Autorem tohoto učení je Dewey ( jako pedocentrista ale podcenil činnost učitele, viděl to jako spontánní činnost žáků ). V USA ho propagoval J.Brunner.
Nejvyšší formou řízeného učení je Problémové vyučování ( viz Obecná didaktika ).

Při řešení problému je nutné se s problémem nejprve seznámit. Pak nastupuje transfer ( Thorndikova teorie identifikace prvků a metod, Juddova teorie generalizace – obecné závěry ). Následuje rozbor problému, kdy převládá analýza ( členíme v problému to, co známe a co neznáme ). Je zde ale nutné odstranit základní chyby, jinak nelze problém řešit. Jedinec si musí osvojit schopnosti rozboru přes podstatné znaky problému – to jde přes logické spojky ( a, nebo ) mezi znaky.