Senzomotorické učení

Ve starší literatuře se setkáváme spíše s termínem percepčně-motorické učení. Podstata spočívá v tom, že se jedná o učení manuálním zručnostem, návykům a motorickým operacím ( fyzická práce, hry, kreslení, psaní ). Jedná se o jeden ze základních druhů učení bez verbální složky.
Dnes má velký význam, neboť má objasnit, jak se spojují jednotlivé motorické operace do funkčních celků ( např.při psaní, psaní na stroji, hře na nástroj, při sportu ). Motorické odpovědi jsou zde složitější než u podmiňování. Nejde jen o mechanické pospojování jednotlivých prvků, ale o integrovanou funkční a dynamickou jednotu všech složek.

Základní charakteristiky senzomotorických dovedností:

a) kvalita výsledků v senzomotorické činnosti ( př.snížení počtu chyb )
b) rychlost
c) snížení únavy
d) zlepšení způsobu ( metody ) senzomotorické činnosti

Fáze senzomotorického učení:

a) seznámení žáka s úkolem a podmínkami vykonávání ( často využití názorné ukázky )
b) cvičení ( cvik ) – opakované vykonávání činnosti, které se učí

Důležité je připomenout křivku učení, která zobrazuje průběh senzomotorického učení. Vodorovné úseky se nazývají plató a znázorňují dočasná zastavení v úspěších. Křivka podává přehled o změnách v průběhu učení. Ukazuje rytmus, spojení jednotlivých pohybů v plynulou činnost, ustálení a standartizaci pohybů nebo zdokonalení senzomotorických operací.
Je nutné připomenout, že při osvojování zručností je důležitá účast verbální složky a to zejména ve formě přijímání slovních instrukcí o celkové povaze osvojované činnosti.