nepočítá s tím,že by mohl být odmítnut.
4)Obdiv stále
muž čeká,že rodina bude obdivovat vše co udělá jak pro rodinu,tak v zaměstnání.

Samozřejmě,že k výběru partnera přispívá mnoho dalších aspektů.Mnoho výzkumů prokázalo,že muži kladou ve všech kulturách důraz na mládí a vzhled partnerky.Také ženy téměř bez výjimky očekávají,že muž bude starší a bude schopen rodinu finančně zajistit.
Je také prokázáno,že se při vybírání partnera dává přednost stejné sociální vrstvě, stejné rase a náboženství.Sňatky takto homogenní jsou statisticky úspěšnější .

Rozvod v rodině

2008-08-11T05:00:00.000-07:00

Rozvod má stránku ekonomickou,právní,rodičovskou,psychickou a sociální.Přičemž doba,po kterou se všichni členové rodiny vrací do normálního způsobu života, může být až šest let.Také doba,kdy soud zvažuje schválení či neschválení rozvodu, může být pro všechny velmi nepříjemná.V roce 1970 naše soudy vyhověly 90% žádostí o rozvod,v roce 1993 pouze 75%.
V současné době je výběr partnera čistě osobní záležitostí,jakýkoli zásah do výběru partnerů by mohl být chápán jako zásah do soukromí.V minulosti byla volba partnera posuzována podle různých pravidel,takže i tímto se přispělo k snížení rozvodovosti.K růstu rozvodů přispívá i měnící se životní styl společnosti.V dnešní době se hodně prosazuje motivace,hlavně v zaměstnání.S tím spojená případná změna bydliště určitě neprospívá ani neupevňuje manželské vztahy.
Přesto jsou rozvody spojeny hlavně s emocemi.Návrhy na rozvod jsou v současné době podávány převážně ženami,které jsou v manželském svazku citově angažovány více než muži.Jsou tedy rodinným soužitím častěji stresovány ,a proto na konflikty v manželství reagují rozvodovým řízením.
Zajímavou příčinou rozvodu je bezesporu nevěra.Je to samozřejmě velmi častý důvod k ukončení manželství,přestože u soudu je tato příčina uváděna pouze 3%rozvádějících se manželů. Ten,kdo se nevěry dopouští,ji i u soudu tají,aby se nepoškodil.
Rozvodem je samozřejmě poškozeno i dítě,které tímto aktem ztrácí jednoho z rodičů,většinou otce(dítě se ve valné většině případů svěřuje matce,i když ta je někdy méně způsobilá správné výchovy dítěte,než otec).
Během rozvodu se oba partneři často chovají úplně jinak,než jak se chovali během manželství.Rozvod by se dal charakterizovat za jakýsi stav ohrožení,během něhož k sobě oba partneři chovají velmi silné empatie. Pomlouvají se,navzájem si ubližují a výčitky neberou konce.Svalují tak vinu za rozvod na toho druhého.
Asi nejhůř prožívá rozvod dítě.Jemu se nemění pouze rodinné zázemí,ale často i vztah k rodičům.Samozřejmě oba partneři mohou navštívit jakoukoli poradnu,ale pro děti je tato pomoc zcela výjimečná.Psychické reakce dětí na rozvod jsou často skryté,avšak jejich závažnost není o nic menší než u dospělých.Upadají do depresí,cítí se zavrženy,nechápou,proč se rodiče rozvádí,takže jejich fantazie pracuje na plné obrátky.Staví se na stranu jednoho z rodičů,a toho druhého zavrhují.
Vyskytují se případy,kdy se až po rozvodu objeví u otců větší zájem o své dítě ,které do té doby zanedbávali.Je to asi způsobeno tím,že se po rozvodu cítí jaksi vystrčeni, a s pomocí dítěte by opět rádi vrátili zpátky svůj manželský život.Často se stává,že se rozvrácená rodina dá opět dohromady.

RODINA:

2008-08-07T07:07:00.000-07:00

1)Co je a co znamená rodina?
2)Vnitřní struktura rodiny
3)Rozvodovost
4)Sňatek
5)Emancipace
I.
Jaký smysl má rodina?

Jejím hlavním smyslem je reprodukce.Usnadňuje lidem péči o děti a jejich výchovu, je biologicky důležitá pro zachování lidstva.Je to první a dosti závazný model společnosti,s jakým se dítě setkává.Formuje jeho osobní vývoj i postoj ke všem dalším skupinám,snaží se formovat dítě podle vlastní tradice,rodinné normy se vždy nějak odchylují od norem průměrných.
V minulosti bylo provedeno mnoho pokusů o přesunutí rodičovské péče na jiné osoby či skupiny,ale nikdy se tato řešení v praxi neujala.Dítě ke svému vývoji potřebuje kromě zajištění primárních potřeb(teplo,nasycení),také stabilní prostředí(domov) a přítomnost stabilních osob(rodičů).Rodiče by měli být na jeho vývoji vysoce citově angažováni.
Dítě i rodič se spolu ztotožňují,podporují se,spoléhají se na sebe,dostávají se do konfliktů.Rodiči na dítěti velmi záleží,vnímá ho jako jedinečné,zvláštní,je jím fascinován.
Vztah rodičů a dítěte vzniká už před porodem.Dítě reaguje na podněty způsobené chováním a pohyby matky.Také matka již dlouho před porodem vnímá plod ve svém těle. Například pozná jeho temperament.Předpokládá se,že dítě vnímá tlukot matčina srdce a rytmus jejích kroků. Obojí dítě uklidňuje a tak i po porodu drží matka dítě hlavičkou u svého srdce a přechází s ním,když ho chce uklidnit.
Rodiče už před narozením dítěte preferují chlapce (například v USA dvakrát víc rodičů). Když rodiče charakterizují dítě den po porodu,hodnotí holčičky jako menší, hezčí, roztomilejší,více podobné matkám. Synové jsou větší, silnější, koordinovanější, pozornější.

A co současná rodina?

Pro industriální společnosti naší doby jsou příznačné tyto trendy:
• tendence odkládat sňatky a rození dětí na co nejpozdější dobu
• větší míra zakládání neformální rodiny,tedy bez legálního sňatku (tato nesezdaná sou žití jsou spokojenější než sezdané páry,ale v čase méně stabilní)
• zvyšování rozvodovosti
• pokles dalších manželství po rozvodu
• tendence omezovat počet dětí v rodině,případně nemít děti vůbec
• prodlužování doby,po kterou žijí děti a rodiče spolu(neplatí pro USA)

Téměř všechny tyto trendy ukazují na sílící prosazování individuálních zájmů nad zájmy rodinné.

II.
Rodina si vytváří určité podsystémy pro různé účely.Asi nejdůležitější jsou tři z nich:
1. manželský
2. rodičovský
3. sourozenecký
Manželský podsystém je spojenectví ženy a muže,ke kterému by dítě nemělo mít přístup.
Rodičovský podsystém zabezpečuje naplnění potřeb dítěte (výživa,ochrana).Rodiče vystupují dítěti jako přirozená autorita.
Má-li být rodina funkční,musí být každému z příslušníků rodiny jasné hranice mezi jednotlivými podsystémy.Ty musí být za určitých okolností překročitelné.

2008-08-01T13:05:00.000-07:00

Reprezentace problému – schopnost problém vyřešit nezávisí pouze na strategii, pomocí které ho rozložíme, ale i na způsobu jeho reprezentace. V některých případech se lépe uplatni propozicionální způsob nebo jeho reprezentace, jindy je účinnější zraková představa.

Při řešení problému se liší odborníci od začátečníků ve třech základních směrech: pamatují si více reprezentaci, představují si nový problém podle principů, které vedou k jeho vyřešení, spíše než podle jeho povrchních rysů; a mají sklon uvažovat směrem dopředu spíše než zpětně. Užitečnou metodou ve studiu řešení problému je počítačová simulace, jejíž podstatou je snaha o napsaní počítačového programu, který řeší problémy stejným způsobem jako lidé.

Strategie řešení problému

2008-07-30T02:53:00.001-07:00

- jednou ze strategii je zmenšeni rozdílu mezi současným stavem situace, ve které se problém nachází, a jejím cílovým stavem, ve kterém je obsaženo řešení. Základní myšlenka zmenšování rozdílu je ta, že si vytváříme dílčí cíle, které, pokud je jich dosaženo, nám umožňují dosáhnout stavu, který je našemu cíli nejbližší.

Podobnou, ale složitější strategii je analýza prostředku vedoucích k cíli. Zde porovnáváme současný stav s cílovým stavem ve snaze nalézt nejdůležitější rozdíl, který mezi nimi existuje, a odstraněni tohoto rozdílu je hlavním dílčím cílem. Proto hledáme prostředek nebo postup, který vede k dosažení tohoto cíle.

Analýza prostředků vedoucích k cíli je důmyslnější než zmenšování rozdílu, neboť nám umožňuje uskutečňovat určité akce, i když jejich následky dočasně podobnost mezi současným a cílovým stavem sníží.

A poslední strategii je postupováni od cíle nazpět. Tento postup je obzvláště užitečný při řešení matematických problémů.

2008-07-08T05:39:00.000-07:00

Vrozené faktory
Některé naše znalosti řeči jsou vrozené. Ohledně povahy těchto vrozených znalostí však existuji protikladné otázky. Jedna se tyká bohatosti těchto znalosti, druhá zahrnuje kritická období. Organismus si je může osvojit snadněji pokud je vystaven správným vodítkům během kritického období. Třetí otázka ohledně vrozeného příspěvku jazyku se týká jeho možné jedinečnosti. Je schopnost naučit se systému jazyka pro lidský druh jedinečná?

Bohatost vrozených znalostí – všechny děti, nezávisle na své kultuře procházejí stejnou vývojovou sekvencí. Ve věku jednoho roku začíná dítě vyslovovat první samostatná slova, ve věku dvou let začínají děti tvořit věty ze dvou až tří slov, ve věku tří let začínají být věty gramaticky správně a ve věku čtyř let již dítě hovoří téměř jako dospělý člověk. Skutečnost, že tato posloupnost je platná i v různých kulturách, ukazuje na to, že naše vrozené znalosti jazyka jsou velmi bohaté.

Kritická období - stejně jako jiné druhy vrozeného chovaní má i učení se jazyku některá kritická období. První měsíce života jsou kritickým obdobím pro vylaďovaní se na fonémy mateřského jazyka. Jsou také důkazy pro existenci kritických období při získávání zvukového systému druhého jazyka. Po několika letech učeni se druhému jazyku je pravděpodobnější, že děti budou lépe než dospělí hovořit tímto jazykem bez přízvuku a budou mu lépe rozumět v hlučném prostředí.

Imaginativní myšlení

Kromě propozicionálního myšlení dokážeme rovněž přemýšlet imaginativním způsobem, obzvláště ve smyslu zrakových představ.

Zraková kreativita – nejvíce kreativní díla vytvořili umělci a vědci pomoci zrakového myšlení. Zrakové myšlení je velmi účinné a vysoce efektivní v oblastech, jako je matematika a fyzika. Albert Einstein zřídkakdy myslel slovy, spíše své myšlenky tvořil pomoci více či méně jasných představ, které dokázal ‘úmyslně‘ opakovat a spojovat.

Myšlení v činnosti: řešení problému

Pro mnoho lidí ztělesňuje řešení problému samotné myšlení. Při řešení problému usilujeme o nalezení cíle, ale nemáme připravené prostředky jak ho dosáhnout. Musíme cíl rozdělit na dílčí cíle, dokud nedosáhneme úrovně, na které již máme prostředky k jejich dosažení.

Strategie, které lidé používají k rozděleni cílů na dílčí cíle, jsou tedy hlavním tématem ve studiu řešení problému. Jiným tématem je způsob, kterým lidé problém mentálně reprezentuji, neboť tyto reprezentace mají rovněž vliv na to, jak snadno dokážeme problém řešit.

Testováni hypotézy

2008-06-23T02:45:00.001-07:00

- problém s napodobováním a podmiňováním je v tom, že se zaměřují na specifické výroky. Děti se však často učí něco obecného, jako je pravidlo, a zda se, že vytvářejí hypotézu o pravidlu jazyka, testují ji, a pokud platí, tak si ji ponechají.

Jakým způsobem děti tyto hypotézy vytvářejí? Existuje několik ‚operačních principů‘, které používají všechny děti jako vodítko k tvorbě hypotéz. Jedním z nich je nutnost dávat pozor na konec slov. Jiným je sledováni předpon a přípon, které označuji změnu významu.

2008-06-19T03:11:00.001-07:00

Od primitivních ke složitým větám – ve věku od 1,5 do 2,5 let začíná osvojovaní si slovních spojeni a větných jednotek neboli syntaxe. Děti začínají spojovat jednoduchá slova do výroku, složených ze dvou slov (např. Tam kráva!….)
Poté dochází k rychlému pokroku od dvojslovných ke složitějším větám, které už vyjadřují přesnější tvrzení (např. Tam kráva šílená….)

Posloupnost vývoje řeči je u všech děti pozoruhodně stejná!

Procesy učeni- napodobovaní a podmiňování – jednou z možnosti děti je ze se učí jazyk napodobováním dospělých. (rodič ukáže na tel. přistroj a řekne ‚telefon‘ a dítě se snaží zopakovat)

Někteří lingvisté tvrdí, že je pro dítě principiálně nemožné naučit se jazyk napodobováním (ne všechny děti mají hudební sluch )

Jinou možností je, že si děti osvojí jazyk podmiňováním. Je možné, že dospělí odmění děti když vytvoří gramaticky správnou větu, a kárají je, když dělají chyby.

2008-06-15T01:42:00.000-07:00

Slova a pojmy – ve věku asi jednoho roku začínají děti mluvit. Jednoleté děti mají již pojmy pro mnoho věcí (např. členové rodiny, jídlo, hračky…) a když začínají mluvit, přiřazuji tyto pojmy slovům, které používají dospělí. Počáteční slovní zásoba je pro všechny děti přibližně stejná (mama, tata, auto,…….)

Poté dochází k explozi slovní zásoby. Ve věku od 1,5 roku může mít dítě slovní zásobu čítající 25 slov a ve věku 6ti let obsahuje jeho slovní zásoba asi 15 000 slov. Aby mohlo dítě dosáhnout tohoto neuvěřitelného růstu musí se učit rychlosti téměř deseti slov denně.

2008-06-10T01:06:00.001-07:00

Fonémy a jejich kombinace – dospěli lidé dobře rozlišují rozdílné zvuky, které odpovídají různým fonémům jejich jazyka, ale špatně odlišují rozdílné zvuky, které odpovídají stejnému fonému jejich jazyka. Děti přicházejí na svět se schopnosti odlišovat rozdílné zvuky, které odpovídají různým fonémům jakéhokoli jazyka.

Děti se sice v průběhu prvního roku života naučí, které fonémy jsou významné, ale trvá několik let, než se naučí jakým způsobem se mohou fonémy kombinovat, aby tvořily slova. Když děti začínají mluvit, občas vytvoří ‘nemožná’ slova. Ve věku čtyř let se však již naučí většinu z toho co potřebují vědět o kombinaci fonému.

ŘEČ

2008-06-08T12:03:00.000-07:00

Děti musejí zvládnout všechny úrovně jazyka – nikoli pouze řádně vyslovovat zvuky řeči, ale také jak se tyto zvuky spojuji do slov a jak pak mohou být tato slova spojována do vět, které vyjadřuji myšlenky. Je zázrakem, že prakticky všechny děti ve všech kulturách to vše dokáží v průběhu pouhých čtyř nebo pěti let.

K vývoji dochází na všech třech úrovních jazyka. Začíná na úrovni fonému, pokračuje na úroveň slov a jiných morfému a poté se přesune na úroveň větných jednotek a syntaxe.

Úrovně jazyka

2008-05-22T08:50:00.000-07:00

Používání jazyka má dva aspekty: produkce a porozuměni. Při produkci jazyka začínáme s propozicionální myšlenkou, nějakým způsobem ji převedeme do věty a skončíme pomoci zvuku, které tuto větu vyjadřují. V porozuměni jazyku začínáme se slyšením zvuku, zvukům připojujeme význam ve formě slov, slova spojujeme, aby vznikla věta, a poté z ní nějakým způsobem extrahujeme tvrzení.

