Vystupují divadelně,

dramaticky a živě,chovají se reaktivně a intensivně,mají impresionistický styl řeči,rozvíjí ze subjektivně-smyslových dojmů svůj obraz skutečnosti.Líbí se jim jejich pohyby těla a způsob vyjadřování.mají přehnanou starost o jejich vnější vizáž.Jsou většinou depresivní,prudce a nečekaně se jim mění vlastní pocity,které jsou často povrchní(změny jsou bez vědomé kontroly a ovlivňování,nýbrž jsou podmíněny afektivně a situačními propojeními).Za extrémní změny pocitů mohou i nepatrné podměty.Nálada u HPO nemocných se mění od pozitivní k negativní(ne jako u depresí,při nich se nemocný cítí pořád spatně).

Pozornost u ostatních vyvolávají například jejich vzhledem:křiklavé oblečení,nadměrné líčení,barvou vlasů ,intenzivní vůní parfému,atd.HPO nemocní mají chybějící schopnost empatie,nejsou schopni správně interpretovat pocity a záměry ostatních lidí..Jsou povrchní a vztahovační.Chtějí všechno okamžitě a se vší silou,jsou egoističtí a usilují o bezprostřední uspokojení potřeb,hledají také popudy.

Diagnostika HPO

Hlavní příznaky HPO jsou přehnaná,nekontrolovaná,automaticky fungující nebo také dysfunkční emocionalita a nadměrná potřeba po pozornosti.

Z pohledu diagnostikování je tato choroba lehce rozpoznatelná již v prvním rozhovoru s terapeutem.Můžeme se orientovat,podle mého názoru,podle diagnostických kritérií DSM-III-R,doplněné ještě kritériem (2) (sugestibilita,lehlá ovlivnitelnost ostatními) a (7) (neustále manipulující chování vedoucí k uspokojení vlastních potřeb) z ICD-10.

Vychází se z toho faktu,

že obě tyto poruchy osobnosti vykazuji stejné základy a pouze pohlavní rozdíly určují u žen histriónskou a u mužů antisociální poruchu osobnosti.Společné znaky jsou:nízká kontrola impulzivního chování,inscenované přehánění,neschopnost udržet vztahy blízkých,mizivá trestní způsobilost a pocit studu.U mužů bývá HPO asociována většinou homosexualitou.

HPO se vyskytuje většinou současně s depresemi,což bývá také vlastně hlavní důvod proč jedinec vyhledá lékařskou pomoc.Zlepšení ladění velmi závisí na silné vůli,pročeš je toto onemocnění velmi těžko léčitelné…

Histrionska porucha osobnosti

HPO se vyskytuje mnohem častěji u žen ,tak zvaná extrémní ženskost,a je nazývána také jako ženské stereotypní chování.Vysvětlení najdeme ve společenské struktuře,která neustále nezaručuje rovnost pohlaví.Diagnózy některých terapeutů,kteří u některých mužů(extremní mužskost) naleznou symptomy jako:dramatičnost,nadměrná dychtivost,povrchnost,ješitnost a egocentričnost neurčují diagnózu HPO.Mužům bývá častěji určována diagnóza Antisociální-PO a naopak u žen se tato diagnóza určuje jen velmi zřídka.

Historické pozadí a úvod

Histrión bylo řecké označení pro herce v antickém Římě.Je to poukaz na chovaní,které bylo pozorovatelné u HPO nemocných.

Histriónská porucha osobnosti znamená také mimo jiné Hysterickou poruchu osobnosti,HPO byla tedy přejmenovávána na základě jednotnější diferenciace a na zaměňování hysterie v hovorovém jazyku.Hysterie je dnes kategoricky dělena na somatickou poruchu,konverzní(přeměnou)poruchu,hypochondrii a disociační poruchu.HPO je tedy hysterie omezená na divadelní a emociálně dotěrné interakční chování. Často jsou také dost těžko rozpoznatelné rozlišení a ohraničení Bordelinovi PO(Bordeline-PO) s HPO,ačkoli při HPO dochází jen zřídka k poruchám identity a k psychickým epizodám.Často ale bývají vyřčeny obě diagnózy.
Velké přesahy do HPO má také narcistická porucha a disociální porucha osobnosti.

