Specifika učení vhledem

( Barkoczi a Putnoky,1972 )
a) cíl a k němu vedoucí prostředek se chápe jednotně, spojují se tu vizuální obrazy
b) vztah mezi cílem a prostředkem se postřehne odrazem
c) i tady se vyskytují pokusné momenty – nejsou to však chaotické pokusy

Učení vhledem začalo pronikat do pedagogiky a hlavně do didaktiky. Zde se pak začala kritizovat syntetická metoda.
Chlup ( 1948 ) vytyčil tyto hlavní body teorie učení vhledem:
a) odlišení humánního učení od učení zvířat ( lidské učení se řídí specifickými zákonitostmi )
b) naznačený postup v učení řešení problémů
c) žákovi se předkládá problém tak, aby pochopil podstatné vztahy a využíval je v praxi
d) když žák do podstatných znaků pronikne, vzniká silný transferový účinek.

Nedostatky teorie učení vhledem spočívají zejména v tom, že odmítá úlohu analytické činnosti při řešení úloh, což vede ke zkreslení průběhu učiva.

Čáp vidí podstatu učení vhledem v tom, že jedinec nevykonává vnější pohyby, ale přemýšlí, až dojde k řešení. Vnější pohyby jsou tak nahrazeny vnitřními operacemi, kdy jedinec prozkoumá situaci a vyzkouší si to pokusem a chybou. Pak formuluje hypotézy a ty ověřuje.