Jazykové jednotky a procesy:
Zvuky řeči - při mluveni používáme rtu, jazyka a hlasivek k tomu, abychom vytvořili řadu zvuků. fonémy – kategorie zvuku řeči

Slovní jednotky - morfém je nejmenší lingvistická jednotka, která nese význam. Většina morfému jsou slova sama o sobě, jako například ‘čas‘. Jiné jsou příponami, jako například ‘ně’ nebo předponami, jako ‘ne’, které jsou ke slovům přidávány, takže se stávají složitějšími, jako například ‘časně’ nebo ‘nečas’.

Nejdůležitějším aspektem slova je samozřejmě jeho význam. Na slovo je možno pohlížet jako na pojmenovaní pojmu, jeho významem je tedy pojem, který označuje. Některá slova jsou dvojznačná neboť pojmenovávají více než jeden pojem.

Nejnápadnější věci, týkající se slovních jednotek v kontrastu ke zvukům řeči je, že morfémy nesou význam, zatímco fonémy nikoli.

Větné jednotky – zahrnuji věty a slovní spojeni. Důležitou vlastností těchto jednotek je, že mohou odpovídat částem tvrzení. Tyto vztahy umožňují mluvčím ‘seřadit’ tvrzení do vět a posluchačům tvrzení z vět ‘získat’.

ŘEČ A MYŠLENÍ

2008-05-19T09:10:00.000-07:00

Největší úspěchy lidského druhu prameni z jeho schopnosti vytvářet složité myšlenky a sdělovat je druhým. Proces myšlení v sobě zahrnuje velké množství duševních aktivit.

Myšlení muže být pojímáno jako ‚řeč mysli‘. Existuje více druhů této řeči. Jeden z nich odpovídá proudu vět, které ‚slyšíme v mysli‘, a nazývá se propozicionální myšlení. Jiný druh této řeči odpovídá představám zvláště zrakovým, tomu, co ve své mysli ‚vidíme‘, a nazývá se imaginativní myšlení. Za třetí můžeme rozlišovat motorické myšlení, které má vztah k posloupnosti ,představ pohybu mysli‘.

JAZYK
Jazyk je prvotním prostředkem komunikace propozicionálních myšlenek. Představuje navíc univerzální prostředek: každá lidská bytost, která má normální inteligenci, si osvojuje svůj mateřsky jazyk a bez námahy jej používá. Přirozená povaha jazyka někdy vede k představě, že jazyk nepotřebuje speciální vysvětlení. To je zcela nesprávná představa. Někteří lidé dokáží číst, a jiní neumí, někteří dokáží počítat, jiní ne….avšak v podstatě každý dokáže zvládnout a používat nesmírně složitý lingvistický systém, což patři mezi základní hádanky lidské psychologie.

2008-05-02T04:07:00.000-07:00

ostatní poruchy:
LMD - encefalopatie
- drobná difúzní poškození mozku způsobená asfyxií /nedostatečným prokrvením mozku – často u komplikovaného porodu/
- průměrná až podprůměrná mentální úroveň, jsou vzdělavatelní
- často poruchy prostorového vnímání
- jde spíše o poruchu chování než mentální poruchu
- v dospívání se to často srovná
- takové dítě je třeba zaměstnat
- spjata s hyperkinetikou – nadměrná pohyblivost, neschopnost udržet pozornost
torpidní dítě - nepohyblivé

tiky – bezděčné a rychlé pohyby některé části těla
- vytváří se z nepodmíněných reflexů /mrkání oka, škrábání kůže/
afektivní poruchy:
afektivní křeče – jedinec řve až nemůže popadnout dech, snaží se tak prosadit své požadavky
temper tantrum – návaly zlosti, jedinec se válí po zemi a kope kolem sebe, výraz bezmoci
fobie, deprese /nemluvnost, plačtivost, reakce na frustrace/, hysterie…

2008-04-26T02:58:00.000-07:00

neurotické bolesti:
bolesti břicha, hlavy

poruchy řeči:
balbuties – koktavost, zadrhávání, porucha výdechového proudu
- zpravidla markantnější v zátěžové situaci
- ve zpěvu se zadrhování neobjevuje
mutismus – psychologicky podmíněná ztráta řeči
- reaktivní – reakce na nepříznivou situaci /nový sourozenec v rodině/, doprovodným jevem negativismus
- efektivní – jedinec mluví všude, ale např. před jedním konkrétním učitelem neřekne ani hovno /důsledkem bývá traumatizující zážitek s touto nebo jí připomínající osobou/
- totální – nemluví nikde a s nikým, v důsledku těžkého traumatu

neurotické poruchy vyměšování a zažívání:
enurézis – pomočování, od 4.5 roku problém – diurna - denní
- nocturna - noční
- příčiny – vyloučení som. poruchy – fce svěračů
- cizí těleso v močáku
- sociální klima v rodině /řev a nožů skřípění/, nedostatečné hygienické návyky
engopreses – posrávání, často jako forma protestu
zácpa – ach jak mě mučí a trýzní, zácoa svou hroznou přízní
nechutenství – nápodoba, snaha upoutat pozornost, souvislost s anorexií
zvracení – výraz zvýšeného afektivního napětí /v tomto případě chybí pocit nevolnosti/

2008-04-19T09:45:00.000-07:00

NEUROTICKÉ PORUCHY DĚTÍ A MLADISTVÝCH

- jde o funkční poruchy, postihující vnímání, paměť, pozornost
- vznikají jako důsledek neuróz, stresu /eustres – pozitivní – těšení se x distres – negativní – strach/
- příznaky – u dětí velmi odlišné od dospělých
- dospělí – bolesti hlavy, poruchy koncentrace, zvýšená únava, zvýšený krevní tlak, tachykardie /bušení srdce/, žaludeční bolesti, nevolnost
- parchanti – poruchy spánku, zažívacího ústrojí

poruchy spánku:
jactatio capitis nocturno – výskyt některých stereotypních pohybů před usnutím /dítě se kývá v postýlce, buší škeblí o pelest/
- často důsledek nějaké deprivace
incubus – noční můra, dítě ze spaní řve jako kráva, je schopno své děsivé sny vyprávět
- nutné dítě probudit a vysvětlit mu, že se mu ten Freddie opravdu jen zdál
pavor nocturnus – noční děs, sny s negativním obsahem, po procitnutí amnézie
somniologie – mluvení ze spaní
somnambulismus – náměsíčnost, příčiny prakticky neznámé /pravděpodobně nedostatečný útlum nervových center, možný i vztah k přílivu a odlivu/
- postihuje silně senzitivní lidi

OPUŠTĚNÍ DOMOVA

2008-04-09T04:11:00.000-07:00

- patří mezi poruchy chování

- útěk – reakce na nepříznivou situaci /trest/, předchází mu boj motivů
/utéct x odpykat si trest/ - vítězí útěk
- poté nový boj – vrátit se x nevrátit
- rizikové způsoby obživy – krádeže, prostituce, politika

- potulování – dočasné opuštění domova, jedinec se na noc vrací
- příčinou bývá často neuspokojivé rodinné zázemí
- často jako záškoláctví

- toulky – vyvíjejí se z potulování
- příčinou bývá nutkání toulat se nebo touha po dobrodružství.

Poruchy chování

2008-04-07T05:49:00.000-07:00

PORUCHY CHOVÁNÍ

chování – souhrn všech zjistitelných vnějších projevů duševního života /ta část psychických procesů a jevů, která se projevuje navenek/
- expresivní – chování v souladu s emocí
- adaptivní – to, co cítíme, podřizujeme situaci, potlačujeme
etopedie – úsek speciální pedagogiky zabývající se obtížně vychovatelnými dětmi a mládeží

příčiny poruch:
- sociální nepřizpůsobivost – patologické prostředí /rodina, učitelé/
- nesprávná výchova /špatné návyky/
- nedostatečná odezva společnosti /pocity marnosti, zbytečnosti/
- somatické poruchy – onemocnění CNS /debilita/, somatická onemocnění /ztráta pohyblivosti, smrtelná choroba/
- citová nevyrovnanost a karence /nedostatek citů/

lži – pravé – jedinec lže pro svůj prospěch, na úkor druhého, zpravidla
výchovný problém
- milosrdné /bílé/ - lež ku prospěchu jiného /Ale pane Novák, vy žádnou rakovinu tlustého střeva nemáte, to bychom vám přece řekli!/
- konfabulace – jedinec trpící poruchami krátkodobé paměti, dlou- hodobá je zachována
- pseudologia fantastica – bájivá lhavost, jedinec se do lži vpraví tak, že jí uvěří, častá u dětí, rybářů

krádeže – pravé – jedinec krade s cílem obohatit se
- kleptomanie – nutkání něco ukrást bez ohledu na to, zda to jedinec potřebuje, nesnaží se minimalizovat riziko.

Poruchy jednání

2008-04-02T05:21:00.000-07:00

PORUCHY JEDNÁNÍ

jednání – způsob, kterým osoba zasahuje do okolního prostředí
- aby k němu došlo, musí osoba projevit vůli

poruchy:
abulie – neexistence vůle, nedojde k jednání
útlum jednání – při poruchách vědomí
záraz jednání
hyperagilnost – zvýšená aktivita

impulsivní jednání – mimořádná kvalitativní odchylka jednání
- dochází k němu náhle, není plánované a ne- klade si žádný cíl
vleklé impulsivní stavy – trvají několik hodin až dní
- potulky, ožírání se, zločiny…
zkratkové jednání – časté hlavně u dospívajících
- jedinec dosahuje cíle zbrkle, nevhodným způsobem /aby nebylo vyučování, zapálím školu/
stereotypní jednání – opakované konání jednoho úkonu nebo série úkonů, několika slov či vět
grimasování – schizofrenici
- stálé opakování úšklebku, který nemá vztah k přítomné situaci
manýrování – bizardně pozměněné, pravidelně se opakující jednání /jedinec jí držadlem od lžíce, než si sedne, udělá kotrmelec/
stupor – nemocný se nepohybuje, nemluví, nereaguje na okolí, nepřijímá potravu, sere a chčije pod sebe
- chceme-li jím pohnout, klade odpor anebo se plasticky tlaku podvoluje a zachovává delší dobu polohu, do níž byl uveden
negativismus – nemocný nevyhoví jakékoli výzvě, nebo dokonce provádí opak toho, co se po něm žádá
automutilace
sebevražda – suicidum
vražda – homicidum
poruchy pudů…

Poruchy pudu zaměřených na zachování rodu

2008-03-27T05:40:00.000-07:00

PORUCHY PUDU ZAMĚŘENÝCH NA ZACHOVÁNÍ RODU

pudy k zachování rodu - sexuální
- rodičovský

poruchy sexuálního pudu:
kvantitativní – hermafroditismus – jedinec se není jist tím, zda je muž či žena
- genitální infantilismus – opožděný sexuální vývoj
- makrogenitosomnia praecox – předčasná pohlavní zra- lost
- dystrofia adiposogenitalis – hypofunkce pohlavních or- gánů
- hypersexualita – časté u osob s maniodepresivní psy- chózou, slabomyslných a neurotiků
- nymfománie - ženy
- satyriáza - muži
- impotentia coeundi – neschopnost erekce, většinou psy- chického rázu /strach ze selhání, psychické a fyzické vyčerpání, příliš časný pohlavní styk, trauma/
- frigidita – u žen, naprostý nezájem o sex, příčinou často zvolení nevhodné techniky tenkrát poprvé, znásilnění
- ejakulatio praecox – předčasný výron semene, psychic- ký problém
- diospareumie – pocit bolesti při pohlavním styku, psy- chický problém
- vaginismus – nemožnost polavního styku, p.p.
- anorgasmie – neschopnost dosáhnout orgasmu, důvodem špatné zkušenosti z minulosti

kvalitativní – jde o úchylné způsoby ukájení
- felace – spíše sexuální libůstka
- exhibicionismus – odhalování se na veřejnosti, ne- agresivní, pokud má možnost úniku
- očekávání děsu, hrůzy, jde o přestupek
- voyerismus – jedinec v roli pozorovatele
- sadismus, masochismus
- misofilie – pojídání výkalů partnera, souvisí s masochismem
- reziflerismus – jedinec se uspokojuje čicháním moče

- znásilnění – neschopnost navázat vztah, demeti, satyrové, lidé s poruchou sebeobrazu
- jedinec očekává strach, řev a jiné obranné reakce, pokud převezme aktivitu žena, dostaví se efekt narušeného očekávání
- pokus o únik často končí vraždou
- froterismus

abnormality s úchylným objektem – jedinec si vybírá prazvláštní „partnery“
- narcisismus – jedinec je sám do sebe zamilován
- transvestitismus – oblékání se do šatů opačného pohlaví
- transsexualismus – touha stát se osobou opačného pohlaví
- pedofilie – pedofil – ojede, ale neublíží
- pederast – setsakramentsky ublíží
- pygmalionismus – objektem socha, figurína
- fetišismus – část oděvu
- erotografomanie – dosažení uspokojení psaním vulgárních dopisů, sprostými telefonáty, očekává pohoršení, šok

poruchy rodičovského pudu:
odpor k rodičovství
porucha péče o děti – týrání a vraždy dětí

Poruchy pudu zaměřených na zachování jedince

2008-03-25T06:06:00.000-07:00

PORUCHY PUDU ZAMĚŘENÝCH NA ZACHOVÁNÍ JEDINCE

pud – zděděná tendence k určitým činnostem, spojeným s uspokojováním potřeb, které je provázeno příjenými pocity
- řídí je šedá kůra mozková /cartex/, hypotalamus, rhinencefalon
- dělení – pudy k zachování jedince – pud obživný – řízen hypo- talamem
- pud sebezáchovy
- pud sebeuplatnění
- pudy k zachování rodu

poruchy obživného pudu:
hyperfagie - zvýšený příjem potravy
xitofobie – odmítání potravy, důsledek halucinací, bludů, forma protestu dětí
bulimie – chorobná žravost, poté často vyblití částečně natráveného osahu žaludku kvůli výčitkám
mentální anorexie – odmítání jídla za účelem zachování či nabytí vosího pasu, může vést až k poruchám menstruace a úmrtí
- u obou poruch dochází ke katechtizaci /* děvčátka z Dachau/
koprofágie – pojídání hoven
nekrofágie – pojídání mrtvol /doufám, že to platí jen pro lidské/

poruchy sebezáchovného pudu:
panika – člověk není schopen adekvátně reagovat, emocionální napětí
automutilace – sebepoškozování za účelem vyhnutí se nějaké obtížné situaci /vojna, trest/, či jako forma protestu /jedinci s nižším IQ/
sebevražda – demonstrační – úmyslem není zemřít, ale upozornit na sebe, uniknout před problémy /viz au- tomutilace/
- typické - příčinou zkrat, nezralost, únik z frustrační situace, ztráta perspektivy, únik ze sebeohro- žující situace
- normální jedinec ji nezopakuje
- bilanční – po zralé úvaze, ne v afektu, staří či těžce ne- mocní lidé
- sebeobětování - svého života ve prospěch druhých, pud sebezáchovy je zde ale silný
- fanatické - sekty

poruchy pudu sebeuplatnění:
herostratismus – přehnaná touha uplatnit se, stát se známým za každou cenu, psychotici a hysterické osoby
diogenismus – askeze, neochota vyjít z dobrovolného ústraní
- psychotici, osoby v dětství týrané.