SLABĚ INDUKTIVNÍ ARGUMENTACE

porušená logická induktivní vazba – oslabená pravděpodobnost
- unáhlené zobecnění (stereotypy) – na základě jednoho příkladu vyvodím všeobecný závěr
- „Jeden krade, všichni kradou“
- argumentace neznalostí – nevím, tudíž se to nestalo; mluvím o něčem, o čem nic nevím
- chybná časová následnost – poté, tedy proto (post hoc, ergo propter hoc)
„Vyhráli ve středu, budou hrát jen ve středu.“; pověry
- domnělá příčina – vyberu si příčinu
U rozvodového řízení: „Po dvaceti letech mého třetího spokojeného manželství začala být manželka na mne zlá. Abych měl na to svědka, pozval jsem do naší domácnosti ženu, o které manželka mluví, a to proto, aby mi mohla dosvědčit, že v takových zlých manželských poměrech žít nemohu. A proto žádám o rozvod - a je pravda, že se chci znovu oženit.“
- povrchní analogie – úsudek z nepodstatné podobnosti; příklad – vedení vody a proudu
- řetězec pravděpodobnostních argumentací – posunutí argumentace
teze: 90% pravdivá, 10% nepravdivá – odvozuji závěr , již pátý závěr je pouze z 50% pravdivý – snížení pravděpodobnosti - př.: pornografie

ARGUMENTACE S CHYBĚJÍCÍMI

(zatajenými) ARGUMENTY
- neúplné argumentace, argumenty s neúplnými údaji
- tzv. chybné entymémy
- mám 5 tezí: 4 pravdivé, 1 nepravdivou – zatajím ji – argumentace se zatajenými argumenty; říkám pravdu, ale ne celou.
- „Pan A schvaluje, že Francouzi vyhnali Karla X. Pan B ihned odpovídá: ,Vy si tedy přejete, abychom my také vyhnali svého krále´“

ARGUMENTACE S CHYBNÝMI ARGUMENTY

argumentace kruhem – bezprostřední, zprostředkovaný
- sugestivní dichotomie – je nám vsugerováno buď-anebo ve vylučovacím významu
- vsugerování pouze jediné možnosti, snaha lidi zastrašit
„Buď budete jíst tyto naše potraviny, nebo zemřete!“ - nenabízí jinou možnost
6.) ARGUMENTACE S PRESUMPTIVÍ NEBO KOMPLEXNÍ OTÁZKOU
- presumptivní otázka - vychází z určitého předpokladu – presupozice, vyžaduje pouze kladnou či zápornou odpověď
- otázky u soudu pro obžalovaného , který ještě nebyl usvědčen
- „Přestal jste kouřit ?“ – ano – přestal, ale dříve kouřil
ne – nepřestal a kouří dál
nekuřák nemůže na tuto otázku odpovědět
- komplexní otázka - použití spojek „a“, „či“, „nebo“
- při záporné odpovědi není zřejmé, co platí
- „Kouříš a piješ kávu?“: ano = Kouřím a piji kávu.
ne = Nekouřím a piji kávu, Kouřím a piji kávu,
Nekouřím a nepiji kávu.
- Jsou med a žluč sladké?

zavedení na falešnou stopu

-souvisí s tezí volně
- není uvedena podstata, proč argument nesouvisí s tezí a přežene se.
„V těchto dnech se hodně mluví o potřebě pomáhat sociálně slabým. Bůh ale přece miluje chudé. Ježíš říká: , Chudoba bude vždy s tebou´. Ne každý může být na tomto světě obdařen hmotnými statky. V očích božích jsou chudí rovni bohatým.
- zesílení nebo zeslabení teze
- Sport prospívá zdraví.
- rozšíření argumentu: Sport vždy a za všech okolností prospívá zdraví.
- zúžení argumentu: Kdysi se stalo, že sport komusi prospěl ke zlepšení zdraví.

