moderní, společenské, empirické vědy; vědy historické – obracejí se do své vlastní historie; platnost jejich zákonů je pravděpodobná.

„Vědy přírodní se složitými postupy snaží dobrat relativně jednoduchého a dlouhodobě platného řešení; společenské vědy se snaží věci neustále prověřovat a komplikovat – např. ,věčné otázky‘“

Vyčleňují se z filosofie, jako reakce na vznik moderní společnosti
V polovině 19. století se objevuje proud moderního, racionálního myšlení; projevuje se snaha opustit abstraktní, teoretické spekulování a více se věnovat konkrétnímu, empirickému zkoumání POZITIVISMUS – důraz na vědeckost, fakta, empirii, pozorování, experimentální a srovnávací způsob. Pokusy o reflexi problémů moderního člověka.

Cíl vědeckého poznání = popsat, vysvětlit, porozumět (=pochopit systém, analyzovat jej)
Usilují o propojení funkce poznávací a praktické (ideologická, terapeutická); přispívají ke kultivaci člověka, rozvíjejí jeho potenciál.

Thomasův teorém – lidé se chovají podle svých představ o světě
R. K. Merton – lidé jednají jako aktivní subjekt
Aristoteles – člověk=bytost společenská (zoón politicon), b. mluvící, myslící (z. logon echon)

Psychologie – předmětem vědy je jedinec, analýza osobnosti, struktura osobnosti, dynamika
psychických jevů, interpersonální vztahy z pohledu individua
Sociologie – předmětem vědy procesy, probíhající v sociálních systémech, sociální jednání
(jednání jedince v rámci společnosti), společenské vztahy, sociální skupiny
Sociální psychologie – na pomezí mezi psychologií a sociologií