Poruchy spánku,emoce a jejich poruchy

2008-03-19T09:53:00.000-07:00

PORUCHY SPÁNKU

změny vědomí související se spánkem:
- hypnóza – člověk je prostřednictvím sugesce uveden do tranzu
- je mnohem těžší jedince z tranzu dostat, používá se v psychoterapii
- spánková opilost – u osob neustále buzených /např. sloužící lékař/
- spánková obrna – jedinec se vzbudí a nevládne svým tělem

- nespavost /insomnie/:
- reaktivní – člověk nemůže usnout vlivem reakce na nějaký podnět /bolavý zub, očekávání nějaké události/
- je dobré napít se mléka, projít se…
- neurotická – nedostatečný útlum některých částí mozku, způsobený neurózou
- psychotická - maniodepresivní stavy /člověk nepotřebuje spát/

poruchy spánku – diskoimézie – ztížené usínání /neurózy/
- disnistaxie – nedostatečná hloubka spánku
- disfilaxie – částečné probuzení, časté u neuróz, starých lidí
poruchy spánkového rytmu – hypersomnia diurna – přílišná denní spa- vost /častá u mladých lidí/
- inverzní typ spánku – noční sůvy
záchvaty spánku – narkolepsie – hluboký spánek trvající 1 až 2 min kdekoli a kdykoli
- kataplexie – trvá až 1 hod, jedinec ztrácí svalový tonus /prostě sebou praští/

EMOCE A JEJICH PORUCHY

emoce – doprovod našich prožitků, vyjadřující náš postoj k jevům v nás i kolem nás
- váží se k vegetativnímu napětí, k hormonálním a metabolickým změnám
- doprovázejí je zrudnutí, třes, nevolnost, sračka, pokašlávání
pocit – nejnižší stadium emoce, velmi krátké trvání
afekt – intenzivní krátkodobá, bouřlivá emocionální a nekontrolovatelná reakce /vztek, radost, smutek, strach/
- možné i zúžení vědomí, ztráta sebeovládání
- nedochází-li k jejich ventilaci, městnají se a usazující se adrenalin může poškodit organismus, nehledě na nebezpečí silných a nekontrolovatelných výbuchů s destruktivními i sebedestruktivními účinky, vyvolaných podprahovými podněty /zvýšená emoční dráždivost/
- dají se měřit /EEG - elektroencefalograf, KGR - změny odporu kůže/
- sympatikus - připravuje tělo pro afekt
- parasympatikus - utlumuje afekt /snížení tepu a tlaku, pocit hladu/
nálada – déletrvající citový stav /2 až 3 dny/, podle nějž reagujeme
vášeň – velmi silný citový stav, dlouhotrvající emoce zacílená na nějakou činnost

poruchy emocí:
patický afekt – extrémě silný, na vrcholu dochází k zastření vědomí a k amnézi, provází jej ztráta sebekontroly, vzniká při městnání afektů /jedinci se silnou sebekontrolou/
paroxysmální afekt – obrovská úzkost, strach, časté u epileptiků
schizobizardní stavy – propojení lásky a nenávisti
idiosynkrazie – přecilivělost na určité počitky /skřípání, šustění látky…/, doprovázená vegetativní změnou /kopřivka/
patická nálada – trvá týdny až měsíce, bývá velice silně vyjadřována
- nelze nalézt objektivní příčinu a nelze jedince od ní odklonit
depresivní nálada – deprese trvá douho a je značně hluboká
- sebevražedné choutky, při pokusu o rozveselení se prohlubuje
anxiozní nálada – úzkostná, nelze zjistit, čeho se jedinec bojí
- zdrojem děsy z minulosti, sebevražedné choutky
euforická nálada – příliš nadšený jedinec, postrádá ochranné prostředky, jeho afektivita je snížena
- dementi
expanzivní nálada – vše patří jen mě, manici
morózní nálada – podrážděnost, kritika všeho a všech, epileptici
manická nálada – hyperaktivita, neschopnost soustředění, grimasy, povrchní veselost
apatie – snížení reaktivnosti, bloumání bez cíle, deprese
deprese – stav skleslosti, ztráta životního elánu

afektivní labilita - rychlé střídání protikladných afektů /+ a - /
- časté u hysterek /touha být středem pozornosti, někdy upadají až do záchvatů x jen za přítomnosti publika/
afektivní ambivalence – podnět je prožíván zároveň jako příjemný i nepříjemný /nechráněný pohlavní styk/
- masochista - MUČ MĚ!
- sadista - NE!

Vědomí a jeho poruchy

2008-03-17T06:20:00.000-07:00

VĚDOMÍ A JEHO PORUCHY

vědomí – psychický stav, během něhož registrujeme podněty
- složky – lucidita – ostrost, s jakou příslušné jevy procházejí vědomím
- idiognozie – schopnostpřiřazení určitého obsahu vědomí jistému vlastníkovi /mě – já si uvědomuji, mé vědomí je mé vědomí a nikdo se mi do něj srát nebude!/
- orientace – vlastní osobou, místem, časem
- krvácení do mozku - zména šířky zornic

poruchy:
- zastřené vědomí – porušení lucidity
- somnolence – jedinec nevnímá okolí, probere se jen při intenzivním podnětu, vypadá to jako hluboký spánek /únava, intoxikace/
-sopor – hlubší, jedinec reaguje jen na velmi bolestivé podněty, komunikace zcela nemožná
- kóma – jedinec naprosto nereaguje, bezvědomí
- synkopa – mdloba, je nutné uložit mrtvolu tak, aby se jí prokrvila ústředna

- obluzené vědomí – velmi silně narušena idiognózie a orientace
- delirium – životu nebezpečný stav vyžadující léčení
- obrovská zátěž pro organismus
- jedinec trpí nepříjemnými halucinacemi, může dojít k sebepoškozování
- krátkodobé, ale intenzivní
- amence – dlouhodobý, ne tak intenzivní průběh, u těžce nemocných v poslední stadiu
- negativní prožívání, narušena orientace /ztratí se když slezou z lůžka/

- mrákotné stavy /obnuvilace/ - narušení idiognózie a orientace
- deliriózní – podobné deliriu
- stuporózní – jedinec ztuhne, není schopen pohybu, může trva minuty i týdny
- stupor – pacient nekomunikuje, nikdo neví, co udělá, u psychotiků a schizofreniků
- vigilambulantní - na první pohled normální jednání, po probrání si jej však jedinec nepamatuje, malý epileptický záchvat
- Gansenův syndrom – špatné odpovědi na otázky, typické pro vězně
- patické alkoholové opojení – jedinec v něm je před soudem zbaven odpovědnosti za své činy
- časté u osob stižených únavou, kteří, když vypijí svou obvyklou míru, jsou mnohem více nasračky než je běžné

Myšlení a jeho poruchy

2008-03-13T09:09:00.000-07:00

MYŠLENÍ A JEHO PORUCHY

myšlení – proces, jenž završuje poznání tím, že postihuje hlubší vztahy a souvislosti mezi předměty a jevy poznávanými prostřednictvím počitků
- proces zprostředovaného a zobecněného poznávání skutečnosti prostřednictvím myšlenkových operací
- zahrnuje mentální aktivity spojené s utvářením pojmů, soudů, úsudků, řešením problémů, tvořivostí

poruchy:
- poznáme je z poruch řeči a chování
příčiny – nádor na ústředně, ožralství, zfetovanost, utahanost, sociální prostřednost, psychická onemocnění
bradypsychismus – zpomalené myšlení
tachypsychismus – zrychlené myšlení, myšlenkový trysk
logorhoe – myšlení předbíhá mluvu – projevu nelze rozumět /časté u malých dětí/
ulpívavé myšlení – setrvání na jedné myšlence, neschopnost přeladit se na jinou, časté ve stavu mezi bděním a spánkem
nevýpravné – mizerná obsahová stránka řeči, bez logiky
zabíhavé – jedinec nepostupuje ve svých úvahách kupředu, ale uhýbá stranou
- záměrné u politiků, nezáměrné u dětí
roztržité – přemýšlení o spoustě věcí najednou
inkoherentní – postrádající logiku, projevuje se „slovním salátem“ /je- dinec mele páté přes deváté, neologismy, koprolasie, pornolasie/, časté u psychotiků, schízáků/
dereistické – denní snění, typické u dospívajících
- různé sny u chlapců /promiskuitní/ a dívek /monogamní/
autistické – uzavření se do sebe, jedinec nedělá rozdíl mezi člověkem a kusem nábytku
patologické – nesmyslná interpretace vjemů, nepostrádá logickou po- sloupnost
- spojeno s negativním rožíváním
vtíravá myšlenka – myšlenka vracející se proti naší vůli, nemusí mít vztah k aktuálnímu prožívání /stupidní song z rádia/
myšlenkový záraz - zastavení myšlení vlivem silného emocionálního napětí /časté u dětí perfekcion. rodičů - při zkoušení se najednou „zaseknou“/
magické myšlení - tendence vnímat běžné podněty jako varující symboly /shlídnutí - těhotné se měly vyhýbat sledování ošklivých věcí a dívat se jen na ty krásné, aby dítě bylo zdravé/
patické nejistoty – nejsme si jisti, zda jsme něco důležitého učinili /Zamknul jsem ty podělaný dveře?!?/
- jde zpravidla automatické úkony, za normálního stavu je díky kontrole dostaneme do vědomí, za stavu patické nejistoty však nikoli /Zkontroloval jsem to správně?/ - jedinec nakonec není schopen dělat nic jiného
fobie – vtíravý strach s obrovskou intenzitou, vyváří se v souvislosti s velmi nepříjemným zážitkem, vázáno na hypersenzitivitu
- klaustrofobie
- agorafobie
- zoofobie
- thomatofobie – jedinec nemyslí na nic jiného, než jak neumřít
- eichmofobie – strach ze špičatých předmětů
- nozofobie – strach z onemocnění

obscese – stav, kdy proti vtíravé myšlence použijeme obranné úkony, abychom se jí zbavili /chorobné mytí rukou, související se strachem z infekčního onemocnění

bludy – chorobné nevývratné přesvědčení jedince o nějaké skutečnosti
- nesmí se nemocnému vymlouvat, to jej v nich jen utvrzuje
- typy:
- makromanické – megalomanický – jen já jsem ten nejlepší
- reformátorský – jedině já spasím svět
- inventorní – jedině já jsem předurčen k velkým vynálezům
- mikromanické – pseudomegalomanický – jsem nejhorší ze všech, trpěti budu věčně
- autoatkualizační - sebeobviňující
- hypochondrický - paranoidní - persekuční – stále po mě někdo jde - žárlivecký – jsem stále partnerem podváděn - erotomanický – je zcela jisté, že mě tato osoba miluje
.

Poruchy pozornosti a paměti

2008-03-11T04:09:00.000-07:00

1. PORUCHY POZORNOSTI A PAMĚTI

pozornost – psychický stav, během něhož jsme soustředěni jen na jednu oblast a někdy ani nevnímáme okolí
- typy:
- záměrná /úmyslná/ - při práci je důležité překonat ostatní působící podněty
- neúmyslná /bezděčná/ - upoutá nás to, co nás zajímá, nebo nějaká nenadálá změna prostředí /hluk, světlo/
- vlastnosti - selektivita
- tenacita – setrvání u určitého obsahu vědomí na delší dobu
- vigilita – možnost rychle obrátit pozornost jinam
paměť – schopnost zachovat a znovu si vybavit obsah, který prošel naším vědomím
- člověk dokáže vzpomínku časově zařadit
- součásti – vštípivost – schopnost zapamatovat si nové
- podržitelnost – schopnost zachovat zapamatované
- výbavnost – schopnost vybavit si zapamatované

poruchy pozornosti a paměti:
aprosexie – neschopnost pozornosti
hypoprosexie – snížená schopnost pozornosti ve všech složkách /kapacita, stabilita, koncentrace/
hyperprosexie – zvýšená schopnost pozornosti /u hypochondrů – zaměření se na sebepozorování/
paraprosexie – při velké duševním napětí /sportovec reaguje na povel ke startu buď pozdě, nebo brzy, anebo jej vůbec neslyší/
rozptýlenost pozornosti – porucha schopnosti koncentrace
- neschopnost zaměřit ji a udržet
hypermnézie – neobvykle dobrá paměť
hypomnézie – snížení paměti, zkreslování do paměti uložených obsahů, špatné časové řazení, neschopnost vybavení
- příčinou únava, vyčerpání, roztržitost
vzpomínkový klam – osoba si vzpomíná na něco, co se vůbec nestalo
amnézie – selhání paměti v určitém časovém období, kdy se jedinec nacházel v mrákotném stavu či v bezvědomí /úraz, patický afekt, epileptický záchvat/

Psychopatologie

2008-03-04T10:23:00.000-08:00

1. OBECNÉ POJMY

psychopatologie – zabývá se psychickými poruchami a k nim se vážícími psychickými a somatickými chorobami
patopsychologie – zkoumá, jak somatická onemocnění působí na psy- chiku

normalita - stav, kdy je jedinec pschicky zdravý /Gaussova křivka – optimum/
- nepřítomnost psychických poruch, integrace jedince, emoční zralost, pozitivní sebeobraz, kontakt s realitou, přizpůsobení se ostatním a zároveň nezávislost
- normalita vzniká v průběhu ontogeneze
abnormalita - subjektivní pocit
choroba – objektivní skutečnost, soubor symptomů /jinak syndrom/
- primárně organická, psychogenní
- činitelé – patogenetičtí – přímo způsobí poruchu
- patoplastičtí – zesilují příznaky choroby
- predispoziční
- provokující – spouštějí choroby /organické, sociální, psychické/

2. VNÍMÁNÍ A JEHO PORUCHY

vnímání – schopnost odrážet realitu kolem nás i v nás
- vnímáme pomocí – receptorů - exteroreceptory
- interoreceptory
- proprioreceptory
- aferentních drah – vedou do mozku
- práh citlivosti – podprahové – ještě nejsme schopni vnímat
- nadprahové – už nejsme schopni vnímat
senzitivita – zvýšená citlivost vnímání, dá se trénovat
vjem – soubor počitků + životní zkušenost
- obraz předmětu/jevu v našem vědomí, objekt na nás přímo působí
představa – obraz předmětu/jevu bez působení příslušného podnětu
- není tak ostrá, bývá subjektivně zabarvena
smyslové klamy – hůl do vody ponořená zdá se býti nalomená
iluzorní vjem – při zvýraznění jednoho prvku podnětného pole pře- stáváme vnímat ty ostatní /využito kouzelníky/
pareidolie – do určité míry má tuto schopnost každý
- pod neurčitými tvary vidíme něco konkrétního
eidetická vloha – hlavně u malých dětí /do 10 let/
- schopnost perfektně si zapamatovat všechny podněty z pole /vytvoření představy ostré jako vjem/, ale neschopnost postihnout vztahy mezi nimi /např. pexeso/
paobraz – obraz podnětu je i po skončení jeho působení ostrý jako vjem
synestezie/spolučití/ - k stimulovanému analyzátoru se připojí analyzátor nestimulovaný /barevné slyšení/
hypersenzitivita – může představovat subjektivní problém

poruchy vnímání:
- depersonalizace – somatopsychická – negativní vnímání vlastního těla /u anorektiků/
- autopsychická – dojem ztráty citového doprovodu prožívání /absolutní chlad/
- allopsychická – vnímání zdánlivých změn okolí vedoucí až k ztrátě orientace
- iluze – zkreslené vnímání určitého skutečného podnětu
- podnět vždy působí, ale jedinec ho vidí jinak
- příčiny – psychosomatické poruchy, demence, intenzivní emocionální napětí /afekt/, nadměrná únava
- pseudoiluze – iluze korigovaná rozumem /keř ve tmě nám připomene postavu, korekce – Zase se mi něco zdá!/
- halucinace – dojem reálného vjemu, i když žádný podnět nepůsobí
- na rozdíl od představy si jedinec neuvědomuje, že pod- nět nepůsobí
- schizofrenici, paranoici, narkomani /LSD/
- typy – jednoduché - taktilní, zraková /foton – záblesk světla/, sluchová, čichová, chuťová, pohybová
- kombinované – mikropsie – zmenšené vidění
- makropsie – zvětšené vidění
- konkrétní předměty, výjevy
- bizardní halucinace:
- verbálně motorické Segelsovy – přesvědčení, že někdo hovoří našimi ústy
- inadekvátní – člověk vnímá nepříslušným orgánem /slyší očima/
- negativní – analyzátory normálně fungují, podněty jsou však chybně vyhodnocovány, nebo nejsou vyhodnocovány vůbec
- intrapsychická – souvisí s poruchami myšlení, jedinec má dojem, že mu někdo krade nebo nutí myšlenky /člověk někoho bez příčin zabije, protože si myslí, že mu to někdo nařídil/
- senzomotorická deprivace