ARGUMENTACE SE ZMANIPULOVANOU TEZÍ

- zveličování některých důsledků -teze-strawman = strašák
„Pracovníci dílny chtěli zlepšit větrání.
Není možné zavedení klimatizace, protože…“ – stačil by větrák, okna
- záměna teze (igmoratio – mutatio )
apórie – zdánlivě neřešitelné úlohy
„To, že jste si na mne stěžoval, že vás svým hlasitým poslechem hudby
z gramofonu obtěžuji, že narušuji váš život v soukromí je nesmysl a ukazuje to, jaké máte ubohé myšlení. Vždyť je to právě naopak;vy tou svou stížností na to,
že poslouchám hudbu, omezujete mne v mém soukromém životě. Já na rozdíl od vás mám hudbu rád, poslouchám ji venku na chalupě a budu ji poslouchat i ve svém bytě v Praze. Já se od vás omezovat nenechám!

LOGICKY CHYBNÉ ARGUMENTACE

(Non sequitur)
- teze nevyplývá z argumentů, argumentace obsahuje chybu – non sequitur
učitel : Každý, kdo zná logiku, je inteligentní.
žák: Někteří z naší třídy logiku znají
učitel: To rád slyším, ale jak mne o tom přesvědčíte?
žák: Tím, že sám poznáte, že někteří žáci naší třídy jsou inteligentní.
- nemá závěr – argumentace je chybná

LOGICKY CHYBNÉ ARGUMENTACE

(Non sequitur)
- teze nevyplývá z argumentů, argumentace obsahuje chybu – non sequitur
učitel : Každý, kdo zná logiku, je inteligentní.
žák: Někteří z naší třídy logiku znají
učitel: To rád slyším, ale jak mne o tom přesvědčíte?
žák: Tím, že sám poznáte, že někteří žáci naší třídy jsou inteligentní.
- nemá závěr – argumentace je chybná

ARGUMENTACE S JAZYKOVÝMI VADAMI

ekvivokace – homonyma, víceznačnost slov „Je možné, že švec, který je dobrý, je špatný?
Jistě někdo, kdo je dobrý švec, je špatný. A tak dobrý švec bude špatný.“
- amfibolie – víceznačnost slov, Pýthické výroky
- chybná kompozice – záměna části a celku, cybné složení, chybné rozložení
„Děkuji za gramofonovou desku s novou nahrávkou tvé skladby. Nebudu mít sice čas si desku poslechnout najednou, ale po večerech si vždy pustím kousek skladby a až budeme opět spolu, tak ti řeknu, jak se mi celá skladba líbila.
- zdůraznění slov - jsou využity přízvuky – záměna významu tvrzení
chybná interpretace slovních tvarů – záměna významu tvrzení; legální, legitimní

- společenský apel (argumentum ad populum) – ovlivňování posluchače, partnera v diskusi
- apel přímý – před davem, psychologie davu „Ty jako skinhead…“
- apel nepřímý – reklamy „Naše whisky chutná draze… a drahá je.“
- individuální (osobní) apel (argumentum ad hominem)
- zaútočit na člověka, prostředek = urážka, podezírání, obviňování
„A: Libyjský diktátor Muammar Kaddáfi tvrdí, že některé vlády nezodpovědně prodávají zbraně Izraeli.
B: To je přece vyložený nesmysl, vždyť Kaddáfi je šílenec, který podporuje teroristy na celém světě a který ovlivňuje politický život zemí poloviny Afriky.“
- argumentace dovoláváním se autority (argumentum ad vereundiam)
- figura testimonia (svědectví – Čapek) – „Maminka říká…“ „Učitel říká…“ - figura quousque (až pokud) – „Každé dítě ví…“ „To je zřejmé…“ - úskočná sebeironie – „Já jsem jenom obyčejný člověk…“
- patolízalství – „Při vašich mimořádných schopnostech…“

Chyby při argumentaci

1.) KVAZIARGUMENTACE
- vyhrožování – psychické „Když mi nedovolíš…“ „Když neposlechneš…“
- fyzické
- vydírání působením na city (argumentum ad misericordiam) = argumentace k útrpnosti
„Slavný soude, uznávám, že jsem v daňovém přiznání uvedl chybu. Pokud mě
ale obviníte z daňového úniku, zničíte moji pověst solidního podnikatele,
ztratím svoje zákazníky a moje nemocná manželka nebude moci jít na operaci,
která jí může zachránit život, takže naše děti se stanou sirotky.“

