SOCIÁLNÍ SKUPINA

- sociální skupina - seskupení lidí, kteří ve vzájemné kooperaci do- sahují individuálních i skupinových cílů
- vyznačuje se vnitřní strukturou a skupinovým kon- formismem
- reálně existující útvar s hierarchií, cílem...
- vznik - jedinec chce dosáhnout stejného cíle jako ostatní
- účast ve skupině mu umožní jej dosáhnout
klasifikace sociálních skupin:
1. formální - sestavena na základě vnějšího impulsu (institucí)
- přesahuje potřeby členů skupiny
- její vedoucí je stanoven oficiálně bez ohledu na souhlas členů (třída)
neformální - vznikají spontánně (když ohlásím v kině bombu)
- většinou nemají nadskupinové cíle
- vůdce volen na základě dominance, respektu (parta, gang - asociální skupina)

SOCIÁLNÍ SKUPINA

- sociální skupina - seskupení lidí, kteří ve vzájemné kooperaci do- sahují individuálních i skupinových cílů
- vyznačuje se vnitřní strukturou a skupinovým kon- formismem
- reálně existující útvar s hierarchií, cílem...
- vznik - jedinec chce dosáhnout stejného cíle jako ostatní
- účast ve skupině mu umožní jej dosáhnout
klasifikace sociálních skupin:
1. formální - sestavena na základě vnějšího impulsu (institucí)
- přesahuje potřeby členů skupiny
- její vedoucí je stanoven oficiálně bez ohledu na souhlas členů (třída)
neformální - vznikají spontánně (když ohlásím v kině bombu)
- většinou nemají nadskupinové cíle
- vůdce volen na základě dominance, respektu (parta, gang - asociální skupina)

sebepoznání

+ sebehodnocení = sebevýchova
- vlčí děti - děti vychované v přírodě a přírodou, bez kontaktu se spo- lečností (proto u nich neproběhla socializace!)
- znaky - zakřivení páteře není esovité, neschopnost mluvit, snižená psychická a fyzická odolnost
- příklady - Romulus a Remus, Tarzan, Mauglí, Amala a Kamala (18. stol.)
- separace - přenechání malého dítěte chůvě, úmrtí rodičů
- dítě vystavené dlouhodobé separaci je méně fyzicky a psychicky odolné

8. fáze

- integrita
- stáří (jsem to, co po mě zůstane), strach ze smrti, vycházející z ne-
schopnosti přijmout svůj život tak jak proběhl

- vývoj vztahu k druhému pohlaví:
- a) skupinová izosexuální fáze - děti tvoří skupiny stejného pohlaví
- b) individuální izosexuální fáze - kamarád a kamarádka, poměrně trvalý vztah
- c) přechodná etapa
- d) heterosexuální fáze - tajné schůzky, důvěrný styk
- e) etapa zamilovanosti - přelom dospívání a dospělosti

- struktura sebeuvědomění:
- reálné Já - vyvíjí se během procesu socializace
- ideální Já - jakým by chtěl jedinec být
- obrané Já - odvrácené od skutečnosti
- citový vztah k Já - úcta a láska k sobě samému

6. fáze

- adolescence
- intimita x izolace
- člověk si vydobyl samostatnost, je připraven odevzdat se těsnému ci-
tovému vztahu a leccos pro něj obětovat
- pokud jedinec takový vztah nenaváže, dostává se do izolace (vy-
hýbání se všem stykům nutícím k intimnosti)