Katedra právní teorie

2008-02-23T12:10:00.001-08:00

Otázky ke zkoušce z psychologie
Školní rok 2000/2001

1. Psychologické myšlení do vzniku psychologie jako vědy
2. Vybrané psychologické směry XX. století
3. Odvětví psychologie a právo
4. Forenzně psychologické disciplíny (historický vývoj, stručná charakteristika)
5. Příčiny duševních poruch
6. Vnímání a jeho poruchy
7. Pozornost a její poruchy
8. Paměť a její poruchy
9. Myšlení a jeho poruchy
10. Intelekt a jeho poruchy
11. Pudy, potřeby a jejich poruchy
12. City a jejich poruchy
13. Osobnost a její psychické dispozice
14. Volní jednání a jeho poruchy
15. Vědomí a jeho poruchy
16. Dílčí systémy osobnosti
17. Sebeobraz člověka
18. Typologie lidí
19. Zátěžové situace (konflikt, frustrace, deprivace, stres)
20. Osobnost v životních situacích. Adaptace a maladaptace
21. Manipulace a asertivita
22. Osobnost a psychické poruchy
23. Abúzus alkoholu, alkoholismus, poruchy vyvolané požíváním alkoholu
24. Zneužívání drog. Forenzně psychologické aspekty nealkoholové toxikomanie
25. Socializace osobnosti a právo. Sociální učení
26. Motivační působení práva
27. Psychologie výslechu a výpovědi. Obecné otázky psychologie svědecké výpovědi
28. Hodnověrnost sv ědecké výpovědi. Příčiny svědecké lži
29. Vzpomínkové chyby a mezery
30. Zvláštnosti subjektů jednotlivých případů z hlediska psychologie výpovědi (děti, mladiství, staré osoby)
31. Svědecká výpověď poškozených
32. Osobnost vyslýchajícího
33. Psychologická charakteristika právníka v orgánech aplikujících právo
34. Psychologické aspekty soudního líčení (interakce, komunikace a percepce)
35. Psychologické aspekty právního rozhodování, zejm. rozhodování soudce)
36. Technika výpovědi. Kladení otázek. Sugestibilita vyslýchaného
37. Osobnost delikventa
38. Oběť z pohledu viktimologie
39. Psychologie trestu
40. Psychologická diagnostika v soudní praxi

XXX

2008-01-12T11:03:00.000-08:00

O nejjednodušším – horizontálním modelu struktury osobnosti (schopnostech,
charakteru a temperamentu) jsem se již zmínila. Vertikální „vrstvový“ model je třeba přiřadit, aby byly žřetelné vývojové aspekty tvořící dynamicky integrovaný celek.

model vrstev osobnosti O.Čačka(1997):
1) vrstva elementárních, biologicky a dispozičně podmíněných funkcí rozvíjených od raného dětství (poznávací procesy, emotivita)
2) vrstva komplexnějších, sociálními podmínkami určovaných a učením od dětství osvojovaných duševních útvarů (vědomosti, postoje, role)
3) vrstva od počátku dospívání samostatně volených, postupně harmonizovaných individ. egotendencí (sebeuvědomování, sebehodnocení)
4) vrstva autokultivací formovaných sebepřekračujících aspektů existence dospělého (vzdělanost ve smyslu integrace obrazu světa, moudrost, relativně stabilní hodnotové vědomí a charakter)

Základní teorie psychologie osobnosti

2007-12-13T04:13:00.001-08:00

Přestože psaychologie prodělala v posledním století výrazný vývoj, dodnes je v jejích publikacích patrný svár jakoby dvou různých psychologií, na jedné straně -=subjektivující, chápající a vysvětlující, na druhé straně-
=objektivující, která pitvá celek duševního dění a popisuje jeho izolované složky.
Subjektivující směry chápou duševní činnost jako specifický jev odlišný od fyzikálních i chemických dějů. Při jejím zkoumání aplikují výhradně „psychologické postupy“ (empatii, porozumění aj.). Nezajímají se o její dílčí elementy, ale snaží se porozumět člověku v celku jeho životního projevu: „nestuduji maltu a cihly, ale architekturu. Např: fenomenologie, psychoanalýza, individuální psychologie, humanistická psychologie, duchovědná p. aj.
Objektivující směry aplikují na zkoumání lidské psychiky postupy přírodních věd (experiment, pozorování, měření výkonu atp.). Můžeme je přirovnat k jakési „duševní chemii“. Rozebírají vědomí na dílčí prvky a ty pak zkoumají izolovaně, nejčastěji laboratorními experimenty. Patří k nim asocianisté, tvarová ps., behaviorismus, psychoreflexologie aj.

charakter

2007-12-08T07:11:00.001-08:00

2) – souhrn psychických vlastností osobnosti, které se zakládají na mravních zásadách a projevují se v chování a jednání člověka
- je ovlivňován temperamentem a schopnostmi člověka
- je usměrňován rozumovou vyspělostí člověka
- není vrozený ani dědičný
- projevuje se v cílech, které si člověk klade a v prostředcích
- shrnuje a) obecné – (výsledkem společenského vlivu)
b) individuální vlastnosti – (výsledkem osobní zkušenosti)
3) temperament – dynamické vlastnosti osobnosti, způsobující prožívání a
chování osobnosti
- může se měnit i věkem
- Hippokratova teorie temperamentu: podle toho, která tekutina v těle převládá, vznikají 4 základní typy: a) sangvinik (stab. extrovert)
b) cholerik (lab. ext)
a) flegmatik (stab. intr)
b) melancholik(lab. introvert)

4) rysy osobnosti – povahové vlastnosti (vytrvalost, upřímnost, pravdomluvnost)

Konflikt

2007-11-13T10:01:00.000-08:00

- střetnutí protichůdných sil na cestě k cíli
konflikty intrapersonální (vnitřní rozpory jedince samotného) a interpersonální (mezi dvěma či více jedinci či skupinami)
tři základní typy chování v situaci konfliktu:
I. konfrontace – jedna strana konfliktu útočí na stranu druhou, účastníci konfliktu si navzájem nenaslouchají
II. únik, popření – popření existence konfliktu, snaha vyhnout se mu
III. řešení (vyřešení) konfliktu – snaha hovořit o problému, hledání možných cest, nalezení optimálního řešení – kompromisu
brainstormig – metoda volného produkování nápadů

2007-11-12T04:31:00.000-08:00

Interpersonální vztahy – interakce
Vztahy mezilidské (vztah člověka k člověku), společenské (vztahy mezi skupinami), mezilidské (interpersonální – mezičlánek od jedince ke společnosti.
3 fáze fáze sociálního poznávání, vnímání (= percepce)
fáze sociální komunikace
fáze společné činnosti
sociální poznávání
= proces, v němž z vnějších projevů druhého člověka usuzuji jeho vnitřní psychické charakteristiky, zahrnuje sociální vnímání i hodnocení. Pro mezilidský vztah je důležitější, jak na sebe působíme, než jací jsme. Chyby v sociálním poznávání:
haló efekt – na základě jediného nápadného rysu posuzuji i vlastnosti ostatní
první dojem – zobecnění prvního dojmu
logická chyba – domníváme se, že z jedné vlastnosti logicky vyplývají ostatní
efekt mírnosti – jedince posuzujeme mírněji, protože je nám sympatický
efekt sociálního postavení – očekávání psychických vlastností podle příslušnictví k určité sociální skupině
projekce – promítáme své motivy, zájmy, postoje a názory do ostatních lidí
předsudky a stereotypy – zjednodušení, zkreslení, příslušníkovi určité skupiny automaticky přisuzujeme její časté rysy; předsudek je intenzivní, iracionální předsudek v sociální interakci
sociální komunikace
představuje sdělování a přijímání informací v sociálním chování a v sociálních vztazích, souvisí s interakcí. Rozeznáváme 3 základní typy: meziosobní, skupinová (složitější komunikační sítě), masová (hromadná – pomocí tisku, televize, rozhlasu)
Komunikace probíhá po dvou liniích: tematická (obsahová), interpretační (výkladová)
Důležitá je úloha porozumění.

Sociální učení

2007-11-07T01:22:00.001-08:00

Obecné mechanismy sociálního učení:
Asociace (podmiňování) – vytváření spojů mezi podněty a odpověďmi jedince na ně.
Posilování – je založeno na odměnách a trestech (drakonické tresty)
Observace (odezírání, lat. observo = odezírám, pozoruji) – odměny a tresty u jiných jedinců
Nápodoba – napodobujeme lidi i skupiny
Anticipace (očekávání)
Identifikace – ztotožnění se s osobou, k níž má jedinec vztah, jedná se o vyšší, vnitřní formu napodobování

SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

2007-11-03T04:18:00.000-07:00

Socializace – proces začleňování jedince do společnosti, jedinec si osvojuje sociální dovednosti, návyky a postoje potřebné pro styk s lidmi, přejímá společenské role morální i jiné normy společnosti. Socializace se uskutečňuje ve společenských a mezilidských vztazích, vzájemným působením osob, skupin, institucí. Každý z nás je subjektem i objektem socializačních vlivů. Mechanismy socializace jsou: sociální učení a interpersonální vztahy.
Společnost --------------socializace ----------------osobnost
Psychologie si všímá vztahu socializace –osobnost; sociologie vztahu socializace –společnost.

Emoce

2007-11-02T08:24:00.000-07:00

Jsou to psychické jevy, které hodnotí objekty našeho poznávání a naši činnost, její průběh i produkty, podle individuálně významných hledisek. Charakteristická je polarita citů, existují však i city smíšené (ambivalentní).
Afekt – emoční proces, bouřlivá reakce jedince, která mobilizuje jeho aktivitu, ale svou silou může také ochromit
Nálada – má delší trvání, působí na ni vnější i vnitřní podněty
Citové vlastnosti – působí dlouhodobě, patří mezi ně citové vztahy, jsou to důležité složky charakterových vlastností a rysů
Vůle – psychické procesy a vlastnosti, které zajišťují dosahování cílů, zvláště tehdy, kdy je nutné překonávat překážky

2007-11-01T09:52:00.000-07:00

Psychické jevy

1.) psychické procesy – děj, část průběhu činnosti, má jen krátké trvání
procesy poznávací – vnímání, představy, fantazie, myšlení a řeč
procesy paměti – zapamatování, uchování, vybavení
procesy motivační – citové a volní
2.) psychické stavy – stav, charakteristika jedince po určitou dobu
stavy pozornosti
nálady tj. stavy citové
3.) psychické vlastnosti – předpoklad k většímu počtu činností
schopnosti
rysy osobnosti
temperament
charakter
4.) specifické získané dispozice – předpoklad k jedné nebo několika málo činnostem
vědomosti
dovednosti – senzomotorické, intelektové, sociální
návyky
zájmy
postoje
ad. 1.) psychické procesy – zajišťují adekvátnost vzájemného působení člověka a prostředí
procesy poznávací (kognitivní) procesy názorného poznávání – začínají vnímáním (= psychický proces, kterým zachycujeme to, co v přítomném okamžiku působí na naše smyslové orgány), jeho výsledkem jsou počitky (části) a vjemy (celek), rozvíjí se i představování (= vytváření názorného obrazu něčeho, co již nepůsobí na naše smyslové orgány)
myšlení a řeč –myšlení = poznávací proces , kterým získáváme zprostředkované a zobecňující poznání skutečnosti, jejích podstatných znaků a vztahů, vznik pojmu (= zobrazení obecných a podstatných znaků a vztahů určité skupiny jevů); řeč = základní podmínka vzniku společnosti; paměť – tvoří ji soubor psychických procesů a vlastností, které umožňují osvojení zkušeností, jejich zapamatování, uchování a vybavení.

Duševní zdraví a duševní poruchy

2007-10-29T07:31:00.001-07:00

Duševní zdraví – souvisí s fungováním a souhrou mnoha aspektů předchozího vývoje, současného stavu i očekáváním budoucího života.
Duševní porucha – změna některých psychických jevů, která se projevuje v chování a prožívání a znesnadňuje interakci člověka s jeho sociálním okolím. Dělí se:
psychózy – hluboké neuropsychické poruchy, které vážně narušují osobnost (např.: schizofrenie – rozštěpení osobnosti, maniodepresivní psychóza – chorobné změny nálad)
neurózy – poruchy lehčího rázu, bez organických poruch mozku
psychopatie – dlouhodobá odchylka od běžných projevů osobnosti, leží někde mezi neurózou a psychózou
oligofrenie (slabomyslnost) – nerozvinutost poznávacích schopností a procesů
Psychohygiena – (duševní hygiena) podporuje a rozvíjí duševní zdraví, soubor opatření i postupů

Člověk v náročné životní situaci

2007-10-25T14:05:00.000-07:00

Stres – tlak způsobující vnitřní napětí, je spojen se zvýšenými nároky na člověka
Frustrace – stav, vyvolaný působením překážek na cestě k cíli (deprivace – odcizení – nedostatek podnětů, kladných citů).
Agrese – způsob reakce na zátěž; násilí, slovní napadání, nadávky, výhružky, urážky, ironie.
Únik – izolace, vyhýbání se povinnostem či nepříjemnostem, únik do nemoci, vzdorovitost

Struktura osobnosti:

2007-10-24T09:26:00.001-07:00

1) schopnosti
2) charakter
3) temperament
4) rysy
1) schopnosti – vlastnosti osobnosti, které podmiňují vykonávání určité činnosti
- nejsou vrozené, jen vznikají a rozvíjejí se na zákl. vrozených vloh
- jedna vloha může být základem několika schopností a naopak
- nejsou jediných předpokladem úspěšné činnosti
- úroveň schopností může být různá:
a) nadání – soubor vloh
b) talent – rozvinutý soubor schopností, který
umožňuje dosažení vynik. výsledků
c) genialita – mimořádně rozvinutý talent
Schopnosti rozdělujeme na všeobecné a specifické
Inteligence – je všeobecná schopnost, protože podmiňuje úspěšné vykonávání
více činností
= schopnost učit se a získané poznatky uplatnit v praxi
= schopnost řešit samostatně a kvalitně různě složité problémy
- úroveň se číselně vyjadřuje kvocientem inteligence (IQ)
- jestliže se mentální a fyzický věk shodují, IQ = 100
Vedle inteligence teoretické rozlišoval Thorndike také i. sociální a praktickou.
Podle Catella má inteligence složku biologickou (danou možnostmi výkonu mozku) a kulturně-vzdělanostní (určovanou mírou vědomostí a kultivace osobnosti, která s věkem neklesá)

Psychologie osobnosti, determinace

2007-10-23T09:04:00.001-07:00

Někdy se bere jako součást psychologie obecné, jindy je samostatná psychol. disciplína.
předmět: osobnosti jako nositelé neopakovatelného, dynamického, svérázně strukturovaného komplexu vnitřního psychického života a předmětně zaměřené činnosti na základě vrozených a získaných zkušeností
 zabývá se schopnostmi, temperamentem, charakterem atd.

Osobnost = člověk jako jedinečný psychologický celek (má i obecné rysy)
- je utvářena ve vztazích mezi lidmi a ve společnosti a v nich se také projevuje
- projevuje se jako relativně stálá, ale dynamická
- formuje se během života, nikdo se nerodí jako osobnost

Motivace

2007-10-21T04:44:00.001-07:00

-souhrn činitelů, který jedince podněcuje, podporuje, aktivizuje, nebo naopak utlumuje a brzdí
- potřeby – jsou to základní motivační síly, jsou hierarchizovány
- zájmy – jsou to motivy získané, vyjadřují jedincův vztah k činnosti
- návyky – získané motivy, reakce na podněty
- perspektivy a cíle – (strategické=dlouhodobé; taktické=krátkodobé); postupné cíle
- hodnoty – vyjadřují, čemu dáváme přednost; individuálně hierarchizované
- postoje - specificky získané, dávají impuls k určitému chování či jednání
- emoce – hodnotí objekty poznávání a činnost

Lidská činnost

2007-10-19T06:25:00.000-07:00

- v lidských činnostech probíhá vzájemné působení člověka a prostředí; základní druhy jsou:
hra – obsahem hry je radost z ní samotné , jejím prostřednictvím se dítě učí zvládat různé dovednosti, získávat informace
učení – poznávání světa, osvojování vědomostí, získávání zkušeností
práce – přispívá k uspokojování potřeb, k dosahování společných cílů
zájmové činnosti – relaxační, zábavná funkce, formují člověka
učení
-získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného. Výsledkem učení je každá změna chování, prožívání, která má trvalejší charakter.

