Motivace v praxi

Vzdělávací proces není snadný a přináší žákům nemnohé potíže. Žák se musí dlouhodobě koncentrovat na učitelův výklad, musí přemýšlet nad problémy a překonávat různorodé studijní a pracovní překážky.
Motivací usměrňujeme zájem o vyučování, tím že se vytvářejí přirozené podmínky pro rozvoj učení a práce. V zásadě rozlišujeme dva póly mluvíme-li o motivaci. Vnitřní motivy (touha, přání, zájem) a vnější motivy (uvědomění si důležitosti, nátlak).
Učitel se snaží vzbudit u žáka především zájem žáka o poznání, a proto vkládá do průběhu hodiny krátké takzvané motivační výzvy, podněcující žáka k další aktivitě. Není-li motivace, pozbývá učení smysl, stává se nevýrazným a učící se žák si neuvědomuje jeho vážnost a nepokládá jej za smysluplné. Nemotivovaná práce pak bývá často frustrační situací, která vede ke zklamání a k únikovým reakcím.
Nejčastější terče jsou sociální motivace, pocit povinnosti, přání pomoci jiným, společnosti či pokroku. Dále pak zájem o porozumění problematice, zájem o uplatnění se ve skupině (třídě), materiální zájmy, atd.