Poruchy pudu zaměřených na zachování jedince

PORUCHY PUDU ZAMĚŘENÝCH NA ZACHOVÁNÍ JEDINCE

pud – zděděná tendence k určitým činnostem, spojeným s uspokojováním potřeb, které je provázeno příjenými pocity
- řídí je šedá kůra mozková /cartex/, hypotalamus, rhinencefalon
- dělení – pudy k zachování jedince – pud obživný – řízen hypo- talamem
- pud sebezáchovy
- pud sebeuplatnění
- pudy k zachování rodu

poruchy obživného pudu:
hyperfagie - zvýšený příjem potravy
xitofobie – odmítání potravy, důsledek halucinací, bludů, forma protestu dětí
bulimie – chorobná žravost, poté často vyblití částečně natráveného osahu žaludku kvůli výčitkám
mentální anorexie – odmítání jídla za účelem zachování či nabytí vosího pasu, může vést až k poruchám menstruace a úmrtí
- u obou poruch dochází ke katechtizaci /* děvčátka z Dachau/
koprofágie – pojídání hoven
nekrofágie – pojídání mrtvol /doufám, že to platí jen pro lidské/

poruchy sebezáchovného pudu:
panika – člověk není schopen adekvátně reagovat, emocionální napětí
automutilace – sebepoškozování za účelem vyhnutí se nějaké obtížné situaci /vojna, trest/, či jako forma protestu /jedinci s nižším IQ/
sebevražda – demonstrační – úmyslem není zemřít, ale upozornit na sebe, uniknout před problémy /viz au- tomutilace/
- typické - příčinou zkrat, nezralost, únik z frustrační situace, ztráta perspektivy, únik ze sebeohro- žující situace
- normální jedinec ji nezopakuje
- bilanční – po zralé úvaze, ne v afektu, staří či těžce ne- mocní lidé
- sebeobětování - svého života ve prospěch druhých, pud sebezáchovy je zde ale silný
- fanatické - sekty

poruchy pudu sebeuplatnění:
herostratismus – přehnaná touha uplatnit se, stát se známým za každou cenu, psychotici a hysterické osoby
diogenismus – askeze, neochota vyjít z dobrovolného ústraní
- psychotici, osoby v dětství týrané.