-rozlišujeme 4 druhy lidského učení:
1.) učení poznatkům – osvojování vědomostí a informací
2.) senzomotorické učení (smyslově pohybové) – rozvíjí senzomotorické dovednosti
3.) učení intelektovým schopnostem – učení se metodám řešení problémů, rozvíjí myšlenkové procesy a intelekt
4.) sociální učení – člověk se učí žít mezi lidmi, začlenit se do společnosti
- výsledky lidského učení
vědomosti – soustavy představ a pojmů, které si člověk osvojuje
dovednosti – dílčí psychické předpoklady pro vykonávání určité činnosti
-senzomotorické, intelektové, sociální
návyky a postoje – dílčí psychické předpoklady, které pobízejí člověka v určité situaci k určitému chování
Výsledky učení závisejí na postupu při učení – na metodě učení, výsledcích učení předchozího, na motivaci , na rysech a vlastnostech jedince a na vnějších podmínkách. Chyby přispívají ke správnému osvojování činností. Odměny a tresty.

Struktura osobnosti

2007-10-17T01:18:00.000-07:00

– rozlišujeme schopnosti, rysy, temperament a charakter
1.) schopnosti – jsou to psychické vlastnosti, které umožňují člověku naučit se určitým činnostem a vykonávat je; schopnost  činnost
- vybíjí se z vloh (=biologický, vrozený předpoklad pro utváření schopností)
- za příznivých podmínek se z vloh může vyvinout nadání, talent, genialita (soubory dobře rozvinutých schopností),
dovednosti – speciálnější, než schopnosti, rychlejší osvojení
a.) intelektové schopnosti = soubor schopností sloužících k poznávání a řešení problémů, učit se a používat naučené
b.) tvořivost – kreativita = předpoklady pro tvůrčí činnost a tvořivé řešení problémů
2.) rysy – jsou to psychické vlastnosti, které se projevují určitým způsobem prožívání, chování, jednání (např.: extroverze  introverze, dominace  submise,…)
3.) temperament – je to soustava psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka, zejména při citových procesech
typy temperamentu: flegmatik, sangvinik, cholerik, melancholik
4.) charakter – je to soubor vlastností osobnosti, který umožňuje kontrolu a řízení jednání člověka podle společenských a morálních požadavků

osobnost biologické vlohy
sociální vlohy
psychologické poznání pomocí činností (hra, učení, práce, zájmové činnosti)
psychické vlastnosti schopnosti senzomotorické
intelektuálníinteligence
kreativita
rysy temperament
charakter

Osobnost

2007-10-15T23:11:00.000-07:00

Formování a vývoj osobnosti je ovlivněn dědičností, prostředím i vlastní aktivitou. Realizuje se zráním (vnitřní biologičtí činitelé) a učením (souvisí s interakcí jedince a prostředí)  vývoj člověka je ovlivněn působením biologických, psychologických a sociálních faktorů.

Periodizace vývoje jedince: (ontogenetická psychologie)
DĚTSTVÍ – DOSPÍVÁNÍ - DOSPĚLOST
1.) prenatální období – (početí narození), zajištění některých psychických funkcí a reakcí
2.) novorozenecké období – ( 1 měsíc), kontakt s matkou
3.) kojenecké období – (1 rok), rychlý rozvoj, formování sociálních vztahů
4.) batolecí období – (3 let), jemná motorika, komunikace, odpoutávání se od matky
5.) předškolní věk – (vstup do školy), kooperativa, konstruktivita, formace svědomí
6.) mladší školní věk (12 let), počátky pohlavního dospívání, rozvoj myšlení, sociálních vztahů, sebepojetí, sebehodnocení
7.) pubescence (15 let), biologické, psychologické, sociologické změny
8.) adolescence (22 let), osamostatňování, rozvoj sexuality, volba povolání
9.) časná a střední dospělost (45 let), realizace pracovní činností
10.) pozdní dospělost (65 let), změna profesních vztahů, vrcholný profesní vývoj
11.) stáří – senium (smrt), změna osobnostních rysů – rozklad osobnosti

Psychologické směry

2007-10-15T01:05:00.001-07:00

Experimentální psychologie – W.Wundt, E. H. Weber, G. T. Fechner. H. Ebbinghause
důraz na bezprostřední zkušenost, její analýza na psychické elementy, určení spojení mezi nimi, vztah mezi drážděním smyslových orgánů fyzikálními podněty a zkušeností (pocity, prožitky), které následují
Behaviorismus – J.B. Watson, I.P.Pavlov, E.Ch. Tolman, B.F. Skinner
zkoumá chování člověka, jeho vnější projevy, S-R schéma (podnět-stimulreakce-response); chování = sled naučených odpovědí, prožívání = černá schránka
Tvarová psychologie (gestaltismus) (něm. Gestalt – tvar) – W.Köhler, K.Lewin
psychologie celku: „celek je víc než suma částí“
Kognitivní psychologie - modelování psychických procesů
Hlubinná psychologie – psychoanalýza - S. Freud, C.G.Jung, A. Adler, E.From
lidské projevy=souhra vědomých a nevědomých procesů, význam nevědomí, sexuality
Rozdělení duše na: ID (podvědomí) – EGO (vědomí) – SUPEREGO (svědomí)
Humanistická psychologie – A.H.Maslow, C.R.Rogers, V.E.Frankl
stojí mezi behaviorismem a psychoanalýzou; orientuje se na seberealizaci člověka; člověk = aktivní tvůrce své existence, důraz na prožívání životních situací, sebevnímání, sebeprožívání

Psychologické disciplíny

2007-10-12T01:04:00.000-07:00

1.) Obory základní (teoretické)
Obecná psychologie – zkoumá obecně platné zákonitosti psychického dění , odhlíží od rozdílů mezi lidmi a zajímá se o to, co je společné všem.
Psychologie osobnosti – zabývá se jedincem, vysvětluje podobnosti a odlišnosti mezi lidmi.
Sociální psychologie - věnuje se sociální determinaci jedince a sociálnímu chování lidí , působení malých a velkých sociálních skupin na člověka
Vývojová psychologie – zabývá se změnami psychiky člověka v čase (zoopsychologie, historická psychologie, ontogenetická psychologie).
Psychopatologie, Srovnávací psychologie, Psycholingvistika

2.) Obory aplikované (praktické) – dělí se podle oblastí praxe, ke kterým se vztahují
Klinická psychologie – řeší otázky diagnostiky, terapie i prevence duševních chorob a poruch
Pedagogická psychologie – zabývá se aspekty rozvíjení člověka, řeší otázky výchovy a vzdělání
Psychologie práce – zkoumá vnitřní i vnější podmínky pracovního procesu
Forenzní psychologie – zabývá se chováním a prožíváním lidí v situacích regulovaných právem

PSYCHOLOGIE

2007-10-10T01:17:00.001-07:00

- Chce porozumět prožívání, chování a jednání lidí, předvídat je a pomoci působit na ně.
Usiluje o poznání a porozumění.

lidská psychika (  duše – teologie) zahrnuje prožívání (subjektivní), chování (projevy lidské psychiky) a jednání (směřuje k určitému cíli).

2007-10-08T23:49:00.000-07:00

moderní, společenské, empirické vědy; vědy historické – obracejí se do své vlastní historie; platnost jejich zákonů je pravděpodobná.

„Vědy přírodní se složitými postupy snaží dobrat relativně jednoduchého a dlouhodobě platného řešení; společenské vědy se snaží věci neustále prověřovat a komplikovat – např. ,věčné otázky‘“

Vyčleňují se z filosofie, jako reakce na vznik moderní společnosti
V polovině 19. století se objevuje proud moderního, racionálního myšlení; projevuje se snaha opustit abstraktní, teoretické spekulování a více se věnovat konkrétnímu, empirickému zkoumání POZITIVISMUS – důraz na vědeckost, fakta, empirii, pozorování, experimentální a srovnávací způsob. Pokusy o reflexi problémů moderního člověka.

Cíl vědeckého poznání = popsat, vysvětlit, porozumět (=pochopit systém, analyzovat jej)
Usilují o propojení funkce poznávací a praktické (ideologická, terapeutická); přispívají ke kultivaci člověka, rozvíjejí jeho potenciál.

Thomasův teorém – lidé se chovají podle svých představ o světě
R. K. Merton – lidé jednají jako aktivní subjekt
Aristoteles – člověk=bytost společenská (zoón politicon), b. mluvící, myslící (z. logon echon)

Psychologie – předmětem vědy je jedinec, analýza osobnosti, struktura osobnosti, dynamika
psychických jevů, interpersonální vztahy z pohledu individua
Sociologie – předmětem vědy procesy, probíhající v sociálních systémech, sociální jednání
(jednání jedince v rámci společnosti), společenské vztahy, sociální skupiny
Sociální psychologie – na pomezí mezi psychologií a sociologií

Psychologie-

2007-10-07T03:01:00.001-07:00

věda o lidské duši, studuje: chování lidí, zabává se testováním příčin chování, temperamentem, zkoumá osobnost člověka Vnější projevy psychologie člověka: chování, jednání –navenek jdou změřit, poznávat, slovní vyjadřování, mimika, gestikulace Psychika – řídí veškerou naši činnost, zpracovávají se zde všechny informace, sny- projev lidské psychiky Platon podal první charakteristiku lidské psychiky, 3části lidské duše žádostivá(v oblasti břicha, jater) vznětlivá(v oblasti srdce) rozumová(v hlavě) typy lidí filosofický( převažuje rozumová část) mocenský( vznětlivá) ziskuchtivý(žádostivá) tyranský( terorizován svým chtíčem)
Aristoteles – pokoušel se o typologii – psychika :a) rostlinná(činost plodivá) b)živočišná(smyslové vnímání) c) lidská(rozum, jednání, myšlení) 1879 Wilhelm Wund –založena 1. psychologická laboratoř v Lipsku
Přelom 19 a 20. stol. – rozvoj testovacích metod, první testy IQ Binet – rozdělení dětí, které jsou a nejsou schopny jít do školy Štern –vzorec na měření inteligence
Psychologie se dělí – a)psychoanalýza – S.freud – začal jako neurolog, potom orintace na hypnózu, metoda volných asociací, učení o vědomí a nevědomí, podvědomí 3 období psychoanalýzy a)traumatický model (zozlišování vědomí a nevědomí, léčení pomocí hypnózy) b)topografický model(psychika rozdělena na vědomí nevědomí podvědomí) c) strukturální model ( superego(všechny normy, podle kterých se řídíme) , ego , id(přání, pudy) pokračovatelé –Jung,Melanie Kleinová, Anna b) Behaviorismus – zakladatel Watson., vzniká na protest učení psychoanalýzy, důraz kladen na vnější projevy lidí, podle Watsna je hl. zájmem psychologie to co člověk dělá celý den, soustřeďuje se na: pocity, vjemy, reakce hl.důraz na objektivní zkoumání člověka – všechny naše reakce lze naučit přeučit I.P. Pavlov – klasické podmiňování – metoda odměny a trestu Neobehaviorismus berou v potaz člověka Stimul

I think Humpolec

2007-10-07T03:01:00.000-07:00

is small town, but there are many possibilities to do some sports as well as: tennis, volleyball, football, beach volleyball, ice-hockey, aerobic etc.
We should eat cereal food, vegetables, fruit, food with vitamins, ….. we must sleep…
I watch sports on TV.I watch tennis, ice-hockey an football. I haven‘t any favourite sportsman or team. I am fun of the Czech team.
I don‘t dislike any sports. I would like to try windsurfing. I think it is a great summer sport.
I think it is dangerous, that there are many bad things in sports - it can be: drugs as steroids. The sportsman want to be better and better and take the steroids. Maybe we can include here too much money, too.

2007-10-03T01:02:00.000-07:00

Temperament – soustava psych. vlastností, kt. se projevují v chování prožívání
a reagování;;;cholerik – impulsivní, tvrdohlavý, netrpělivý, rychle se učí, průbojný až útočný
sangvinik – vysoká, pracovní aktivita, učí se, soustř, veselí, sklony k povrchnosti;;flegmatik –
zpomalené myšlení, trpěliví, soustředěnost, rozvážný, váhavý, málo přizpůsobivý, melancholik
slabá inciativa, lehce ovladatelný, aktivní až pesimistický;;; tělesné typy – pyknický – zaoblená
postava, menší, kratší končetiny, astenický – malý růst do šířky, velký růst do výšky, atletický –
silná kostra, svaly, střední až vysoká výška, široká ramena, úzký pas, displastický – nepravidelná
tělesná stavba;;; Vývoj člověka – prenatální o., novorozenecké, kojenecká, batolecí, předškolní,
školní, dospělost, pozdní, stáří, terminální stadium;;;spánek – přirozený fyz. stav, při kterém
dochází k relaxaci a regeneraci;;hypnopedie – učení se ve spánku;; sny – mozek zpracovává, co
se během dne stalo spánkové fáze – REM fáze 4 fáze, rychlý pohyb očních bulv, celkové sval.
uvolnění, sny, NONREM;; nespavost – přílišná únava , starosti, radost;; hypnóza – změněný
stav vědomí, stupně – lehký, střední (nedokáže se bránit sugesci), hluboký;;; zákl. emoce –
strach (nepříjemná emoce, hněv – vzniká představa flustrace, náklonost – uspokojení, úzkost –
strach, obava, smutek – může přerůst v depresi, spojen s představou ztráty, radost – libá,
očekávání splnění;;vyšší city – morální hodnocení z hlediska etiky, estetické – hodnocení z
hlediska krásy, intelektuální – při studiu, řešení problémů, sociální city;; podle průběhu –
afekty, nálady, vášně,

2007-10-02T00:31:00.000-07:00

2007-09-30T05:08:00.001-07:00

2007-09-29T01:25:00.000-07:00

2007-09-28T02:59:00.000-07:00

2007-09-26T13:45:00.000-07:00

2007-09-24T01:10:00.000-07:00

Vývoj člověka – prenatální o., novorozenecké, kojenecká, batolecí, předškolní,
školní, dospělost, pozdní, stáří, terminální stadium;;;spánek – přirozený fyz. stav, při kterém
dochází k relaxaci a regeneraci;;hypnopedie – učení se ve spánku;; sny – mozek zpracovává, co
se během dne stalo spánkové fáze – REM fáze 4 fáze, rychlý pohyb očních bulv, celkové sval.
uvolnění, sny, NONREM;; nespavost – přílišná únava , starosti, radost;; hypnóza – změněný
stav vědomí, stupně – lehký, střední (nedokáže se bránit sugesci), hluboký;;; zákl. emoce –
strach (nepříjemná emoce, hněv – vzniká představa flustrace, náklonost – uspokojení, úzkost –
strach, obava, smutek – může přerůst v depresi, spojen s představou ztráty, radost – libá,
očekávání splnění;;vyšší city – morální hodnocení z hlediska etiky, estetické – hodnocení z
hlediska krásy, intelektuální – při studiu, řešení problémů, sociální city;; podle průběhu –
afekty, nálady, vášně, hodnocení cílů – empatie, citová zralost, schizotivní (dráždivost),
viskózní (výbušnost);;; Yung – extrovert – pružný, přátelský, impulsivní, bezstarostný
introvert – klidný, zachovává odstup, samostatná práce, plánuje předem, pesimistický

