AKTIVNÍ OPAKOVÁNÍ A ZAPAMATOVÁNÍ

Opakování představuje velmi důležitou podmínku učení. Je jen málo situací, kdy si učící na jeden pokus utvoří spojení mezi podnětem a a odpovědí. Obyčejně totiž potřebujeme více pokusů nebo opakování.
Je důležité připomenout tzv. Zákony opakování ( Thorndike ). Podle něj se jistým druhem opakování spojuje nebo posiluje reakce na zcela konkrétní podnět. Tato reakce se uchovává prostřednictvím opakování. V této souvislosti je důležité připomenout i tzv. teorii blackbox. To je základní teorie behaviorismu. Spojuje měřitelný podnět a výchozí reakci ( prožívání totiž měřit nejde ).

Podnět X Reakce

Vnější podmínky tak mají vliv na reakci. Tak se ale člověk neučí, z hlediska učení se jedná o méně nosnou teorii. Kritizoval to třeba Kurt Levin. Ten tvrdil, že mechanické opakování ( podnět – reakce ) může vést k přesycení, jedinec přestává mít o činnost zájem.

Keller ( gestalt psychologie ) prováděl pokusy se šimpanzy ( teorie vhledu ). Zavřel ho do klece a mimo ní dal banán. V kleci měl k dispozici různě dlouhé hůlky, kterými si ho přitáhl. Pak dal ale banán příliš daleko a šimpanz si musel hůlky pospojovat, aby na něj dosáhl. Podle toho efekt učení závisí na činnosti, kterou při tom děláme.

Opakování je funkční tehdy, jestliže to žáci pochopili. Jak se to ale zjistí ? Učitel se zeptá, kdo nerozumí. Nikdo se nepřihlásí. Nechtějí totiž ztratit svou sociální pozici. Je proto dobré dávat cvičné příklady na zvládnutí učiva.

Každou získanou informaci zpracováváme tak, že jim dáváme význam. Když jim rozumíme, lépe si je zapamatujeme ( Ebbinghaus ). Když tomu nerozumíme, déle se učíme a dřive zapomeneme ( chybí logická paměť ).