Jak lze charakterizovat požadavky na vedoucího pracovníka v hospodářské organizaci?

Požadavky na osobnost vedoucího jsou: technické a organizační znalosti, dovednosti a zkušenosti, přiměřené ekonomické vzdělání a ekonomické myšlení, odpovědný přístup k práci, dostatečné pedagogické znalosti a zkušenosti, osobní a občanská zralost, morální kvality, rozvíjení vlastní osobnosti.
Jaké vlastnosti charakterizují osobnost vedoucího?
V přehledech žádoucích vlastností osobnosti vedoucího se nejčastěji objevují: intelekt, extrovertnost a dominantnost, odpovědnost při plnění povinností, způsobilost pro organizační práci, aktivní účast na společenském životě, vysoká aspirační úroveň, zaměření na syntetickou a koncepční práci.

Jak je možno charakterizovat pracovní skupinu?

Skupina je definována jako soubor osob, které jsou spojeny systémem vzájemných vztahů. Pracovní skupinu tvoří lidé jediného pracoviště, které řídí bezprostředně nadřízený pracovník.
Na čem závisí postavení jedince v pracovní skupině?
Pro určení postavení jedince ve skupině je významné jednak jeho sociální přitažlivost, jednak míra jeho osobní moci a prestiže.
V čem spočívá význam pracovní skupiny pro jedince?
Skupina je významným prostředkem působení na lidi. V pracovní skupině jedinec uskutečňuje přirozenou potřebu být v aktivním styku s druhými lidmi a být jimi kladně přijímán.

Jaké jsou základní znaky sociální pozice člověka v organizaci?
Sociální pozice jedince v pracovní skupině je určována:
- významem pracovního úseku, který člověk zajišťuje, mírou skutečných zásluh jedince na plnění úkolu nebo záměru skupiny, nároky na kvalifikaci, která je pro pracovní úkol požadována a jedincem splňována, výší odměny nebo jiného poskytovaného uznání, osobní životní úrovní, rodinnými podmínkami, mírou delegované pravomoci, stupněm neformální autority ve skupině, osobním profilem jedince, věkem a pohlavím, stabilitou v sociální pozici, zvládnutím sociální role ve skupině

Jaké skutečnosti určují společenské hodnocení práce?
V každé společnosti má práce nějakou hodnotovou charakteristiku, to znamená, že ve společenských normách je člověk také podle vykonávané práce posuzován. Se společenskou hodnotovou charakteristikou práce je spojeno individuální hodnocení práce, i když tato vazba je ovlivňována ještě celou řadou dalších subjektivních i objektivních faktorů.
Jaký je obsah pojmů pracovní a sociální adaptace?
Pracovní adaptace je přizpůsobení se jedince práci, pracovními prostředí a pracovním podmínkám. Sociální adaptace spočívá v začlenění jedince do existující struktury vzájemných vztahů v rámci pracovní skupiny i širšího prostředí provozu.

Jaké skutečnosti charakterizují osobnost člověka?

Osobnostní znaky jsou určovány několika hlavními činiteli:
- vrozené anatomicko-fyziologické předpoklady jedince
- životní prostředí
- soustavné společensko výchovné působení
- různé formy aktivity člověka
Jaké jsou zdroje motivace?
Zdroje lidské motivace jsou velmi rozmanité. Základními motivujícími činiteli jsou:
potřeby, návyky, zájmy, ideály a hodnoty.
Co je to temperament člověka a jak se projevuje?
Za temperament pokládáme soubor duševních vlastností, které jsou určovány tím, jak probíhají duševní, především citové procesy a stavy člověka. Temperament se projevuje v celkovém způsobu reagování člověka. (vyjadřování, výrazové pohyby)