2007-09-22T15:11:00.000-07:00

2007-09-21T01:31:00.001-07:00

Psychologie-nauka o duši, zkoumá duševní stavy člověka, chování a prožívání, soc. prostředí
chování- vnější projevy člověka, které jsou z vnějšku objektivně pozorovatelné, komplex
oidipský, komplex kastrační;;;psychika-vědomí, předvědomí,nevědomí;;metody psychologie-
pozorování a rozhovor, pozorování – systematické (koho, co, jak dlouho), vzhled, jednání
poznávání – vnímání, řeč, pamět;;vnímání – zdravé smyslové orgány, orgány – receptory,
nervové dráhy, oblast mozku;;představa- zaměřuje se na to, co jsme dříve vnímali, ale nyní
to nevnímáme;;paměť – zraková, sluchová, pohybová, většinou kombinovaná;;; schopnost
zapamatovat si, uchovat a vybavit si co jsme předtím dělali, prožívali nebo vnímali;;myšlení-
řídit činnost, poznávat, chápat zákonitou souvislost;;formy myšlení – pojem (vyjádření slovem)
soud (myš. proces, kt. vyvozujeme vztahy mezi jedn. pojmy), úsudek (vztahy mezi jednotlivými
soudy);;řeč – psaná (pracovní, vědecká), mluvená (situační);; řeč – vnitřní, vnější;; inteligence –
matematické, prostorové, přizpůsobivost měnícím podmínkám;;první IQ test – Binet, dnes testy
jednodimenzionální, více…;; pod 20 – hluboká mentální retardace, 20-34 těžká mentální ret.,
35-49 – střední m. r., 50-69 – lehká m. r., 70-80 – pásmo přechodu, 80-90 – podprůměr (učňák)
90-110 – průměr, 110-120 – lehký nadprůměr, 120 – nadprůměr;;;pozornost – úmyslná, neúm.
emoce, city – psychické jevy, které hodnotí to, co poznáváme a to co děláme, zákl. vlastnost
jednotlivých citů – libost, nelibost, změna emocí = změna – krevní tlak, rychlost tepu, dýchání
EEG, EKG;;;Temperament – soustava psych. vlastností, kt. se projevují v chování prožívání
a reagování;;;cholerik – impulsivní, tvrdohlavý, netrpělivý, rychle se učí, průbojný až útočný
sangvinik – vysoká, pracovní aktivita, učí se, soustř, veselí, sklony k povrchnosti;;flegmatik –
zpomalené myšlení, trpěliví, soustředěnost, rozvážný, váhavý, málo přizpůsobivý, melancholik
slabá inciativa, lehce ovladatelný, aktivní až pesimistický;;; tělesné typy – pyknický – zaoblená
postava, menší, kratší končetiny, astenický – malý růst do šířky, velký růst do výšky, atletický –
silná kostra, svaly, střední až vysoká výška, široká ramena, úzký pas, displastický – nepravidelná
tělesná stavba;;; Vývoj člověka – prenatální o., novorozenecké, kojenecká, batolecí, předškolní,
školní, dospělost, pozdní, stáří, terminální stadium;;;spánek – přirozený fyz. stav, při kterém
dochází k relaxaci a regeneraci;;hypnopedie – učení se ve spánku;; sny – mozek zpracovává, co
se během dne stalo spánkové fáze – REM fáze 4 fáze, rychlý pohyb očních bulv, celkové sval.
uvolnění, sny, NONREM;; nespavost – přílišná únava , starosti, radost;; hypnóza – změněný
stav vědomí, stupně – lehký, střední (nedokáže se bránit sugesci), hluboký;;; zákl. emoce –
strach (nepříjemná emoce, hněv – vzniká představa flustrace, náklonost – uspokojení, úzkost –
strach, obava, smutek – může přerůst v depresi, spojen s představou ztráty, radost – libá,
očekávání splnění;;vyšší city – morální hodnocení z hlediska etiky, estetické – hodnocení z
hlediska krásy, intelektuální – při studiu, řešení problémů, sociální city;; podle průběhu –
afekty, nálady, vášně, hodnocení cílů – empatie, citová zralost, schizotivní (dráždivost),
viskózní (výbušnost);;; Yung – extrovert – pružný, přátelský, impulsivní, bezstarostný
introvert – klidný, zachovává odstup, samostatná práce, plánuje předem, pesimistický

2007-09-12T00:20:00.000-07:00

formy myšlení – pojem (vyjádření slovem)
soud (myš. proces, kt. vyvozujeme vztahy mezi jedn. pojmy), úsudek (vztahy mezi jednotlivými
soudy);;řeč – psaná (pracovní, vědecká), mluvená (situační);; řeč – vnitřní, vnější;; inteligence –
matematické, prostorové, přizpůsobivost měnícím podmínkám;;první IQ test – Binet, dnes testy
jednodimenzionální, více…;; pod 20 – hluboká mentální retardace, 20-34 těžká mentální ret.,
35-49 – střední m. r., 50-69 – lehká m. r., 70-80 – pásmo přechodu, 80-90 – podprůměr (učňák)
90-110 – průměr, 110-120 – lehký nadprůměr, 120 – nadprůměr;;;pozornost – úmyslná, neúm.
emoce, city – psychické jevy, které hodnotí to, co poznáváme a to co děláme, zákl. vlastnost
jednotlivých citů – libost, nelibost, změna emocí = změna – krevní tlak, rychlost tepu, dýchání
EEG, EKG;;;Temperament – soustava psych. vlastností, kt. se projevují v chování prožívání
a reagování;;;cholerik – impulsivní, tvrdohlavý, netrpělivý, rychle se učí, průbojný až útočný
sangvinik – vysoká, pracovní aktivita, učí se, soustř, veselí, sklony k povrchnosti;;flegmatik –
zpomalené myšlení, trpěliví, soustředěnost, rozvážný, váhavý, málo přizpůsobivý, melancholik
slabá inciativa, lehce ovladatelný, aktivní až pesimistický;;; tělesné typy – pyknický – zaoblená
postava, menší, kratší končetiny, astenický – malý růst do šířky, velký růst do výšky, atletický –
silná kostra, svaly, střední až vysoká výška, široká ramena, úzký pas, displastický – nepravidelná
tělesná stavba;;; Vývoj člověka – prenatální o., novorozenecké, kojenecká, batolecí, předškolní,
školní, dospělost, pozdní, stáří, terminální stadium;;;spánek – přirozený fyz. stav, při kterém
dochází k relaxaci a regeneraci;;hypnopedie – učení se ve spánku;; sny – mozek zpracovává, co
se během dne stalo spánkové fáze – REM fáze 4 fáze, rychlý pohyb očních bulv, celkové sval.
uvolnění, sny, NONREM;; nespavost – přílišná únava , starosti, radost;; hypnóza – změněný
stav vědomí, stupně – lehký, střední (nedokáže se bránit sugesci), hluboký;;; zákl. emoce –
strach (nepříjemná emoce, hněv – vzniká představa flustrace, náklonost – uspokojení, úzkost –
strach, obava, smutek – může přerůst v depresi, spojen s představou ztráty, radost – libá,
očekávání splnění;;vyšší city – morální hodnocení z hlediska etiky, estetické – hodnocení z
hlediska krásy, intelektuální – při studiu, řešení problémů, sociální city;; podle průběhu –
afekty, nálady, vášně, hodnocení cílů – empatie, citová zralost, schizotivní (dráždivost),
viskózní (výbušnost);;; Yung – extrovert – pružný, přátelský, impulsivní, bezstarostný
introvert – klidný, zachovává odstup, samostatná práce, plánuje předem, pesimistický

Psychologie

2007-09-11T02:06:00.000-07:00

-nauka o duši, zkoumá duševní stavy člověka, chování a prožívání, soc. prostředí
chování- vnější projevy člověka, které jsou z vnějšku objektivně pozorovatelné, komplex
oidipský, komplex kastrační;;;psychika-vědomí, předvědomí,nevědomí;;metody psychologie-
pozorování a rozhovor, pozorování – systematické (koho, co, jak dlouho), vzhled, jednání
poznávání – vnímání, řeč, pamět;;vnímání – zdravé smyslové orgány, orgány – receptory,
nervové dráhy, oblast mozku;;představa- zaměřuje se na to, co jsme dříve vnímali, ale nyní
to nevnímáme;;paměť – zraková, sluchová, pohybová, většinou kombinovaná;;; schopnost
zapamatovat si, uchovat a vybavit si co jsme předtím dělali, prožívali nebo vnímali;;myšlení-
řídit činnost, poznávat, chápat zákonitou souvislost;;formy myšlení – pojem (vyjádření slovem)
soud (myš. proces, kt. vyvozujeme vztahy mezi jedn. pojmy), úsudek (vztahy mezi jednotlivými
soudy);;řeč – psaná (pracovní, vědecká), mluvená (situační);; řeč – vnitřní, vnější;; inteligence –
matematické, prostorové, přizpůsobivost měnícím podmínkám;;první IQ test – Binet, dnes testy
jednodimenzionální, více…;; pod 20 – hluboká mentální retardace, 20-34 těžká mentální ret.,
35-49 – střední m. r., 50-69 – lehká m. r., 70-80 – pásmo přechodu, 80-90 – podprůměr (učňák)
90-110 – průměr, 110-120 – lehký nadprůměr, 120 – nadprůměr;;;pozornost – úmyslná, neúm.
emoce, city – psychické jevy, které hodnotí to, co poznáváme a to co děláme, zákl. vlastnost
jednotlivých citů – libost, nelibost, změna emocí = změna – krevní tlak, rychlost tepu, dýchání
EEG, EKG;;;Temperament – soustava psych. vlastností, kt. se projevují v chování prožívání
a reagování;;;cholerik – impulsivní, tvrdohlavý, netrpělivý, rychle se učí, průbojný až útočný
sangvinik – vysoká, pracovní aktivita, učí se, soustř, veselí, sklony k povrchnosti;;flegmatik –
zpomalené myšlení, trpěliví, soustředěnost, rozvážný, váhavý, málo přizpůsobivý, melancholik
slabá inciativa, lehce ovladatelný, aktivní až pesimistický;;; tělesné typy – pyknický – zaoblená
postava, menší, kratší končetiny, astenický – malý růst do šířky, velký růst do výšky, atletický –
silná kostra, svaly, střední až vysoká výška, široká ramena, úzký pas, displastický – nepravidelná
tělesná stavba;;; Vývoj člověka – prenatální o., novorozenecké, kojenecká, batolecí, předškolní,
školní, dospělost, pozdní, stáří, terminální stadium;;;spánek – přirozený fyz. stav, při kterém
dochází k relaxaci a regeneraci;;hypnopedie – učení se ve spánku;; sny – mozek zpracovává, co
se během dne stalo spánkové fáze – REM fáze 4 fáze, rychlý pohyb očních bulv, celkové sval.
uvolnění, sny, NONREM;; nespavost – přílišná únava , starosti, radost;; hypnóza – změněný
stav vědomí, stupně – lehký, střední (nedokáže se bránit sugesci), hluboký;;; zákl. emoce –
strach (nepříjemná emoce, hněv – vzniká představa flustrace, náklonost – uspokojení, úzkost –
strach, obava, smutek – může přerůst v depresi, spojen s představou ztráty, radost – libá,
očekávání splnění;;vyšší city – morální hodnocení z hlediska etiky, estetické – hodnocení z
hlediska krásy, intelektuální – při studiu, řešení problémů, sociální city;; podle průběhu –
afekty, nálady, vášně, hodnocení cílů – empatie, citová zralost, schizotivní (dráždivost),
viskózní (výbušnost);;; Yung – extrovert – pružný, přátelský, impulsivní, bezstarostný
introvert – klidný, zachovává odstup, samostatná práce, plánuje předem, pesimistický

Psychologie-nauka o duši, zkoumá duševní stavy člověka, chování a prožívání, soc. prostředí
chování- vnější projevy člověka, které jsou z vnějšku objektivně pozorovatelné, komplex
oidipský, komplex kastrační;;;psychika-vědomí, předvědomí,nevědomí;;metody psychologie-
pozorování a rozhovor, pozorování – systematické (koho, co, jak dlouho), vzhled, jednání
poznávání – vnímání, řeč, pamět;;vnímání – zdravé smyslové orgány, orgány – receptory,
nervové dráhy, oblast mozku;;představa- zaměřuje se na to, co jsme dříve vnímali, ale nyní
to nevnímáme;;paměť – zraková, sluchová, pohybová, většinou kombinovaná;;; schopnost
zapamatovat si, uchovat a vybavit si co jsme předtím dělali, prožívali nebo vnímali;;myšlení-
řídit činnost, poznávat, chápat zákonitou souvislost;;

2007-09-09T23:35:00.000-07:00

2007-09-09T02:04:00.000-07:00

paměť
zraková
sluchová
pohybová
většinou kombinovaná

schopnost zapamatovat si i uchovat a vybavit si co jsme před tím dělali, prožívali nebo vnímali

myšlení
řídit činnost, poznávat, chápat zákonitou souvislost

formy myšlení
pojem – vyjádření slovem
- psych. zkoumá tvorbu, osvojení a používání pojmů
- pojem – obecný (př. živočich)
- zvláštní (př. pes, žirafa)
soud
myšlenkový proces, kterým vyvozujeme vztahy mezi jedn. pojmy
pravdivé
nepravdivé

úsudek
vztahy mezi jednotlivými soudy premisy (soudy) – usuzování – závěr
1 premisa – kovy jsou el. vodivé
2 premisa – měď je kov
3 závěr – měď je el. vodivá

Karl Gustav Jung

2007-09-06T11:19:00.000-07:00

nepovažuje libido jen za pad slasti
jinak pracuje s klienty
rozbor a výklad snů

Alfred Adler
Sulivan

Behaviorismus

Watson
- sledování chování daného člověka
- veškeré potíže jsou naučené – musí se přeučit
- využívá instrumentální podmiňování
- každé odměňované chování je posilováno
- každé trestané chování je oslabováno
- popírá, že člověk může mít oblast nevědomí, psychiky

Neobehaviorismus

praktické užití vnímání:

2007-09-03T03:08:00.000-07:00

vnímání je důležité při určování pracovních podmínek- osvětlení,
vnímání barev – dopr. značky
vnímání hudby, výstražných signálů
komplex oidipský – vnímá opačného pohlaví a druhého vnímaní jako boha
komplex kastrační – děvčata závidí penis chlapcům, chlapci se bojí o své pohlaví

snaha o dosažení sociální role – období latence
psychika tvořena 3 složkami – vědomí
- předvědomí
- nevědomí – vytěsněna naše přání, konflikty

smysl psychoanalýzy – uvědomění si vytěsněných přání nebo konfliktů

2007-09-02T02:53:00.001-07:00

zákl. jednotka – pocitky
složitější – vjemy
představa – zaměřuje se na to, co jsme dříve vnímali, ale nyní to nevnímáme
objektivnost, reálnost – posuzujeme vnímání představ poruchy vnímání
– snížené – při únavě – kvantitativní
– zvýšené – euforie, intoxikace – kvantitativní
– iluze – existuje reálně předmět, který iluzi vzbudí, ale my to vnímáme jinak - kvalitativní
– bludy – neex. předmět, který blud vyvolává - kvalitativní

2007-09-01T07:31:00.000-07:00

způsob navození hypnózy – z relaxačního stavu
- fixace (lesklý předmět, plamen svíčky, spirála)
- pasy
- klidné prostředí monotónní hlas
- navázání v permisivní atmosféře
- nezávazný, zjistit co nejvíce informaci
- ukončení – uklidnit klienta, poděkovat za spolupráci

zjistit anamnézu –informace z předešlého života
- rodinná – rodiče, choroby v rodině
- osobní – školy, choroby, návyky

testy – výkonové – inteligence, paměti, kreativity
- dotazníky
- projektivní testy osobnosti –kresba stromu, doplňování vět

poznávání
-vnímání, řeč, paměť

vnímání
- zdravé smyslové orgány
- orgány – receptory
o nervové dráhy
o oblast mozku

v určité části mozku odchází k útlumu

2007-08-30T00:26:00.000-07:00

hypnopedie –učení se ve spánku
sny – mozek zpracováná, co se během dne stalo
spánkové fáze – REM fáze – 4 fáze, tychlý pohyb očních bulv, celkové svalové zvolnění, sny
- NONREM fáze
nespavost – přílišná únava, starosti, radost

hypnóza – změněný stav vědomí
zpomalení dýchání a tep, zklidnění organismu, změna vnímání
stupeň – lehký spíš relaxace
- střední – nedokáže se bránit segesci
- hluboký – schopnost mluvit, posthypnotická sugesce, posthypnotická amnézie

