rodina a škola při výchovně

Ve výchovně-vzdělávacím procesu dítěte, dochází k mnoha událostem. Zaměřme se ale na trojúhelník vztahů a vazeb: rodina-dítě-učitel(škola), protože žák je ovlivňován především jimi. Je zřejmé, že spolupráce rodiny a školy při VVP dítěte je determinována mnoha aspekty, jak už osobností učitele, přeplněností tříd, věkového složení učitelstva (54% stávajících učitelů vystudovalo v 70. a 80. letech), tak hlavně penězi, které do školství plynou, respektive neplynou. Otázek se nabízí hodně: Je škola vůbec ochotna spolupracovat? Jak stojí o partnerství rodina? Jsou obě instituce připraveny vstoupit do tohoto vztahu a cítí jeho potřebu? Jak chápou jeho obsah? Může rodič měnit formu i obsah výuky? A další. Je s tím spojena spousta problémů, jak teoretických (jak to chápat), tak praktických (jak to realizovat). Skromnou odpověď na některé otázky nalezneme v empirickém výzkumu Milady Rabušicové a Milana Pola z roku 1996. Ti mapovali spolupráci rodiny a školy v brněnských základních školách. Došli k závěru, že rodiče i učitelé by spolupráci většinou přivítali, ale leckdy jim chybí jiskra, prvotní impuls. Zaměřme se na praktické fungování této spolupráce a vezměme si příklad z již osvědčených metod dánského školství.