Konflikt

- střetnutí protichůdných sil na cestě k cíli
konflikty intrapersonální (vnitřní rozpory jedince samotného) a interpersonální (mezi dvěma či více jedinci či skupinami)
tři základní typy chování v situaci konfliktu:
I. konfrontace – jedna strana konfliktu útočí na stranu druhou, účastníci konfliktu si navzájem nenaslouchají
II. únik, popření – popření existence konfliktu, snaha vyhnout se mu
III. řešení (vyřešení) konfliktu – snaha hovořit o problému, hledání možných cest, nalezení optimálního řešení – kompromisu
brainstormig – metoda volného produkování nápadů

Interpersonální vztahy – interakce
Vztahy mezilidské (vztah člověka k člověku), společenské (vztahy mezi skupinami), mezilidské (interpersonální – mezičlánek od jedince ke společnosti.
3 fáze fáze sociálního poznávání, vnímání (= percepce)
fáze sociální komunikace
fáze společné činnosti
sociální poznávání
= proces, v němž z vnějších projevů druhého člověka usuzuji jeho vnitřní psychické charakteristiky, zahrnuje sociální vnímání i hodnocení. Pro mezilidský vztah je důležitější, jak na sebe působíme, než jací jsme. Chyby v sociálním poznávání:
haló efekt – na základě jediného nápadného rysu posuzuji i vlastnosti ostatní
první dojem – zobecnění prvního dojmu
logická chyba – domníváme se, že z jedné vlastnosti logicky vyplývají ostatní
efekt mírnosti – jedince posuzujeme mírněji, protože je nám sympatický
efekt sociálního postavení – očekávání psychických vlastností podle příslušnictví k určité sociální skupině
projekce – promítáme své motivy, zájmy, postoje a názory do ostatních lidí
předsudky a stereotypy – zjednodušení, zkreslení, příslušníkovi určité skupiny automaticky přisuzujeme její časté rysy; předsudek je intenzivní, iracionální předsudek v sociální interakci
sociální komunikace
představuje sdělování a přijímání informací v sociálním chování a v sociálních vztazích, souvisí s interakcí. Rozeznáváme 3 základní typy: meziosobní, skupinová (složitější komunikační sítě), masová (hromadná – pomocí tisku, televize, rozhlasu)
Komunikace probíhá po dvou liniích: tematická (obsahová), interpretační (výkladová)
Důležitá je úloha porozumění.

Sociální učení

Obecné mechanismy sociálního učení:
Asociace (podmiňování) – vytváření spojů mezi podněty a odpověďmi jedince na ně.
Posilování – je založeno na odměnách a trestech (drakonické tresty)
Observace (odezírání, lat. observo = odezírám, pozoruji) – odměny a tresty u jiných jedinců
Nápodoba – napodobujeme lidi i skupiny
Anticipace (očekávání)
Identifikace – ztotožnění se s osobou, k níž má jedinec vztah, jedná se o vyšší, vnitřní formu napodobování

SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

Socializace – proces začleňování jedince do společnosti, jedinec si osvojuje sociální dovednosti, návyky a postoje potřebné pro styk s lidmi, přejímá společenské role morální i jiné normy společnosti. Socializace se uskutečňuje ve společenských a mezilidských vztazích, vzájemným působením osob, skupin, institucí. Každý z nás je subjektem i objektem socializačních vlivů. Mechanismy socializace jsou: sociální učení a interpersonální vztahy.
Společnost --------------socializace ----------------osobnost
Psychologie si všímá vztahu socializace –osobnost; sociologie vztahu socializace –společnost.

Emoce

Jsou to psychické jevy, které hodnotí objekty našeho poznávání a naši činnost, její průběh i produkty, podle individuálně významných hledisek. Charakteristická je polarita citů, existují však i city smíšené (ambivalentní).
Afekt – emoční proces, bouřlivá reakce jedince, která mobilizuje jeho aktivitu, ale svou silou může také ochromit
Nálada – má delší trvání, působí na ni vnější i vnitřní podněty
Citové vlastnosti – působí dlouhodobě, patří mezi ně citové vztahy, jsou to důležité složky charakterových vlastností a rysů
Vůle – psychické procesy a vlastnosti, které zajišťují dosahování cílů, zvláště tehdy, kdy je nutné překonávat překážky

Psychické jevy

1.) psychické procesy – děj, část průběhu činnosti, má jen krátké trvání
procesy poznávací – vnímání, představy, fantazie, myšlení a řeč
procesy paměti – zapamatování, uchování, vybavení
procesy motivační – citové a volní
2.) psychické stavy – stav, charakteristika jedince po určitou dobu
stavy pozornosti
nálady tj. stavy citové
3.) psychické vlastnosti – předpoklad k většímu počtu činností
schopnosti
rysy osobnosti
temperament
charakter
4.) specifické získané dispozice – předpoklad k jedné nebo několika málo činnostem
vědomosti
dovednosti – senzomotorické, intelektové, sociální
návyky
zájmy
postoje
ad. 1.) psychické procesy – zajišťují adekvátnost vzájemného působení člověka a prostředí
procesy poznávací (kognitivní) procesy názorného poznávání – začínají vnímáním (= psychický proces, kterým zachycujeme to, co v přítomném okamžiku působí na naše smyslové orgány), jeho výsledkem jsou počitky (části) a vjemy (celek), rozvíjí se i představování (= vytváření názorného obrazu něčeho, co již nepůsobí na naše smyslové orgány)
myšlení a řeč –myšlení = poznávací proces , kterým získáváme zprostředkované a zobecňující poznání skutečnosti, jejích podstatných znaků a vztahů, vznik pojmu (= zobrazení obecných a podstatných znaků a vztahů určité skupiny jevů); řeč = základní podmínka vzniku společnosti; paměť – tvoří ji soubor psychických procesů a vlastností, které umožňují osvojení zkušeností, jejich zapamatování, uchování a vybavení.