Uveďte nejdůležitější změny v pracovních podmínkách automatizovaných provozů z psychologického a sociologického hlediska.
Dochází k relativní izolaci jednotlivých pracovníků, týmové spolupráci osob prostorově vzdálených, výroba závisí na komunikačních spojích, pracovníci jsou odděleni od vlastní výroby, zvyšuje se společenská závažnost pracovní činnosti, pracuje se v časové tísni a stresu, důraz kladen na bezpečnost pracovního prostředí, vznikají nové profese
V jakém směru se projevují změny v profesní přípravě vyvolané technickým rozvojem?
Změny v oblasti výcviku a školení. Zavádějí se racionální metody výcviku, uplatňují se nové výcvikové prostředky a techniky, nacvičují se havarijní situace. Zvyšování kvalifikace je systematické, rychlý rozvoj techniky vede k zastarávání poznatků.

Charakterizujte příčiny stresu v organizaci.
Tady si nejsem jistý, tak si zkuste něco najít.
Jaké jsou možnosti snížit stres pracovníků v průběhu organizačních změn?
Psychologové pomáhají najít nezaměstnaným lidem novou práci, zjišťují předpoklady pracovníka pro nové povolání popř. rekvalifikaci, pomáhají zvýšit sebedůvěru pracovníků a překonávat období stresu.
Charakterizujte požadavky na psychické funkce vyvolané rozvojem technologií.
Zvýšily se nároky na psychomotorické tempo pracovníků, zvýšily se nároky na schopnosti a kvalifikaci pracovníků, nastaly změny v dělbě práce, zvýšily se nároky na organizaci a řízení, uvolnila se pracovní síla, nastává mobilita, čilý pohyb pracovníků.

Uveďte charakteristiku pracovního stresu.

Pracovní stres se objevuje nejčastěji u vedoucích pracovníků (nadměrná odpovědnost, náročné termínované úkoly). Dlouhodobé působení pracovního stresu zhoršuje výkonnost (poruchy vnímání, koncentrace, zpomalení motorické činnosti, oslabení paměti,..) Může docházet k pracovním úrazům, nehodám nebo k chybnému rozhodování a konfliktům.

Objasněte nejzávažnější stresory působící v pracovní sféře.
Nejčastější stresory objevující se v pracovním prostředí jsou: pracovní přetížení, mimořádní zodpovědnost, konflikty a nejistota, profesní kariéra, organizační změny, interpersonální vztahy v organizaci, konflikt rolí.

Jaké jsou druhy únavy?

Druhy únavy jsou:
fyzická únava (důsledkem tělesné práce, která dlouhodobě zatěžuje svalovou soustavu pracovníka)
neuropsychická a duševní únava (důsledkem práce, která zatěžuje nervovou soustavu pracovníka)
emocionální únava (důsledkem práce mimořádně odpovědné, která je spojena se silně zatěžujícími situacemi)

Jaký je význam přestávek v průběhu práce?
Přestávky umožňují omezovat energetický výdej a ovlivňovat růst produktivity práce, snižují proměnlivost výkonu v průběhu pracovního dne, částečně snižují fyzickou a neuropsychickou únavu, koncentrují dobu nutnou pro osobní potřeby pracovníka, snižují jednotvárnost práce a podporují tím kladný vztah k práci.

Jaké jsou druhy únavy?

Druhy únavy jsou:
fyzická únava (důsledkem tělesné práce, která dlouhodobě zatěžuje svalovou soustavu pracovníka)
neuropsychická a duševní únava (důsledkem práce, která zatěžuje nervovou soustavu pracovníka)
emocionální únava (důsledkem práce mimořádně odpovědné, která je spojena se silně zatěžujícími situacemi)

Jaký je význam přestávek v průběhu práce?
Přestávky umožňují omezovat energetický výdej a ovlivňovat růst produktivity práce, snižují proměnlivost výkonu v průběhu pracovního dne, částečně snižují fyzickou a neuropsychickou únavu, koncentrují dobu nutnou pro osobní potřeby pracovníka, snižují jednotvárnost práce a podporují tím kladný vztah k práci.