Carl G. YUNG

2007-08-28T00:50:00.000-07:00

- extrovert – pružný, přátelský, impulsivní, bezstarostný, optimistický, společenský
- introvert – klidný, zachováná odstup, samostatná práce, plánuje předem, pesimistický, nudný, těžko zapomíná křivdu
labilní

Eysench melancholik cholerik

introverti extroverti

flegmatik sangvinik

stabilní
- známe- li svůj temperament, můžeme využívat jeho kladů a vyvarovat se jeho nedostatků
- pokusy o typování lidí: - frenologie – Gall – zabývá se tvarem lebky, na základě toho předvídají, jaké má člověk předpoklad, nadání
- podle váhy mozku
- podle vzhledu – modroocí – společenští, veselí
- špičatá brada – posměváčci, ostří kritici

grafologie – rozbor písma – velikostí, síla tahu, sklon, tvar písma

Vývoj člověka , autogeneze
- antogentická (vývojová) psych. – sleduje jednotlivé vlivy na psychiku – biologické-
dědičnost, prenatální vývoj
- sociální -
rodina, škola
- prinatální období – schopnost učit se, první kontakty
- novorozenecké – klidný spánek – základní reflexy, od nar. do 1. měsíce, kontakt s matkou
- kojenecké – od 1. měsíce do 1. roku, lohomoce, zákl. řeči
- batolecí –od 1. roku do 3. let, získání své autonomie, poznávání okolí, rozvoj řeči (20-30 slov)
do 3. let (30-50), ke konci období – období prvního vzdoru
- předškolní – kontakty v vrstvníky, hra, podpora zralosti, od 3-6 let
- školní věk – 6-12 let(mladší) – rozvoj myšlení, schopnost abstr. myšlení, důležité poměřování
dovednosti mezi dětmi – první pocity méněcennosti
- 11-15 (puberta) sebeidentifikace
- 15-20 (adolescence) příprava na budoucí povolání, identifikace se svou sexuální rolí
dospělost - raná – vymezení vztahu s partnerem nebo osamělost
- střední – výchova dětí, budování kariéry x pocity stagnace
- pozdní – příprava na odchod do důchodu, syndrom prázdného hnízda (po odchodu dětí), bilancování
stáří – 65 a výše – bez pracovní aktivity, úbytek fyz. sil
terminální studium života – období před smrtí

problematika spánku a hypnózy
spánek - přirozený fyz. stav. při kterém dochází k relaxaci a regeneraci
- prospíme jednu třetinu života
- člověk vydrží nespat 10-12 dní

Temperament

2007-08-26T02:39:00.000-07:00

- soustava psych. vlastností,klady se projevují v chování, prožívání a reagování
- prožívání – síla, proměnlivost
- vrozený – jen částečně měnitelný
- tvoří dynamickou stránku ostobnosti
- sangvinik – krev
- melancholik – černá žluč
- flegmatik - hlen
- cholerik – žlutá žluč
- cholerik – impulsivní, tvrdohlavý, netrpělivý, rychle se učí, průbojný až útočný
- sangvinik – vysoká pracovní aktivita, rychle se učí, soustředěnost, veselé, sklon k povrchnosti
- flegmatik – zpomalené myšlení, trpěliví, soustředěnost, rozvážní až váhaví, málo přizpůsobiví
- melancholik – slabá iniciativnost, lehce ovladatelní, aktivní až pesimističtí
- toto rozdělení pochází od Hippokrata
- Kretschmer – tělesné typy a temperamentové
- tělesné – pyknický – zaoblená postava, střední postava, kratší končetiny
- astenický – malý růst do šířky, velký růst do výšky
- atletický – silná kostra, svaly, střední až vysoká výška, široká ramena, úzký pas
- displastický –nepravidelná tělesná stavba

- temperamentové – cyklotivní (h pyknickému) střídání protichůdných nálad, )tlumu, spol bezprostřednost
- schizotivní – protiklady dráždivosti a tuposti, uzavřený, bohaté vnitřní prožívání
- viskózní – ( h atletickému) střídání vybušnosti a netečnosti, pomalý, klidný
slabý – melancholik
silný, vyrovnaný, pohyblivý - sangvinik –
silný, vyrovnaný, pomalý – flegmatik – podle typu nervové soustavy- Pavlov
silný, nevyrovnaný - cholerik -

zákl. emoce

2007-08-25T01:39:00.000-07:00

strach – nepříjemná (nelibá) emoce, očekávání nepříjemného
hněv – nelibá, vzniká představou frustrace, může přerůst v nenávist či patický efekt
náklonost – libá, uspokojení, něco je nám milé
úzkost – strach, obava, nevíme z čeho
smutek – nelibá, může přerůst v depresi, spojen s představou ztráty
radost – libá, očekávání splnění cílů

vyšší city

morální – hodnocení z hlediska etiky a zájmů spol.
estetické – hodnocení z hlediska krásy, vznikají při vnímání uměleckých děl
intelektuální – při studiu, řešení problémů
sociální city

podle průběhu – afekty – silné, bouřlivé, krátkodobé
- nálady – stálé vyladění člověka
- radostná, smutná, zlostná
- vášně – hluboké, silné city

hodnocení citů – empatie
- citová zralost – stabilnost

emoce, city

2007-08-23T00:37:00.001-07:00

psychické jevy, které hodnotí to , co poznáváme a to, co děláme
zákl. vlastnosti jednotlivých citů – libost
- nelibost
emoce se projevují – jak je prožíváme
- ovlivňují fyz. činnosti – dýchání , zčervenání

při změně emocí se mění – krevní tlak
- rychlost tepu
- dýchání
- EEG, EKG

základní emoce- štěstí, překvapení, zlost, strach, smutek

pozornost

2007-08-22T00:50:00.000-07:00

- orientační činnost
- biologická f-ce
- rozlišujeme – zaměřenost(zaměření poz. na jeden předmět)
- soustředěnost (hloubka zaměřenosti)
- upoutání poz. – konstrast (barvy
o novost podmětu
o vyjímečnost (co se vymyká z normálu)
o to, co souvisí s našimi zájmy
- pozornost – úmyslná (učení)
o neúmyslná, bezděčná
- rozdělení poz. – na více podmětů
- poz. ovlivňují – fyzický a psychický stav
o očekávání

Osborne

2007-08-21T00:58:00.001-07:00

metoda brainstarming – burza nápadů
- několik lidí řeší stejný problém, navrhují řešení – vybírá se nejlepší řešení

- rychlost
- pružnost řešení – jak rychle přecházíme od problémů k jiným

řeč
- psaná – pracovní, vědecká, abstraktní myšlení, náročnější
- mluvená – situační, bezprostřední
- komunikace – neverbální
- verbální
- řeč vnitřní – regulátor naší činnosti
- vnější - rozvinutější

inteligence
- matematická
- prostorová schopnosti
- komunikační
- přizpůsobivost měnícím se podmínkám první test IQ – Binet – určení nadaných dětí – dodnes
testy – jednodimenzionální
- vícedimenzionální
IQ pod 20 - hluboká mentální retardace – ani zákl. řeči
20–34 – těžká mentální retardace – zákl. řeči, ale spíš ukazují
35-49 – střední stupeň mentální retardace – sebeobsluha, základní čtení
50-69 – lehká mentální retardace – zvláštní škola
70-80 – pásmo přechodu
80-90 – podprůměr - učiliště
90-110 - průměr
110-120 – lehký nadprůměr
120- nadprůměr

Humanistická psychologie

2007-08-19T14:24:00.001-07:00

Mastow
- klade důraz na sebeaktualizaci a seberealizaci člověka

rozdělení psychologických věd
psychopatologie
psych. osobnosti
psychometrie –
vývojová psychologie
sociální psychologie

speciální psych. disciplíny
- psychofyzika – fyzikální vlastnosti vjemů a jejich vnímání
- diferenciální psych. – srovnávání rozdílů mezi lidmi

aplikované psych. disciplíny
- pedagogická psych.
- poradenská psych. – výběr povolání, manželské pov.

metody psychologie
- pozorování a rozhovor
- pozorování – systematické, koho, co a jak dlouho, budeme pozorovat
- vzhled, jednání (gesta, mimika), vztah k sobě a okolí, tělo, postoj
- pozorovatel – zdravé smyslové orgány
 bez patických stavů (únava, alkohol, drogy)
 bez předsudků
 vycvičen
- záznam o pozorování bezprostředně poté
- rozhovor – názory, postoje, vlastnosti

Předmět psychologie

2007-08-19T02:05:00.000-07:00

- nauka o duši
- zkoumá duševní stavy člověka
- chování a prožívání, sociální prostředí
- chování – vnější projevy člověka, které jsou z vnějšku objektivně pozorovatelné

vývoj psychologie
- část filozofie
- psychoanalýza
- behaviorismus
- humanistická psychol.

Psychoanalýza
Sigmund Freud 1856 – 1939
zákla. psychoanalýzy – kniha výklad snů
významná úloha pudu ‚slasti, - libido
libido se vyvíjí – fáze:
- orální
- anální
- fatická
- latence
- normální sexualita

Termíny

2007-08-16T23:47:00.000-07:00

a) první dojem - jak první dojem ovlivní pozitivní či negativní vnímání jedince, na základě vnějších
znaků přisuzuji jedinci určité vlastnosti
podléhají tomu lidé s malou sociální zkušeností, kteří mají tendence dělat rychle
závěry o druhých

b) halo efekt – může vzniknout kdykoli než při 1.setkání, mnohdy je velmi silný ( zamilovanost,vztek)
c) popularita a nepopularita jedince – inteligence, vnější vzhled, úspěšnost, tělesná zdatnost, soc.a
ekon.postavení
d) efekt dobroty – známé lidi posuzuji mírněji než neznámé ( spojení tříd )
e) chyba centrální tendence – při hodnocení se učitel vyhýbá krajním pólům, někdy se krajním pólům
vyhýbá proto, že studenty nezná.
f) figura a pozadí – zkreslené vnímání jedince, ten má vlastnosti jako ostatní členové skupiny,
problematické situace ( např. při uvěznění otce )
g) favoritismus – velmi nebezpečné chování učitele, protežování určitých jedinců, vede to k:
a) rozbíjení skupiny zevnitř – narušení vztahů mezi žáky
b) favorit je vytěsněn ze skupiny ( zesměšnění )
c) favorit je využíván při komunikaci s učitelem
d) favorit je pověřen úkolem, který nesouvisí se školou ( př.vyřizování na poště )

SOCIÁLNÍ PERCEPCE

2007-08-14T00:36:00.001-07:00

( vnímání )

Představuje to, jak je učitel vnímán žáky. Toto vnímání je determinováno naší zkušeností, referenčním systémem. Někdy působí jako personální percepce ( vnímání druhých jedinců ).

Co ji ovlivňuje ?

a) jaký máme k jedinci vztah ( racionálně, emocionálně )
b) kontext, v jakém probíhá percepce
c) kdo je přítomen sociální situaci
d) osobní ladění
e) především vnímáme znaky, kterým připisujeme význam z hlediska našeho vztahu k nim

Nepřesnosti sociální percepce

Soukromá teorie osobnosti : má-li jedince vlastnost X, musí mít i vlastnost Y. X a Y jsou na sebe úzce vázány dle pozorovatele připisuje žákovi vlastnost, které nemá

Projekce

Je to proces, kdy promítám do druhých pohnutky svého chování, tím silnější mechanismus, čím více si uvědomuji své nedostatky

Typologie osobnosti učitele

2007-08-13T00:01:00.000-07:00

( W.O.Doring )

a) ideový ( náboženský ) – chce žáka vychovávat podle vlastních představ, charakterově je uzavřený,
vážný, žákům se jeví jako nudný, beze smyslu pro humor
b) estetický – fantazie a cit převažují nad racionální činností, žáka se snaží formovat podle svých
představ jako nezávislého jedince
c) sociální – zaměřuje se na třídu jako celek, k jednotlivcům je spravedlivý, nejvýraznější vlastností
je jeho trpělivost, která nahrazuje některé nedostatky v jeho psychice ( nedostatek fanta-
zie ), vychovává žáky pro potřeby společnosti, bývá oblíben, má ale malou autoritu
d) teoretický – je zaměřen spíše na vyučovací předmět než na žáka, neusiluje o všestranný rozvoj
osobnosti žáka, ale o vštěpování vědomostí, o rozvoj žáka po stránce intelektuální, mezi
žáky bývá oblíben, mívá autoritu
e) ekonomický - zaměřuje se na ekonomičnost vyučovacího procesu, na dosažení optimálních
výsledků při výuce při vynaložení minimálního úsilí s použitím vhodných metod, není
většinou žáky oblíben, spíše obdivován
f) mocenský - prosazuje svoji osobnost na úkor kladného vztahu učitel - žák, je spokojený, jestliže
se ho žáci obávají, bývá nespravedlivý, používá tresty, potlačuje jakoukoliv aktivitu žáků

AUTORITA UČITELE

2007-08-12T05:25:00.001-07:00

Povolání učitele patří k profesím, které upoutávají pozornost nejen žáků a rodičů, ale i nejširší veřejnosti.

Požadavky na učitele:

a) vyučovat a vzdělávat
b) osvojit si příslušný vědní obor a zdokonalovat se v něm
c) vychovávat žáky, rozvíjet jejich zájmy, schopnosti, charakter
d) k tomuto účelu je dobře poznávat
e) adekvátně realizovat interakci a komunikaci se žáky, s jejich rodiči
f) organizovat vlastní různorodou činnost a koordinovat osoby i malé skupiny
g) sledovat dění ve společnosti
h) dbát o své tělesné i duševní zdraví

Dimenze řízení

2007-08-10T14:04:00.000-07:00

vnitřní faktor toho, jak bude učitel skupinu řídit

a) autokraticky – učitel preferuje příkazy, zákazy, nařízení, tvoří se psych.závislost na tom, kdo
skupinu řídí, to vede k vysoké kázni a docela dobrým výsledkům, ale také ke
strachu a ke stresu, blokuje se diskuse, může nastat i tzv. halo efekt
b) liberálně ( volně ) – většinou lidé, kteří rezignovali na učitelskou činnost, je to druhý extrém,
velká nekázeň a nízká pracovní výkonnost, každý si dělá, co chce
c) demokraticky ( sociálně-integrovaně ) – vedení skupiny přes komunikaci, nedávají se příkazy,
ale návrhy na práci, vede to k samostatnosti, nezávislosti na učiteli

Děti nejlépe hodnotí postup sociálně integrační. Dávají dále většinou přednost slabému řízení před autokratickým, přitom však projevují nespokojenost se slabým ( volným ) řízením v tom smyslu, že nezajišťuje potřebnou organizaci společné činnosti, takže skupina nedosahuje výsledků, kterých chtěla dosáhnout ( Čáp )

DIMENZE UČITELOVA JEDNÁNÍ V PEDAGOGICKÝCH SITUACÍCH

2007-08-10T01:11:00.001-07:00

1. Dimenze sociemocionální

- citově laděný příklon, nebo odklon vyučujícího od dané osoby či skupiny

Přehled škál:

a) reverzibilní – v očekávání učitele je, že jak se bude chovat on k žákům, budou se oni chovat
k němu ( volí takové formy jednání, které žáka nedevalvují, respekt jejich
rychlosti )
b) ireverzibilní – učitel očekává, že práva, které má učitel vzhledem k žákům, nemají oni vůči
němu ( dbá na dodržování forem komunikace )
c) oceňující – pedagog více oceňuje to pozitivní, snaží se rozvíjet, je trpělivý
d) podceňující – dopředu předpokládá, že jedinci selžou, není vstřícný a trpělivý ( vede to k
negativní motivaci )
e) porozumění – důležitá je schopnost empatie ( vcítit se do druhého ), tvoří se zkušeností
f) neporozumění – chápe studenty jen jako předmět své činnosti

Dělení kauzálních atribucí

2007-08-08T14:25:00.000-07:00

1. ofenzivní

a) úspěch – vnitřní stálé ( schopnost ) a vnitřní variabilní ( píle )
a) neúspěch – vnitřní variabilní ( lenost ) a vnější variabilní ( smůla )

spadají sem ti studenti, které vnímáme jako výkonné a úspěšné

2. defenzivní

a) úspěch – nesnadnost a štěstí
b) neúspěch – snadnost a neschopnost

spadají sem ti studenti, kteří podávají slabé výkony

Výsledek kauzální atribuce: hodnocení žáků

Příčiny, které učitel připisuje aktivitám studentů:

2007-08-06T00:29:00.001-07:00

Vnější podmínky Vnitřní podmínky
Fixní ( stálé ) Snadnost X Nesnadnost Schopnost X Neschopnost
Variabilní ( měnlivé ) Štěstí X Smůla Píle X Lenost

Ty vnitřní fixní podmínky jsou vztaženy k osobnosti studenta ( vědomosti, dovednosti, myšlení, paměť … ), ty vnitřní variabilní patří k volní stránce. Vnější fixní se vztahují k úkolům předkládaným studentům k řešení a ty vnější variabilní jsou záležitostí vnější moci ( vis maior ).