ARGUMENTACE

= pokus o názorové ovlivnění jiných osob, rozumové přesvědčování
- nejdříve vyslovím tezi, kterou podložím argumenty
- argumenty musí být pravdivé a teze z nich musí vyplývat
teze – poučka; zhuštěný výklad základních principů, hlavních myšlenek; připravování publikace
argument – důkaz, důvod; zbraň polemiky, prostředek přesvědčování
důvod – to, co svědčí pro pravdivost nějakého výroku; zásada dostatečného důvodu: Nic není bez důvodu
entyméma – zamlčení argumentů
polemika – útočně zahrocený názorový spor, zpravidla vědecký nebo literární, vedený ústně
nebo tiskem; prudká výměna názorů

1.) důvod je tím, proč přijímám jistou myšlenku = objektivní
2.) důvod je tím, proč všeobecně platí objektivní myšlenka
3.) cílem jednání
4.) zdrojem a příčinou jednání

POCITY DRUHÝCH:

Asertivní – cítíme se dobře
Agresivní – ponížení, zklamání
Únikový – podrážděnost, zklamání

Neverbální chování
DRŽENÍ TĚLA:
Asertivní – otevřené, uvolněné, volné ruce
Agresivní – ruce bojovně ukazují, útočná gesta, tělo napjaté
Únikový – držení těla ochablé, choulíme se, tiky

HLAS:
Asertivní – melodický, dynamycký
Agresivní – ostrý, krátký, úsečný, hlasitý
Únikový – kolísamý, „kuňkání“
Výsledek chování
Asertivní – obvykle dosáhne toho, co chce, aniž by poškodil vztahy s jinými lidmi
Agresivní – často dosáhne toho čeho chce, ale následně se s ním lidé nechtějí stýkat
Únikové – vyhne se nepříjemné situaci, nedosáhne toho, co chce, pocit ponížení

ZPŮSOB:

Asertivní – vyjádření přísné, myšleny a pocity jsou sdělovány přímo a přiměřeným postupem
Agresivní – uplatňuje myšleny a pocity na úkor druhých
Únikový – vyjadřuje se nepřímo, zkresleně, ptáme se na okolnosti ne na to, co chceme přímo

ÚMYSL:
Asertivní – komunikace, dohoda
Agresivní – dominovat, ponížit druhého
Únikový – úmysl nenarazit, líbit se

POCITY:
Asertivní – sebejistota
Agresivní – zvítězila jsem, ale nemám dobrý pocit, musím se ospravedlňovat
Únikový – nesoulad, rozmrzelost, úzkost

Základní funkce chování a popis

asertivní


útok (agrese) únik (pasivita)

 Asertivita = technika komunikace. Způsob komunikace a jednání, kterým jedinec vyjadřuje a přiměřeně prosazuje své myšlenky, city, názory a postoje. Postupuje tak, aby neporušoval práva vlastní a ani práva druhých lidí.
 všechny způsoby můžou být pozitivní i negativní
 asertivní se cítíme ve známém prostředí se známými lidmi, tak, kde se cítíme jako rovnoprávní partneři
 jsme akcepotváni, cítíme se tam neohroženi, jsme schopni přijmout pochvalu i hodnocení (kritiku)
 jakmile na mě někdo tlačí a já to nezvládám, jdu do útoku, je mi to nepříjemné
 někdy tento únik zvolím, protože je to pro měn výhodné
 únik není vždy negativní, může být i pozitivní v tom případě, že se pro něj rozhodnu
 pokud s něčím nesouhlasím a dělám to, dostanu se do zátěžové situace, do rozporu, zátěž se později projeví nějakou neurotičností
 hlavně ženy jsou stavěny do pasivních rolí, očekáváse od nich podřízené chování, v pracovní sféře se od nich, ale očekává vyrovnané chování
 pokud volně prosazuji své názory s rizikem, že následky nesu sám  přechází asertivita v agresivitu