Čím se zabývá psychologie řízení?

Psychologie řízení se zaměřuje na problematiku lidského činitele při uskutečňování řídící činnosti, a to jak z hlediska jejího subjektu (tj. vedoucího pracovníka), tak i z hlediska jejího objektu (tj. podřízených pracovníků).
Jaký je rozdíl mezi konvergentním a divergentním myšlením?
Konvergentní myšlení používá známé postupy a algoritmy, divergentní myšlení směřuje k objevení nového, originálního řešení.

Co je to výkonnost?
Výkonnost je připravenost pracovníka pro určitý výkon.

Jaký je význam vnímání pro spolehlivost pracovního výkonu?

Vnímání umožňuje člověku zachycovat a registrovat různé vlivy a podněty a na základě jejich zpracování a hodnocení pak jednat.
Jaké jsou základní vlastnosti pozornosti?
Pozornost má výběrovou povahu a souvisí s potřebami člověka. Pozornost je podmínkou každé vědomé činnosti. Vlastnosti:
rozsah pozornosti (množství podnětů, na které můžeme současně zaměřit pozornost)
stálost pozornosti (délka nebo trvalost našeho soustředění)
soustředěnost (koncentrace) pozornosti (vydělení určitých objektů, na něj je pozornost zaměřena)
rozdělování pozornosti (současné sledování 2 nebo více předmětů nebo činností)
vigilance (bdělost) pozornosti (sledování zřídka se vyskytujících signálů po dlouhé časové období)
roztržitost (neschopnost přenášet nebo soustřeďovat pozornost)

Jaký význam má práce pro psychiku člověka?

Význam práce pro člověka a jeho psychiku spočívá v tom, že zasahuje do života každého jedince i celé společnosti (působí na utváření člověka a jeho psychiky, umožňuje seberealizaci, a je projevem společenské aktivity člověka).
Čím se zabývá psychologie práce?
Předmětem psychologie práce je psychologická stránka ekonomických jevů ve společnosti. Zabývá se vnitřními a vnějšími podmínkami pracovního procesu.
Vývojové etapy: psychotechnika, škola lidských vztahů, inženýrská ekonomie a ergonomie, psychologie organizace

Jaká je skladba psychologické vědy?

Základem psychologické vědy jsou teoretické psychologické disciplíny:
obecná psychologie (základní poznatky o psychice dospělého a normálního člověka)
vývojová psychologie (změny v psychice v procesu vývoje jedince – dětství, mládí, dospělost, stáří)
psychofyziologie (popisuje procesy v ústřední nervové soustavě)
sociální psychologie (činnost a jednání člověka ve skupině a společnosti)
psychopatologie (změny v psychice způsobené nepříznivých působením životních podmínek, duševní choroby).
Pro využívání poznatků psychologie v jednotlivých oblastech společenské praxe se vytvořily aplikované psychologické disciplíny:
psychologie práce a řízení, pedagogická psychologie, klinická psychologie, poradenská psychologie

otazky a odpovedi

Co je předmětem psychologie?
Předmětem zájmu psychologie jsou zákonitosti duševního života člověka, zákonitosti lidské psychiky, lidského duševna.

V čem spočívá biologická a společenská determinace psychiky?
Biologický základ, biologickou determinaci psychiky tvoří především nervová soustava a zejména její ústřední část – mozek a mícha. Společenský základ, společenská determinace duševního života se projevuje v jeho obsahu (styk s různými lidmi, vztahy k nim, společenské prostředí, rodina, škola)

