typy

zúčastněné - pozorovatel členem skupiny po určitou dobu
- nezúčastněné - pozorovatel není členem skupiny
- strukturované - předem vypracované kategorie, do nichž při- řazujeme pozorované jevy
- nestrukturované
- náhodné - nevědecké, málo relevantní
- systematické
- individuální - pozorování jedno osoby
- skupinové - pozorování skupiny
- celostní - pozorování celé škály jevů, hledání souvislostí
- částečné - pozorování jednoho určitého jevu
- porovnávací - kvantitativní - sleduje se četnost jevů
- kvalitativní - sleduje se jakost jevu
- krátkodobé - jednorázové, situační, aktuální
- dlouhodobé

METODY SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

pozorování (extrospekce):
- fáze - plánování - co, kde, kdy, jak...
- průběžná kontrola výsledků
- pozorovaný nemusí vždy vědět, že je sledován
- neřadíme sem sebepozorování (introspekce), neboť zde neuplatňuje-
me smyslové vnímání
- složky - subjekt - pozorovatel, může to být jedinec nebo skupina
- objekt - pozorovaný jev
- výsledek - informace získané subjektem o objektu během pozorování
- prostředek - pomocí něj vstupuje subjekt do kognitivní interakce s objektem (dalekohled, mikrofon)

- vývoj morálky (Kohlberg):
- předkonvenční úroveň - hodnocení jednání vychází z jeho následku (odměna či trest)
- konvenční úroveň - jednání hodnoceno podle míry naplnění o- čekávání
- postkonvenční úroveň - jednání hodnoceno podle principů, které je- dinec přijal

vývoj morálky (mechanismus sociální kontroly) (Piaget):

heteronomní - předškolní věk
- určována příkazy a zákazy dospělých, vlastní i cizí jednání posuzováno podle toho, zda jej za dobré po- kládají rodiče, učitelé

- autonomní - mladší školní věk
- správnost či špatnost jednání posuzují děti nezávisle na dospělých, jsou velice zásadové a nejsou schopny po- soudit motivy
- přihlížení k motivům - od 12 let
- jedinec začíná pronikat do podstaty mravního hodnocení (za stejný čin není možné udělit stejný trest, pokud přihlédneme k motivům)

vývoj morálky (mechanismus sociální kontroly) (Piaget):

heteronomní - předškolní věk
- určována příkazy a zákazy dospělých, vlastní i cizí jednání posuzováno podle toho, zda jej za dobré po- kládají rodiče, učitelé

- autonomní - mladší školní věk
- správnost či špatnost jednání posuzují děti nezávisle na dospělých, jsou velice zásadové a nejsou schopny po- soudit motivy
- přihlížení k motivům - od 12 let
- jedinec začíná pronikat do podstaty mravního hodnocení (za stejný čin není možné udělit stejný trest, pokud přihlédneme k motivům)

působení vrstevníků

- v období dospívání mají velký vliv
- psychický a fyzický nátlak
- poskytnutí ochrany
- poskytnutí možnosti seberealizace
- problémy školní třídy:
- žáci neakceptovaní třídou hledají přátele v jiné skupině vrstevníků
- chladný až nepřátelský postoj skupiny působí rušivě na psychický
stav žáka a tím i na jeho výkon
- skupina vrstevníků, pokud funguje optimálně, nabízí jedinci mož-
nost rozvoje ve zralou osobnost, osamostatnění se od vlivu rodičů
- v případě rivality podskupin nutno utvářet alternativní podskupiny
(při skupinovém vyučování)

neoblíbené děti

přátele získáváme jen tehdy, když máme co na- bídnout
- děti bez přátel:
- a) mají jiné zájmy, pochází z rozdílného prostředí
- b) ostatní s nimi nechtějí ani být viděni, aby ne- ohrozili své postavení


- činitelé ovlivňující postavení žáka:
- vzhled - defekty, odlišnosti ve stylu oblékání
- schopnosti a prospěch - nejde ani tak o prospěch jako takový, ale o osobnostní vlastnosti, které se projevují při jeho dosahování

Kolominsky

čtyři části:
hvězdy - nejoblíbenější, zpravidla vůdci (dokáží povzbudit, vnést oživení do nudné hodiny, jejich inteligence převyšuje třídní průměr, ve třídě jich bývá několik)
- pracovní - vyskytne-li se problém, sku- pina se obrátí na něj
- emocionální - žáci se mu svěřují, urovnává konflikty
- obě tyto funkce zastává většinou jeden člověk
- přijatí a upřednostňovaní
- nepřijatí
- zcela odmítaní a izolovaní

ŠKOLNÍ TŘÍDA JAKO SOCIÁLNÍ SKUPINA

charakteristika - formální skupina, v níž se tvoří neformální
- lze ji diagnostikovat sociometrickým šetřením
- výchovná skupina, sekundární (vztahy v ní nejsou zpravidla příliš stálé)
- struktura - formální - postavení jedince přiřknuté mu institucí (služ- by)
- neformální - dána sociometrickým postavením jedince (míra oblíbenosti), vytváření podskupin (po- dle pohlaví, míry schopností...)

