City a jejich poruchy

city vyjadřují vztah k vnějšímu světu,
jako základní city se uvádějí -radost, smutek, strach, zlost
city rozlišení a) nižší - tělesné (hlad, únava)
-smyslové (hudba vyvolá melancholii, barva náladu jinou, …)
b) vyšší – city intelektuální, etické, estetické, sociální, sebehodnocení
zvláštní rozlišení věnováno afektu, nálada, vášeň
1) Afekt – prudká, bouřlivá reakce, brzy odezní, zúžené vědomí
2) nálada – krátkodobá, menší intenzity, ovlivňuje ost. duševní děje
3) vášeň – dlouhodobá, bouřlivá,
Globální poruchy citů
1) citová labilita – neschopnost udržet cit. časté protikladné přechody
2) hyperemotivita – zvýšení, u neurotiků
3) hypoemotivita – snížení emotivity, apatie
4) citová inertnost – neschopnost měnit citové vztahy, vytvářet nové

poruchy

1. Intelekt a jeho poruchy
MENTÁLNÍ RETARDACE (dříve oligofrenie, slabomyslnost)
lehká (50 – 69)
střední ( 49 – 35)
těžkou (34 – 20)
hlubokou (pod 20) IQ
i člověk lehce mentálně retardovaný může uvádět věrohodné informace

2. Pudy, potřeby a jejich poruchy
Pudy jsou podněty organismu, zaměřené na uspokojování základních potřeb (instinkt je vrozená reakce)
PUD: a) výživy
Bulimie = chorobná žravost, vlčí hlad
Anorexie = nechutenství,
a) Sebeuplatnění
Herostratirmus = touha být slavný
diogenismus = vzdání se vlast. práv
b) sebezáchovy
sebevražda (suicidum) – bilanční, patická, zkratková, demonstrativní
sebeobětování
sebepoškození ( automutilace)

c) pohlavní
kvantitativní poruchy – erotomanie, impotence, frigidita
kvalitativní poruchy – homosexualita, bisexualita, porucha pohlavní identity (trans), porucha pohlavní preference (fetišismus, pedofilie …)

Myšlení a jeho poruchy

Myšlení je nejvyšší formou poznání (?), myslíme v pojmech
Lidé se mezi sebou velmi liší vlastnostmi myšlení, např. hloubka, rozsah, kritičnost, pružnost, rychlost a pohotovost, tvořivost
PORUCHY
a) poruchy produkce a postupu
1) zpomalené myšlení – smutná nálada, melancholie, extrémem je mutismus (u dětí)
2) překotné myšlení – myšlení nemá hloubku, je zbrklé, myšlenky předbíhají řeč – v mánickém stavu a při intoxikaci
3) perseverace – utkvění myšlenek na pojmu
4) nevýpravné myšlení – nemocný neulpívá na výrazu, ale na myšlence
5) zabíhavé myšlení – přerušování nepodstatnými myšlenkami
6) nesouvislé myšlení – narušená souvislost mezi asociacemi, těžká porucha

a) kvalitativní poruchy paměti
1) paramnézie – úprava minulých zážitků, doplňování mezer, v důsledku citového zaujetí, …
2) iluze paměti, vzpomínkové klamy – dříve poznané člověk pokládá za svůj vlastní nápad
3) halucinace paměti – vzpomínka na událost, která se nestala
4) konfabulace – obsáhlejší vymyšlené vzpomínky, které nahrazují zejm. u alkoholiků okénka, nevštípí se do paměti
5) bájivá lhavost – chorobné lhaní a podvádění u hysteriků, s hypertrofickou fantazií, se silnou potřebou sebeuplatnění

a) kvalitativní poruchy paměti
1) paramnézie – úprava minulých zážitků, doplňování mezer, v důsledku citového zaujetí, …
2) iluze paměti, vzpomínkové klamy – dříve poznané člověk pokládá za svůj vlastní nápad
3) halucinace paměti – vzpomínka na událost, která se nestala
4) konfabulace – obsáhlejší vymyšlené vzpomínky, které nahrazují zejm. u alkoholiků okénka, nevštípí se do paměti
5) bájivá lhavost – chorobné lhaní a podvádění u hysteriků, s hypertrofickou fantazií, se silnou potřebou sebeuplatnění

a) kvalitativní poruchy paměti
1) paramnézie – úprava minulých zážitků, doplňování mezer, v důsledku citového zaujetí, …
2) iluze paměti, vzpomínkové klamy – dříve poznané člověk pokládá za svůj vlastní nápad
3) halucinace paměti – vzpomínka na událost, která se nestala
4) konfabulace – obsáhlejší vymyšlené vzpomínky, které nahrazují zejm. u alkoholiků okénka, nevštípí se do paměti
5) bájivá lhavost – chorobné lhaní a podvádění u hysteriků, s hypertrofickou fantazií, se silnou potřebou sebeuplatnění

Je několik typů paměti: pohybová, technická, názorná ( zraková, sluchová), slovnělogická, symbolická, citová
a) Kvantitativní poruchy paměti
1) hypermnézie- zvýšená paměť ( na nepříjemné, trýznivé)
2) hypomnézie - globální snížení paměti, zejména porucha vštípivosti
3) amnézie – je ztráta paměti na urč. časový úsek – příčiny amnézie mohou být psychogenní (hysterická ztráta paměti na strašlivý čin) úrazy s otřesem mozku (retrográdní, anterográdní), otravy (alkoholické), epilepsie, schizofrenie

Poruchy pozornosti
1) hyperprosexie – zvýšená pozornost, upřená na nějakou myšlenku, … u hypochondrů
2) hypoprosexie – snížená pozornost globálně, z vyčerpanosti, u některých psychóz
3) aprosexie – extrémní neschopnost soustředění, u těžkých psychóz