Duše

9) Osobnost
Psychologické pojetí, determinace, struktura a dynamika osobnosti, ego
10) Osobhost
Typologie osobnosti ~ extroverze, introverze, typologie (Hippokrates, Pavlov, Jung, Kretchrner, Eysenck), ukazatelé temperamentu
11) Osobnost
Vztahově-postojové vlastnosti osobnosti; hodnoty, charakter
12) Osobnost
Motivace; motivační činitelé - pudy, potřeby, zájmy, ideály, jejich vzájemné vztahy Maslowova. teorie
13) Osobnost
Výkonové vlastnosti osobnosti; schopnosti, tvořivost, aspirace
14) Osobnost
Seberegulační vlastnosti osobnosti; vůle, volní jednání
15) Osobnost
Emoce - klasifikace (intelektuální, estetické, etické); vlastnosti citů, intenzita
prožívání,projevy
16) Duševní hygiena
Zdraví,nemoc, stres, obecný adaptační syndrom, civilizační faktory a jejich působení na lidskou psychiku, psychosomatická onemocnění

Kognitivní procesy

Čití, vnímáni,paměť, pozornost, představivost, myšlení, inteligence, řeč
7) Kognitivní procesy - myšlení a řeč
Formy myšlení, myšlenkové operace, vývoj řeči, vztah myšlení a řeči; vztahy mezi pojmy 8) Inteligence
Teorie inteligence, druhy inteligence, měření
Vztah inteligence a "úspěchu"

OBECNÁ PSYCHOLOGIE

Okruhy k známkované rozpravě o tématech obecné psychologie

1) Psychologie jako věda
Historie, vývoj, disciplíny, metody
2) Psychologické směry - psychoanalýza, behaviorismus
3) Psychologické směry - gestaltismus, humanistická psychologie, kognitivistické teorie

4) Lidská psychika
Fylogeneze-vznik lidského vědomí, ontogeneze lidské psychiky;
dimenze psychiky, psychické procesy a stavy
5) Lidská psychika.
Biologická a socio-kulturní, vnitřní a vnější determinace lidské psychiky
Evolucionismus, enviromentalismus

Prožívání a emoce

emoce – souvisí s uspokojováním potřeb, krátkodobé, jednoduché ( umí to i novorozenec). Stenické = kladný vliv na nás
Astenické = záporný vliv, oslabují zájem člověka
Emotivní zážitky – polární ( buď libé nebo nelibé), subjektivním odrazem zkušenosti, vázány na poznávací procesy
afektivita – schopnost reagovat
Podle délky a intenzity trvání
city – spojené s potřebami, dlouhodobé a složité
vyšší city – láska, morálka, intelekt, estetika
jednoduché emoce – vztek, agrese, radost

Druhy emocí:

1. nižší city = afekty:
Fylogeneticky nejstarší, je i u zvířat, v minulosti souvisel se sebezáchovou jedince, dnes: rozčílení, vzrušení, člověk nabude mnohonásobné síly.
Jsou to primitivní a vrozené emoce – často se nedají rozumově ovládat – nebezpečné (cholerik by mě mohl ohrozit)
2. vyšší – sociální-city:
Nejsou vrozené, utváří je společnost, výchova, kultura a vzdělání.

a) estetické city: vnímání krásna: umění, koncert
b) etické (morální) city - mravy: odpor ke kradení, spravedlnost
c) intelektuální city: poznání a rozvoj rozumu, radost z intelektového úspěchu,
radost z bádání

SOCIALIZACE:

- začleňování jedince do společnosti – „polidštění“
- aby se člověk socializoval musí být v přímém kontaktu s lidmi; socializace by měla proběhnout do určitého věku, pak už to jde jen těžko
sociální deviace: kouření, kradení, drogy
psychické deviace: exhibicionismus
pozitivní sociální deviace: dizidentsví

