Poruchy chování

PORUCHY CHOVÁNÍ

chování – souhrn všech zjistitelných vnějších projevů duševního života /ta část psychických procesů a jevů, která se projevuje navenek/
- expresivní – chování v souladu s emocí
- adaptivní – to, co cítíme, podřizujeme situaci, potlačujeme
etopedie – úsek speciální pedagogiky zabývající se obtížně vychovatelnými dětmi a mládeží


příčiny poruch:
- sociální nepřizpůsobivost – patologické prostředí /rodina, učitelé/
- nesprávná výchova /špatné návyky/
- nedostatečná odezva společnosti /pocity marnosti, zbytečnosti/
- somatické poruchy – onemocnění CNS /debilita/, somatická onemocnění /ztráta pohyblivosti, smrtelná choroba/
- citová nevyrovnanost a karence /nedostatek citů/

lži – pravé – jedinec lže pro svůj prospěch, na úkor druhého, zpravidla
výchovný problém
- milosrdné /bílé/ - lež ku prospěchu jiného /Ale pane Novák, vy žádnou rakovinu tlustého střeva nemáte, to bychom vám přece řekli!/
- konfabulace – jedinec trpící poruchami krátkodobé paměti, dlou- hodobá je zachována
- pseudologia fantastica – bájivá lhavost, jedinec se do lži vpraví tak, že jí uvěří, častá u dětí, rybářů

krádeže – pravé – jedinec krade s cílem obohatit se
- kleptomanie – nutkání něco ukrást bez ohledu na to, zda to jedinec potřebuje, nesnaží se minimalizovat riziko.