Specifika učení vhledem

( Barkoczi a Putnoky,1972 )
a) cíl a k němu vedoucí prostředek se chápe jednotně, spojují se tu vizuální obrazy
b) vztah mezi cílem a prostředkem se postřehne odrazem
c) i tady se vyskytují pokusné momenty – nejsou to však chaotické pokusy

Učení vhledem začalo pronikat do pedagogiky a hlavně do didaktiky. Zde se pak začala kritizovat syntetická metoda.
Chlup ( 1948 ) vytyčil tyto hlavní body teorie učení vhledem:
a) odlišení humánního učení od učení zvířat ( lidské učení se řídí specifickými zákonitostmi )
b) naznačený postup v učení řešení problémů
c) žákovi se předkládá problém tak, aby pochopil podstatné vztahy a využíval je v praxi
d) když žák do podstatných znaků pronikne, vzniká silný transferový účinek.

Nedostatky teorie učení vhledem spočívají zejména v tom, že odmítá úlohu analytické činnosti při řešení úloh, což vede ke zkreslení průběhu učiva.

Čáp vidí podstatu učení vhledem v tom, že jedinec nevykonává vnější pohyby, ale přemýšlí, až dojde k řešení. Vnější pohyby jsou tak nahrazeny vnitřními operacemi, kdy jedinec prozkoumá situaci a vyzkouší si to pokusem a chybou. Pak formuluje hypotézy a ty ověřuje.

CHARAKTERISTIKA ZÁKLADNÍCH DRUHU UČENÍ

Existují různé klasifikace učení. Maršalová je čelní takto:
a) podmiňování
b) perecpčně-motorické
c) verbální
d) pojmové
e) učení řešení problémů

1.Učení vhledem ( postřehem )

Tato teorie učení vychází z psychologického směru tvarové psychologie ( Gestalt ), která klade důraz na rozhodující úlohu celku a struktury a na jejich nadřazenost nad částmi. Učení se tedy uskutečňuje tak, že učící zahrnuje do svého pole vnímání všechny části a prvky situace.
Učení vhledem považují tvaroví psychologové za akt náhlého řešení, který doprovází uvolnění napětí.

E.L.Thorndike

( 1874-1949 )
Jeden z průkopníků psychologie v USA, který je známý svými pokusy se zvířaty. Přispěl k rozvoji experimentální psychologie hlavně v oblasti učení. Soudil, že všechno učení probíhá pokusem a omylem, podstatu jeho pojetí učení postihneme na pokusech se zvířaty, které prováděl.
Příklady: * umístil hladovou kočku do skříňky, před níž položil misku s potravou, ta musela stisknout
Páčku a otevřít kles. Kočka se nejprve chovala chaoticky až panicky, pak ale klec náhodně
Otevřela. Při druhém pokusu otevřela dvířka rychleji a při dalších opakováních se intervaly
Zkracovaly.
Teorie učení Thorndika se nazývá konekcionalismus. Podle ní při učení působí 3 hlavní zákony: účinku, cviku a pohotovosti. Vydal dílo Pedagogická psychologie ( 1929 ).

Behaviorismus

Behaviorismus navázal na asocianismus. Jeho filozofickým podkladem je pozitivismus. Zdůrazňuje význam objektivně pozorovatelných faktů pro vědu a je skeptický vůči introspektivně získaným údajům. Psychologii definuje jako vědu o chování. Vychází z ruské objektivní psychologie Sečenova a Pavlova. Zaměřuje se na pozorování a měření pozorovatelných odpovědí ( reakcí ), na pozorovatelné podněty ( stimuly ), popisuje chování jako spojení stimulu a reakce ( S – R ). Zdůraznil tedy závislost učení na chování a ukázal, že organismus je aktivní, snaží se řešit životní situace a přizpůsobit se novým podmínkám. Za zakladatele je považován Watson ( 1878-1958 ).

Hlavní představitel,

psychologii chápe jako vědu o představách. Psychologie tedy studuje, jak představy vznikají, jak se spojují ( asociují ) a jak zanikají. Při vzpomínání se objeví představy nad prahem vědomí, při zapomínání silnější představy zatlačí slabší, pod prahem vědomí je zapomínání.
Učení je podle něj soustavné vtělování nových představ do zásoby starých. Nedoceňuje ale vlastní aktivitu žáka.