Emoční procesy a volní
Podstata citu: zaujímání určitého hodnotícího stanoviska; určitý hodnotící postoj.
City jsou vlastně psychické jevy, které hodnotí objekty našeho poznávání a naši činnost, její průběh a pohnutky.
Volní procesy
- procesy vůle, tak označujeme psychické procesy a vlastnosti, které zajišťují dosahování cílů a řízení činností k nim směřující, zvláště v situacích, kdy je zapotřebí překonávat překážky.
- VŮLE: skupina psychických procesů, je jednou z vlastností psychiky, vůle člověka vede k dosažení cílů, je to „iniciátor“
Primárně tak označujeme volbu mezi alternativami, ve smyslu velet nebo rozhodovat (rozhodneme se pro určitou alternativu – velíme: řídíme sebe i druhé)
Procesy vůle souvisí s řečí: přikazuji ostatním (souvisí i s temperamentem

Často tvoří polární dvojice:
LIBOST x NELIBOST
RADOST x SMUTEK

City souvisí i s kulturou, se sociálním prostředím – různá hodnotová orientace, kterou člověk získává v průběhu života  žebříček hodnot

Vlastností citů je tedy i polarita: LÁSKA x NENÁVIST
AMBIVALENCE CITŮ  protichůdné city vůči jedné osobě (můžu někoho milovat a zároveň nenávidět)

Sociální psychologie

- pomezí psychologie a sociologie
- zabývá se psychikou jednotlivce v sociálních vztazích (objektivně sledujeme komunikaci, emoce jsou do jisté míry subjektivní
- při výzkumu se využívají tzv. projektivní techniky  dítě nakreslí rodinu (může nevědomky vyjádřit, že je psychicky týrán př. citové vydírání)
- zabývá se lidskou společností a interindividuálními vztahy
 krátké vztahy: v tramvaji se mě někdo zeptá na čas
 dlouhodobé vztahy: s rodiči, milostné vztahy

ZÁKON TRANSFERU:

TRANSFER neboli PŘENOS:
Jeden proces učení ovlivňuje jiný proces učení.
2 typy transferu:
 negativní (interference-rušení)
 pozitivní

1. Negativní transfer: INTERFERENCE
To, co jsme se naučili, negativně ovlivňuje další proces učení (ruší ho)

2. Pozitivní transfer:
Rychle se naučíme to, co chceme.

3. specifický transfer:
Konkrétní dovednost pozitivně ovlivňující další dovednosti (bruslení  běžkování)

4. nespecifický (obecný) transfer:
obecné využití obecných dovedností ve všech procesech (rychlé zobecnění, popř. rychlá analýza situace)

Zákon motivace: motivovaný člověk se naučí rychle a efektivně. Optimální výkon bývá výsledkem střední aktivace.

Zákony učení:

Obecné charakteristiky procesu učení:
1. V průběhu učení se opakované výkony jedince přibližují k cílové podobě výkonu.
2. Zdokonalování výkonu v průběhu učení je určováno soustavou autoregulačních procesů a zdokonalováním této soustavy.
3. Učení závisí na motivaci, výsledcích předchozího učení, vlastnostech jedince, na jeho přítomném stavu, na vnějších podmínkách, na vzájemném působení vnějších a vnitřních činitelů

U učení hodně záleží i na opakování (prakticky bod1.), je to velmi důležité. Ve všech typech učení vede opakování k pěkným výsledkům. Opakování by mělo být aktivní, mám přemýšlet o tom co se vlastně učím. Opakování by mělo být různorodé a strukturované. Je lepší o látce s někým diskutovat, odnesem si z toho víc. Je dobré opakovat různými způsoby. S opakováním souvisí křivka zapomínání.

Učení vhledem a řešení problémů

W. Köhler: učení vhledem
Člověk se naučí řešit problémy produktivněji: etapovité řešení problémů

a) analyzuji; řeším příčiny problému
b) vyslovím hypotézu, popř. označím původce problému
c) ověření hypotézy (buď svou hypotézu vyvrátím nebo je problém vyřešen)

Pokud jsem formulovala chybnou hypotézu, musím začít znovu.
2 typy chyb:
 nerozumné: nevedou ke zdárnému řešení jež na první pohled
 rozumné: formálně je řešení správné, prakticky to nejde