behoviorismus

Na klasický behoviorismus navázal ve 30.a 40.letech neobehaviorismus. Jeho představitelé si byli vědomi, že chování nelze vysvětlit jen jednoznačným přiřazením stimulačních podmínek a odpovědí a proto zavádějí motivační proměnné, které mohly variovat a měnit chování. Mezi představitele patřili Hull, Skinner nebo Osgood.
Skinner definoval nový typ podmiňování – tzv.operační podmiňování ( krysa v kleci musí stisknou tlačítko, aby se dostala k jídlu ). Oparativní chování nemusí být vyvoláno vnějším podnětem, může být spontánní. Byl to také průkopník programového učení.
Osgood pak vytvořil mediační koncepci učení a chování.
Neobehaviorismus se neudržel jako samostatná škola, ale jako tendence značně ovlivňující psychologii.