1. Paměť a její poruchy
Paměť je schopnost zobrazit minulou zkušenost – má 3 fáze: vštípivost
Uchování
Vybavení

Pozornost a její poruchy

Znamená zvláštní schopnost vystupňovat psychickou aktivitu – soustředit se na určitý objekt – většinou znamená posílení jiné soustavy činností na úkor jiných soustav, např. milovník hudby vnímá jen to, nevnímá nic okolo, …
Pozornost je mimovolná – vyvolána změnami v prostředí ( hluk, záblesk, novost, neočekávanost)
Úmyslná – soustředění s vynaložením určitého úsilí
Změny pozornosti - roztržitost – nadměrné soustředění na úkor bdělosti a rozdělování pozornosti
Rozptýlená pozornost – nuda, únava
Paraprosexie – nadměrné duševní vypětí vyvolá paraprosexii ( u sportovce na startu

kvalitativní poruchy

1) Iluze – zkreslený vjem skutečného podnětu ( v deliriu, horečnatých stavech, otravách), iluze zrakové, sluchové, čichové, chuťové, pohybové, hmatové – pseudoiluze = člověk zkresleným vjemům nevěří ( při strachu v noci
2) Halucinace – chybí vnější podnět – je to živě prožívaná představa – pro nemocného je halucinace nevyvratitelnou skutečností – vyskytují se u otrav, infekčních psychź, schizofrenie, deliriu
Halucinace zrakové, sluchové (imperativní hlasy, smích), čichové a chuťové, hmatové, tělové ( hnijí mu játra),intrapsychické ( pocit krádeže myšlenek)

Vnímání a jeho poruchy

se skládá z počitků – jednotlivé vlastnosti předmětů a jevů
a vjemů – složitý psychický proces, složený nejen z počitků, ale také ze zkušenosti, zaměření motivace, … vzniká v důsledku součinnosti několika smyslů, vnímání prostoru, tvaru, vzdálenosti, času, pohybu
zvláštností vnímání jsou smyslové klamy – klam perspektivy, paobrazy, … viz. Escher ( Rubinův pohár, …)
a) kvantitativní poruchy vnímání
1) snížená vnímavost - únava, deprese
2) zvýšená vnímavost – LSD, manické stavy – zpravidla trpí přesnost vnímání

Příčiny duševních poruch

a) predisponující příčiny
dědičné
vrozené – nemoc, či otrava matky, …)
perinatální – přidušení při porodu, kleště)
věkové etapy
predispozice získané během života – nepůsobí bezprostředně
b) bezprostřední příčiny
1) somatogenní – infekce, intoxikace, poruchy látkové výměny, onemocnění
2) psychogenní – trauma, frustrace, stres, psychická nákaza, sociální příčiny

Forenzně psychologické disciplíny

(historický vývoj, stručná charakteristika)
Forenzní psychologie se uplatňuje zejména v soudní praxi, zkoumá hodnověrnost svědka a jeho výpovědi, způsobilost subjektů k právnímu a protiprávnímu jednání . Dále se uplatňuje v trestních věcech ( výše trestu, lze napravit, má to význam, …)
poznatky jak psychologie – tak právních odvětví
1. 19. stol. forenzní psychologie = soudní psychologie, teoreticky
2. 19/20. stol. výrazné experimenty pokusy v USA
používají psychology na nevěrohodnost, první klinika pro mladistvé v Chicagu, první IQ testy na policisty, …
3. etapa kriminologická, teoretické práce (Eysenck)
u nás ŠEJNOHA, manželé NETÍKOVI – skripta o forenzní psychologii

členění: a) v občanském právu – na způsobilost ( u dědictví, …)
b) v trestním pr. ( oběť,pachatel, svědci, …)
1) kriminologická
2) soudní
3) vykonávací (o trestu)
4) neintegrační

Vybrané psychologické směry XX. Století

Psychoanalýza S. Freud
Individuální psychologie A. Adler
Neopsychoanalýza E. Fromm, H.S. Sullivan
Behaviorismus J.B. Watson, Thorndike
Celostní psychologie (Gestaltismus) Wertheimer
Fenomenologická psychologie E. Husserl

2. Odvětví psychologie a právo
Odvětví psychologie základní – speciální – aplikované
Základní:
Obecná psychologie
Psychologie osobnosti
Vývojová psychologie
Sociální psychologie
Psychopatologie
Speciální:
Srovnávací psychologie
Aplikované:
Forenzní psychologie
Psychologie sportu, reklamy,

Psychologické myšlení do vzniku psychologie jako vědy

Psychologie jako věda se vydělila zcela od filosofie až v 19. Století, s definicí W. Wundta, který založil v Lipsku experimentální psychologickou laboratoř.
První systematické pojednání od Aristotela – napsal spis O duši, duše je jinou skutečností než hmotné tělo, tělesné i duševní tvoří jednotu, ale duševní je vědoucí organizující, tělesno je zhmotněním duševna.
Aurelius Augustinus ( sv. Augustin) člověk má tělo a nehmotnou, nesmrtelnou duší, která tělo prostupuje, oživuje. Duše má tři základní vlastnosti – paměť, rozum, vůle.
Tomáš Akvinský – člověk je tvořen Bohem, má duši, která dočasně přebývá v lidském těle, schopností duše mimo paměti, rozumu, vůle je ještě svědomí. ‚Člověk stojí mezi zvířaty a anděli – od zvířat smysly, od andělů intelekt.
René Descartes – dualistická koncepce – substance myslící a subst. Prostorová , duší je mnoho, hmota je jen jedna, Cogito ergo sum.
B. Spinoza se naproti tomu přiklání k monistické teorii – duše a tělo jsou dvě stránky téže substance-