7. fáze - dospělost
- generativita ( zralá dospělost (jsem to, co poskytuji), potřeba být po-
třebný) x stagnace

hyperkritičnost

- k sobě - chlapci - hlas, samá noha samá ruka
- dívky - pocit nedostatečné atraktivity
- k jiným - jedinec naslouchá spíše kamarádům než rodičům, chce na nich být co nejméně zá- vislý
- rodič nesmí posilovat konflikt mezi sociální rolí a pozicí („Jak jsi
mohl udělat takovou blbost? Jsi přece dospělý! - dítě se začne cho-
vat jako dospělý (vrátí se z hospody později než obvykle) - odpor
rodičů - „Kde jsi včera byl, a s kým...“)
- člověk se stává sociálně zralým jen tehdy, je-li odpovědný za svá
rozhodnutí, povýšíme-li adolescenta na dospělého, musíme u něj
odpověnost rozvíjet

fáze

- školní věk
- pocit snaživosti x komplex méněcennosti (jsem to, čemu věřím)
- učení ve škole baví dítě do prvního neúspěchu, jakmile se neúspěchy
začnou hromadit, vyvíjí se pocit méněcennosti a dochází k nechuti u-
čit se

5. fáze - dospívání
- pocit sebevědomí, víra v nalezení svého místa ve společnosti x ne-
jistota (jsem to, co miluji)
- zahrnuje prepubertální období - u dívek končí prvním menses
pubertu - končí dosažením plné reprodukční funkce
- psychická labilita

intelekt

- rozvoj poznávacích procesů, myšlení, fantazie
- stanovení pravidel hry - jedinec má tendenci utvářet je a podřizovat
se jim , získává smysl pro fair play
- heteronomní morálka - pravidla určují rodiče, dítě si ve vztahu k nim nepokládá otázku PROČ?
- kauzalita mezi televizí a vývojem jedince nebyla dosud prokázána
- nepřekonání konfliktu - přijetí životního scénáře „Já jsem špatný, o-
statní jsou dobří, za všechno můžu já.“

do šesti let

- pocit vlastní iniciativy x pocit viny (jsem to, co umím)
- obrovská expanze ve všech oblastech (somatická i sociální stránka,
intelekt)
- somatická oblast - dítě jako z gumy
- sociální oblast - počátek zajímání se o jiné osoby, dítě potřebuje ke všem hrám partnera a učí se tak vycházet s lidmi, komunikovat s nimi, vyjádřit názor, být iniciativní, řešit problémy...

2. fáze - do 4 let

- pocit autonomie x pocit studu (z přílišné závislosti na ostatních)
- děti jsou v tomto období velmi egoistické (vše se musí točit kolem
nich)
- rozvoj svobody se střetává s tlakem okolí (udržení stolice, chození
na nočník) - proti tomu se dítě bouří - 1. období vzdoru
- tlak způsoben tím, že dítě něco nedokáže, protože to neumí, a přesto jej okolí nutí k těmto činnostem
- nepřekonání konfliktu - metakomplementární způsob komunikace (z lenosti dítě volí ponížení - „Udělej to za mě, já to nedokážu.“)
- příliš liberální výchova vede k tomu, že si dítě stanovuje samo normy a začíná te- rorizovat své rodiče

1. fáze

- po narození
- důvěra v přežití x pocit ohrožení (obklopení nebezpečím)
- dítě se cítí bezpečně, má-li dostatek času na zpracování podnětů z o-
kolí (proto musí být po porodu blízko matky, neboť jde o náhlou
změnu)
- projevy nepřekonání konfliktu - neustálá kontrola okolí až paranoia
- perfekcionismus (vše musí mít řád)

latentní stadium -

- sexualita načas ustupuje, období relativní stability
- dítě se zaměřuje na osvojování hodnot, poznatků, posilování a organizování superega, uvědomování si svých soc. rolí