KAUZÁLNÍ ATRIBUCE A VÝKON ŽÁKA

2007-08-04T14:45:00.000-07:00

Jedná se o připisování určitých příčin ( motivy, postoje… ) ve vztahu k výkonu a činnosti studenta ( anglicky Causal Attribution ). Z hlediska koncepce připisování příčin se člověk v ontogenezi naučí určitému pohledu na možné příčiny lidského jednání. Příčiny jednání vlastní i druhých lidí – vědomě či nevědomě .
Autoatribuce je takový proces, kdy jedinec sám sobě připisuje určité příčiny vlastních aktivit. Příkladem je racionalizace jako obrana ega před vnějším prostředím ( rozumové zdůvodnění aktivit ). Vztah kauzální atribuce a autoatribuce je pak vyjádřen identifikací studenta s učitelem.

Formy hodnocení

2007-08-02T14:11:00.000-07:00

a) zkoušení – záměrně vyvolaná situace, která vede ke zjištění výsledků učení u jednotlivých žáků
ověřuje kvantitativní výsledky učení – kolik vědomostí a dovedností si žák osvojil
kvalitativní výsledky učení – jaká je úrověň paměti, myšlení, schopnosti vyjadř.

Formy zkoušení:
a) ústní – umožňuje odhalit kvantitativní i kvalitativní stránku učení, učitel může
posoudit nejen šíři a hloubku znalostí žáka, ale i způsob, jakým si je
osvojuje, podstatou je učitelovo kladení otázek
b) písemné – má nejčastěji podobu nestandardizovaných testů – diktáty, slohové práce,
zprávy, řešení problémů a úkolú , výhodou je to, že jsou pro všechny stejné
podmínky ( stejná formulace, čas, obtížnost ), nevýhodou je písemné zkou-
šení pro žáky s poruchami pozornosti nebo s pomalejším tempem práce
c) praktické – vede k vytvoření manipulačních, organizačních a tvořivých dovedností

HODNOCENÍ UČEBNÍHO VÝKONU ŽÁKA

2007-08-01T23:57:00.000-07:00

Hodnocením rozumíme přisuzování určité hodnoty nějakému výkonu nebo vlastnosti člověka ve srovnání s normou, cílem, ideály, vzory, požadavky ). Je procesem, který určuje, jak druhého člověka vnímáme, jak se k němu chováme.
Proces hodnocení
Vlastnímu hodnocení předchází poznávací fáze, která umožní získat o druhém člověku nějaké informace. Pak následuje vlastní hodnocení. Klíčem pro něj je určitá norma – tělesná, zsravotní nebo sociální.

Účinky hodnocení

a) fyziologické reakce – změny oběhu krve, srdeční činnosti, zažívání apod.
b) psychické reakce – změny v sebehodnocení a sebepojetí, změny v aspirační úrovní apod.
c) sociální reakce – změny ve vztahu hodnoceného k lidem, směrování k určitému typu chování

Funkce hodnocení

a) informační fce – poskytuje informace o žákovi, o jeho úspěších a neúspěších
b) diagnostická fce – pomáhá odlišit žáky slabé, průměrné a nadprůměrné
c) motivační fce – může aktivizovat, vést ke zlepšení učení a chování
d) řídící fce – podává učiteli přehled o úspěšnosti metod a postupů vyučování
e) didaktická fce – vede ke zlpřesňování, korekci a upevňování vědomostí
f) výchovná fce – má vliv na rozvoj psychickách procesů, stavů a vlastností
g) sebehodnotící fce – vede u žáka k upřesnění představy o sobě
h) kontrolní fce – umožňuje kontrolu efektivity učení a chování

Způsoby opakování

2007-07-30T23:58:00.001-07:00

a) chaotické – pokus a omyl, není to ale pozitivní ( jsou tu neúspěchy, což vede k rezignaci nebo
agresivitě )
a) cílené – stanovení hypotézy ( nulové nebo alternativní )

Čáp tvrdí, že opakujeme v kruhu ( neustále stejné chyby ). Jiným typem je opakování ve spirále ( nedopouští se chyb ).

Linhart trdví,

2007-07-30T00:01:00.000-07:00

že aktivní opakování nemá zjišťovat to, co již v paměti je, ale přepracovávat a zdokonalovat, co je již osvojeno. Podává také rady pro efektivní opakování:
1. Opakování musí být aktivní ( chci si opakovat ) a má se dít rozmanitou činností ( vliv na motivaci )
2. Opakování musí být systematické
Efektivnost opakování přitom závisí na vlastnostech jedince a na vlastnostech učiva. Proto je nutné dělat si přípravy tak, aby se projevily obě roviny opakování – kvantitativní a kvalitativní.

Fáze paměti:
1. Poznání
2. Retence ( vštípení )
3. Zapomínání
4. Vybavování
5. Znovuvybavování

Je nutné respektovat psychohygienické zásady jako změna způsobu opakování, přestávky nebo znalost výkonnosti žáka během dne, týdne ( nejvyšší 2.a3.hodina dopoledne a 2.-3.hodina odpoledne )

AKTIVNÍ OPAKOVÁNÍ A ZAPAMATOVÁNÍ

2007-07-29T02:56:00.001-07:00

Opakování představuje velmi důležitou podmínku učení. Je jen málo situací, kdy si učící na jeden pokus utvoří spojení mezi podnětem a a odpovědí. Obyčejně totiž potřebujeme více pokusů nebo opakování.
Je důležité připomenout tzv. Zákony opakování ( Thorndike ). Podle něj se jistým druhem opakování spojuje nebo posiluje reakce na zcela konkrétní podnět. Tato reakce se uchovává prostřednictvím opakování. V této souvislosti je důležité připomenout i tzv. teorii blackbox. To je základní teorie behaviorismu. Spojuje měřitelný podnět a výchozí reakci ( prožívání totiž měřit nejde ).

Podnět X Reakce

Vnější podmínky tak mají vliv na reakci. Tak se ale člověk neučí, z hlediska učení se jedná o méně nosnou teorii. Kritizoval to třeba Kurt Levin. Ten tvrdil, že mechanické opakování ( podnět – reakce ) může vést k přesycení, jedinec přestává mít o činnost zájem.

Keller ( gestalt psychologie ) prováděl pokusy se šimpanzy ( teorie vhledu ). Zavřel ho do klece a mimo ní dal banán. V kleci měl k dispozici různě dlouhé hůlky, kterými si ho přitáhl. Pak dal ale banán příliš daleko a šimpanz si musel hůlky pospojovat, aby na něj dosáhl. Podle toho efekt učení závisí na činnosti, kterou při tom děláme.

Opakování je funkční tehdy, jestliže to žáci pochopili. Jak se to ale zjistí ? Učitel se zeptá, kdo nerozumí. Nikdo se nepřihlásí. Nechtějí totiž ztratit svou sociální pozici. Je proto dobré dávat cvičné příklady na zvládnutí učiva.

Každou získanou informaci zpracováváme tak, že jim dáváme význam. Když jim rozumíme, lépe si je zapamatujeme ( Ebbinghaus ). Když tomu nerozumíme, déle se učíme a dřive zapomeneme ( chybí logická paměť ).

2007-07-26T14:10:00.000-07:00

Autorem tohoto učení je Dewey ( jako pedocentrista ale podcenil činnost učitele, viděl to jako spontánní činnost žáků ). V USA ho propagoval J.Brunner.
Nejvyšší formou řízeného učení je Problémové vyučování ( viz Obecná didaktika ).

Při řešení problému je nutné se s problémem nejprve seznámit. Pak nastupuje transfer ( Thorndikova teorie identifikace prvků a metod, Juddova teorie generalizace – obecné závěry ). Následuje rozbor problému, kdy převládá analýza ( členíme v problému to, co známe a co neznáme ). Je zde ale nutné odstranit základní chyby, jinak nelze problém řešit. Jedinec si musí osvojit schopnosti rozboru přes podstatné znaky problému – to jde přes logické spojky ( a, nebo ) mezi znaky.

2007-07-26T01:02:00.001-07:00

pojem ( Pedagogický slovník ) – zobecněná představa o něčem vyjádřená jedním či více výrazy

Význam pojmového učení spočívá v tom, že si jedinec osvojuje pojmy a vytváří logické operace.

4.Učení řešení problémů

Je to druh učení, neboť úspěšný pokus řešit problém vede ke změně jednání učícího se. Mnozí autoři ho považují za nejsložitější druh učení ( opakem je podmiňování ). Tato složitost souvisí s tím, že pro jeho uplatnění je potřebná velká účast vyšších mentálních procesů ( myšlení ).Řešení problémů lze charakterizovat jako samostatné odhalení vztahu, proncipu ( pravidla ) mezi předměty nebo pojmy.

5 základních etap řešení problémů:

1. stav nejistoty,frustrace
2. identifikace problému
3. hledání faktů a formulace hypotézy
4. ověřování hypotézy
5. dokazování a aplikace správného řešení

rozdíl úloha a problém: úloha - situace, kdy člověk chce dosáhnout cíle a ví jak na to
problém – ví cíl, ale nezná cestu k řešením

Pojmové učení

2007-07-24T14:59:00.001-07:00

Pojmové učení představuje složitý proces. Má mnoho společného s verbálním učením se, který tvoří jeho nevyhnutelný předstupeň.
Pojmové učení se dá charakterizovat jako osvojování si společné odpovědi na odlišné podněty. U nás se touto problematikou nejvíce zabýval Linhart.
Při pojmovém učení se setkáváme s 2 procesy:

a) tvoření pojmů – hlavně proces analýzy ( diferenciace ) a syntézy ( elementární generalizace ), na počátku dochází často k generalizaci. Význam má i proces abstrakce ( operace, kdy se z předmětů a jevů vynechávají nepodstatné znaky a ty podstatné získávají dominantní postavení ).

b) osvojování pojmů – a) zkušenosti – a)abstraktní
b)konkrétní
b) naukové – a) abstraktní
b) konkrétní

Senzomotorické učení

2007-07-23T00:45:00.000-07:00

Ve starší literatuře se setkáváme spíše s termínem percepčně-motorické učení. Podstata spočívá v tom, že se jedná o učení manuálním zručnostem, návykům a motorickým operacím ( fyzická práce, hry, kreslení, psaní ). Jedná se o jeden ze základních druhů učení bez verbální složky.
Dnes má velký význam, neboť má objasnit, jak se spojují jednotlivé motorické operace do funkčních celků ( např.při psaní, psaní na stroji, hře na nástroj, při sportu ). Motorické odpovědi jsou zde složitější než u podmiňování. Nejde jen o mechanické pospojování jednotlivých prvků, ale o integrovanou funkční a dynamickou jednotu všech složek.

Základní charakteristiky senzomotorických dovedností:

a) kvalita výsledků v senzomotorické činnosti ( př.snížení počtu chyb )
b) rychlost
c) snížení únavy
d) zlepšení způsobu ( metody ) senzomotorické činnosti

Fáze senzomotorického učení:

a) seznámení žáka s úkolem a podmínkami vykonávání ( často využití názorné ukázky )
b) cvičení ( cvik ) – opakované vykonávání činnosti, které se učí

Důležité je připomenout křivku učení, která zobrazuje průběh senzomotorického učení. Vodorovné úseky se nazývají plató a znázorňují dočasná zastavení v úspěších. Křivka podává přehled o změnách v průběhu učení. Ukazuje rytmus, spojení jednotlivých pohybů v plynulou činnost, ustálení a standartizaci pohybů nebo zdokonalení senzomotorických operací.
Je nutné připomenout, že při osvojování zručností je důležitá účast verbální složky a to zejména ve formě přijímání slovních instrukcí o celkové povaze osvojované činnosti.

Specifika učení vhledem

2007-07-20T01:06:00.000-07:00

( Barkoczi a Putnoky,1972 )
a) cíl a k němu vedoucí prostředek se chápe jednotně, spojují se tu vizuální obrazy
b) vztah mezi cílem a prostředkem se postřehne odrazem
c) i tady se vyskytují pokusné momenty – nejsou to však chaotické pokusy

Učení vhledem začalo pronikat do pedagogiky a hlavně do didaktiky. Zde se pak začala kritizovat syntetická metoda.
Chlup ( 1948 ) vytyčil tyto hlavní body teorie učení vhledem:
a) odlišení humánního učení od učení zvířat ( lidské učení se řídí specifickými zákonitostmi )
b) naznačený postup v učení řešení problémů
c) žákovi se předkládá problém tak, aby pochopil podstatné vztahy a využíval je v praxi
d) když žák do podstatných znaků pronikne, vzniká silný transferový účinek.

Nedostatky teorie učení vhledem spočívají zejména v tom, že odmítá úlohu analytické činnosti při řešení úloh, což vede ke zkreslení průběhu učiva.

Čáp vidí podstatu učení vhledem v tom, že jedinec nevykonává vnější pohyby, ale přemýšlí, až dojde k řešení. Vnější pohyby jsou tak nahrazeny vnitřními operacemi, kdy jedinec prozkoumá situaci a vyzkouší si to pokusem a chybou. Pak formuluje hypotézy a ty ověřuje.

CHARAKTERISTIKA ZÁKLADNÍCH DRUHU UČENÍ

2007-07-17T00:28:00.000-07:00

Existují různé klasifikace učení. Maršalová je čelní takto:
a) podmiňování
b) perecpčně-motorické
c) verbální
d) pojmové
e) učení řešení problémů

1.Učení vhledem ( postřehem )

Tato teorie učení vychází z psychologického směru tvarové psychologie ( Gestalt ), která klade důraz na rozhodující úlohu celku a struktury a na jejich nadřazenost nad částmi. Učení se tedy uskutečňuje tak, že učící zahrnuje do svého pole vnímání všechny části a prvky situace.
Učení vhledem považují tvaroví psychologové za akt náhlého řešení, který doprovází uvolnění napětí.

behoviorismus

2007-07-16T00:09:00.001-07:00

Na klasický behoviorismus navázal ve 30.a 40.letech neobehaviorismus. Jeho představitelé si byli vědomi, že chování nelze vysvětlit jen jednoznačným přiřazením stimulačních podmínek a odpovědí a proto zavádějí motivační proměnné, které mohly variovat a měnit chování. Mezi představitele patřili Hull, Skinner nebo Osgood.
Skinner definoval nový typ podmiňování – tzv.operační podmiňování ( krysa v kleci musí stisknou tlačítko, aby se dostala k jídlu ). Oparativní chování nemusí být vyvoláno vnějším podnětem, může být spontánní. Byl to také průkopník programového učení.
Osgood pak vytvořil mediační koncepci učení a chování.
Neobehaviorismus se neudržel jako samostatná škola, ale jako tendence značně ovlivňující psychologii.