Psychopatologie

1. OBECNÉ POJMY

psychopatologie – zabývá se psychickými poruchami a k nim se vážícími psychickými a somatickými chorobami
patopsychologie – zkoumá, jak somatická onemocnění působí na psy- chiku

normalita - stav, kdy je jedinec pschicky zdravý /Gaussova křivka – optimum/
- nepřítomnost psychických poruch, integrace jedince, emoční zralost, pozitivní sebeobraz, kontakt s realitou, přizpůsobení se ostatním a zároveň nezávislost
- normalita vzniká v průběhu ontogeneze
abnormalita - subjektivní pocit
choroba – objektivní skutečnost, soubor symptomů /jinak syndrom/
- primárně organická, psychogenní
- činitelé – patogenetičtí – přímo způsobí poruchu
- patoplastičtí – zesilují příznaky choroby
- predispoziční
- provokující – spouštějí choroby /organické, sociální, psychické/

2. VNÍMÁNÍ A JEHO PORUCHY

vnímání – schopnost odrážet realitu kolem nás i v nás
- vnímáme pomocí – receptorů - exteroreceptory
- interoreceptory
- proprioreceptory
- aferentních drah – vedou do mozku
- práh citlivosti – podprahové – ještě nejsme schopni vnímat
- nadprahové – už nejsme schopni vnímat
senzitivita – zvýšená citlivost vnímání, dá se trénovat
vjem – soubor počitků + životní zkušenost
- obraz předmětu/jevu v našem vědomí, objekt na nás přímo působí
představa – obraz předmětu/jevu bez působení příslušného podnětu
- není tak ostrá, bývá subjektivně zabarvena
smyslové klamy – hůl do vody ponořená zdá se býti nalomená
iluzorní vjem – při zvýraznění jednoho prvku podnětného pole pře- stáváme vnímat ty ostatní /využito kouzelníky/
pareidolie – do určité míry má tuto schopnost každý
- pod neurčitými tvary vidíme něco konkrétního
eidetická vloha – hlavně u malých dětí /do 10 let/
- schopnost perfektně si zapamatovat všechny podněty z pole /vytvoření představy ostré jako vjem/, ale neschopnost postihnout vztahy mezi nimi /např. pexeso/
paobraz – obraz podnětu je i po skončení jeho působení ostrý jako vjem
synestezie/spolučití/ - k stimulovanému analyzátoru se připojí analyzátor nestimulovaný /barevné slyšení/
hypersenzitivita – může představovat subjektivní problém

poruchy vnímání:
- depersonalizace – somatopsychická – negativní vnímání vlastního těla /u anorektiků/
- autopsychická – dojem ztráty citového doprovodu prožívání /absolutní chlad/
- allopsychická – vnímání zdánlivých změn okolí vedoucí až k ztrátě orientace
- iluze – zkreslené vnímání určitého skutečného podnětu
- podnět vždy působí, ale jedinec ho vidí jinak
- příčiny – psychosomatické poruchy, demence, intenzivní emocionální napětí /afekt/, nadměrná únava
- pseudoiluze – iluze korigovaná rozumem /keř ve tmě nám připomene postavu, korekce – Zase se mi něco zdá!/
- halucinace – dojem reálného vjemu, i když žádný podnět nepůsobí
- na rozdíl od představy si jedinec neuvědomuje, že pod- nět nepůsobí
- schizofrenici, paranoici, narkomani /LSD/
- typy – jednoduché - taktilní, zraková /foton – záblesk světla/, sluchová, čichová, chuťová, pohybová
- kombinované – mikropsie – zmenšené vidění
- makropsie – zvětšené vidění
- konkrétní předměty, výjevy
- bizardní halucinace:
- verbálně motorické Segelsovy – přesvědčení, že někdo hovoří našimi ústy
- inadekvátní – člověk vnímá nepříslušným orgánem /slyší očima/
- negativní – analyzátory normálně fungují, podněty jsou však chybně vyhodnocovány, nebo nejsou vyhodnocovány vůbec
- intrapsychická – souvisí s poruchami myšlení, jedinec má dojem, že mu někdo krade nebo nutí myšlenky /člověk někoho bez příčin zabije, protože si myslí, že mu to někdo nařídil/
- senzomotorická deprivace