- genitální stadium - období dospívání, reaktivace sexuálního pudu ze stadia falického s tím rozdílem, že vztahy navazované v tomto období jsou striktně hetero sexuální a společensky uznávané chlapci si vybítají dívky podle své matky, dívky chlapce podle svého otce

stadium

- orální stadium - 0 - 2
- jedinou touhou touha po slasti (vzniká stimulací úst - sání mat. mléka, vkládání hraček do úst), silný vztah s matkou dává dítěti pocit bezpečí
- anální stadium - 2 - 4
- pocit slasti spojený s vyměšováním, zadržováním stolice
- falické stadium - 4 - 6
- poznávání svého těla, uvědomování si rozdílů mezi pohlavími a zájem o ně, zájem o to, jak se rodí děti, již v tomto období se vyvíjí superego
- láska malého chlapce k matce nepostrádá sexuální rysy, které za normálních okolností (strach z otce) jsou potlačeny, chlapec se identifikuje s otcem
- v tomto stadiu vzniká většina neuróz, pokud se dítěti podaří překonat toto velmi těžké období, bude se s největší pravděpodobností vyvíjet normálně

vývojové fáze osobnosti:

- sebekritika - verbalizované sebehodnocení (svědomí funguje před jakýmsi vnitřním tribunálem, sebekritika před ve- řejností), přichází později než výčitky svědomí


- Piaget je odvozoval od vývoje myšlení

- 1. etapa - senzomotorická inteligence - 1.5 - 2, poznávání světa na základě počitků
- 2. etapa - symbolické a předpojmové myšlení - 2 - 4
- 3. etapa - názorné myšlení - 4 - 8, jedinec se vyděluje jako JÁ
- 4. etapa - konkrétní operace - 8 - 12 let
- 5. etapa - formální operace - od 12


- Freud se při jejich stanovování zaměřil na vývoj libida, Erikson a
Příhoda na vývoj prožívaných psychosociálních konfliktů

sebekoncepce

- bezprostřední vztah člověka k sobě samému založený na sebeuvědomování, sebepoznání a sebe- hodnocení (přes ni se utváří vztah k jiným lidem)
- svědomí - spontánně vznikající vnitřní proces, který odráží konflikt mezi zvnitřněnými mravními zásadami člověka a jeho ak- tuálním chováním a jednáním
- hranice mezi tím, co je možno učinit, a tím, co nelze u- činit
- obsah svědomí závisí na akceptované morálce, světovém názoru, ideálech, životních cílech, charakteru...
- mechanismus svědomí reguluje jak vnitřní harmonii člo- věka, tak i jeho soužití s ostatními (velmi silný auto- regulační mechanismus)

sebepoznání

- uvědomění si zvláštnosti svého prožívání a chování, zejména kladů a nedostatků
- při sociální interakci člověk prostřednictvím jiných poznává sebe
(často vycházíme z toho, jak nás vidí druzí)
- předchází mu sebeuvědomování
- výrazněji se objevuje při vstupu dítětě do školy (záměna jeho sku-
tečných vlastností s pro něj ideálními)
- velice silné v pubertě (hledání místa ve společnosti)
- chyby - sebepřeceňování, sebepodceňování, nedostatečné sebepo-
znání

VZNIK A STRUKTURA LIDSKÉHO JÁ

- seberegulační vlastnosti osobnosti:
- vlastnosti, kterými člověk řídí, ovládá, usměrňuje, vyvolává a po-
tlačuje vlastní prožívání a chování
- člověk může poznávát i sebe sama jako předmět své činnosti a na
základě toho se kontrolovat, měnit, přetvářet a zdokonalovat

- mechanismy seberegulace:
- sebeuvědomování - vědomí si vlastní inteligence (já, jáství, ego)
- aktuální poznávání vlastního duševního života a připravenost využít vlastní dosavadní zkušenosti

- racionalizace
- dezintegrace - oddělení jednotlivých stránek o- sobnosti (delikvent + vzorný manžel)
- sugesce - nekritické přijímání určitrých informací bez racionální ko- rekce (film, reklama, kniha...)
- lze ji využít i ku prospěchu věci x jak vysvětlit dítěti, že vzdělání je pro něj lepší než chlast?
- sociální zpevnění - využívá odměnu a trest (ve škole nelze trest té- měř použít, odměna má význam jen u kantora s respektem)