Psychologie

– test

1) vrozené předpoklady psychiky člověka
psychomotorický vývoj – dráždivost, vlohy, předpoklady, znalosti, dovednosti, inteligence

2) temperament – psychická dynamika jedince

3) socializace ve vývoji člověka
vývoj sociálních vazeb, rok, status ve skupině, vzorce chování

4) základní funkce chování a popis (pasivní, únikové, asertivní, agresivní)

5) řeč těla

6) asertivita a zákony

Asertivita

+ zákony asetrivity

Asertivita – technika komunikace, zůstat sám sebou, regulovat své chování s ohledem na následky
- způsob komunikace a jednání, kterým jedinec vyjadřuje a přiměřeně prosazuje své myšlenky, city, názory a postoje
- postupuje tak, aby neporušovala práva vlastní a ani práva druhých lidí

Formy asertivity
a) základní – jednoduché vyjádření pocitů, myšlenek, názorů, postojů
b) empatická – obsahuje citlivost a vnímavost vůči ostatním lidem, proniká do vztahu k jinému člověku, respektuje jeho názory.
c) Stupňovitá – ignoruje-li protějšek naše stanovisko a agresivně převyšuje naše osobní práva

Asertivita

+ zákony asetrivity

Asertivita – technika komunikace, zůstat sám sebou, regulovat své chování s ohledem na následky
- způsob komunikace a jednání, kterým jedinec vyjadřuje a přiměřeně prosazuje své myšlenky, city, názory a postoje
- postupuje tak, aby neporušovala práva vlastní a ani práva druhých lidí

Formy asertivity
a) základní – jednoduché vyjádření pocitů, myšlenek, názorů, postojů
b) empatická – obsahuje citlivost a vnímavost vůči ostatním lidem, proniká do vztahu k jinému člověku, respektuje jeho názory.
c) Stupňovitá – ignoruje-li protějšek naše stanovisko a agresivně převyšuje naše osobní práva

Držení těla
Asertivita – otevření, uvolněné, vzpřímené, volné ruce
Agresivní ch. – ruce ukazující, tělo se naklání dopředu, útočná gesta
Pasivní ch. – ochablé držení těla, hroutící se tělo, neurotické tiky

Oči
Asertivita – oční kontakt, přímý kontakt, udržujeme kontakt
Agresivní ch. – přimhouřené oči, ostrý pohled, zaměřený, pohled dovnitř a ven
Pasivní ch. – oči zaměřené mimo objekt, unikání z jeho pohledu

Symbolická komunikace nemusí mít vždy jazykovou formu. Určité intence (záměr, úmysl) vyjadřují např. předané květiny. Složitým způsobem komunikování je umělecká produkce. Umělecký artefakt lze chápat také jako komunikovaný obsah.

Gesta 1. Mimika – pohyby obličejových svalů
2. pantomimika – pohyby končetin a celého těla

Řeč je typickou formou mezilidské komunikace. Je to znaková soustava nebo soustava symbolického chování. Její základní funkcí je sdělování, které se zakládá na konvenci forem a obsahu elementů řeči. Rozeznávají se řeči mimické, gestikulační, zvukové, psané.
Specifickou funkcí řeči je: pojmenování věcí a jevů, vytváření vztahů, exprese prožívání.

Řeč těla

Specificky lidským prostředkem komunikace je řeč. Komunikace je proces interakce, jehož se aktivně účastní osoba sdělující určitý obsah (komunikátor) a osoba přijímající určitý obsah (komunikant). Role obou osob se může měnit, jde-li o dialog, nebo může setrvávat, jde-li o monolog.
Sdělování má slovní nebo mimoslovní formu. Styk mezi komunikujícími osobami může být fyzický nebo sdělovací.

Formy mezilidské komunikace:
1) přímá reakce , která signalizuje určitý význam
2) gesta, ukázání, kývnutí hlavou, potlesk
3) jednání, neverbální vyjádření úmyslu, úsilí
4) obrazová reprezentace
5) symbolická komunikace