- dehumanizace nepřítele - velmi nebezpečná tendence, snižuje se práh citlivosti (možná u jedinců, jejichž idolem je akční hrdina, dosahující svých cílů výhradně agresí)
- konfabulace - jedinec tu část minulosti, kterou zapoměl, nahradí ji- nou vzpomínkou, aniž by si toho byl vědom

jak tlumit agresivitu?

nejprve je nutno rozlišit úroveň agresivního chování
- pozitivní posilování - u nebrutálních projevů agrese, na projevy ag- rese jen poukazujeme a dále si jich nevšímá- me, chválíme veškeré kladné projevy
- vyhasínání - každý projev, který neposilujeme, časem zmizí (dobré kombinovati s pozitivním posilováním)
- izolace - výchovné ústavy
- systém kontraktů - když něco dodržíš, dostaneš to, co chceš

typy agresivního chování:

a) reaktivní - na instinktivním základě (ohrožení útok)
instrumentální - agrese využívána jako prostředek k dosažení cíle (promyšlené využití - zvrácenost)
- b) fyzická - muži
verbální - ženy
- c) přímá - proti objektu, který vyvolal náš vztek
nepřímá - je-li objekt samotný pro nás nebezpečný, útočíme na je- ho slabiny, na věci, které má rád (např. pomluva)
- vždy chtěná, promýšlená
- d) heteroagrese - působí navenek
autoagrese - trestání sebe sama

- agresivita - vlastnost chování, jež vede k destrukci
- příčiny:
- CNS- za agresivní chování odpovědný limbický systém, hypo- thalamus, střední mozek, tlumí jej kortex (šedá kůra moz- ková)
- instinkt - biologicky zděděná tendence k určitému chování ve sta- vu ohrožení
- učení - agresivnímu chování, snadnější u chlapců (vyšší hladina testosteronu)
- nápodoba - pokud určitý typ chování vede k mému cíli, napodo- bím jej
- frustrace - snaha zničit překážku
- deprivace - stav dlouhodobého neuspokojení potřeby

pasivní:

izolace - uzavření se do sebe, odtržení ode všech problémů
- regrese - návrat na nižší stupeň vývoje osobnosti (trucovitost, ne- kontrolované výbuchy, dětinskost)
- negativismus - záporný postoj ke všemu a všem, pocit ublíženosti
- potlačení a popření - vytěsnění problému
- fixace

- stres - psychický stav vyvolaný situacemi, při nichž není přerušen, ale pouze ztížen proces uspokojování potřeby (časový tlak, předvídání neúspěchu - stresory)
- eustres - pozitivní (těšení se na něco)
- distres - negativní
- projeví se v místě nejnižšího odporu, jež je nám geneticky dáno (infarkt, mrtvice, žaludeční vřed...)

dvojitý konflikt

- svár strachu a přání, touhy po prestiži a obav z posměchu (dítě chce vylézt na strom, ale bojí se, že spadne, chce zís- kat obdiv kamarádů, ale obává se, že si vyslouží jen posměch)

- vyrovnávání se s NŽS:
- aktivní:
- egocentričnost - snaha upoutat okolí (krádeže, výstřední oblečení...)
- identifikace - napodobení vzoru
- kompenzace - vyrovnání nedostatků rozvíjením svých předností (pa- ralympici), někdy i nežádoucí, nepřiměřená a zcestná
- racionalizace - zdůvodňování vlastního jednání před sebou samým za účelem jeho ospravedlnění, vyrovnání se s vlast- ním svědomím
- projekce - člověk přisuzuje jiným lidem myšlenky, které napadají je- ho a u nichž si uvědomuje, že jsou špatné
- člověk přenese vinu na druhého, i když se provinil on sám
- substituce - nahrazení neúspěchu úspěchem v jiné oblasti

konflikt

-- typ frustrace, překážka na sebe bere podobu protisměrné pohnutky (střet protikladných tendencí)
- vnější i vnitřní (předcházejí vnějším)
- nezbytná podmínka pro vývoj jedince (motivuje, zvyšuje psychickou odolnost jedince)
- typy:
- apetence x apetence - dvě kladné síly (dítě si chce hrát a zároveň jít ven s kamarády)
- averze x averze - dvě negativní síly (za nesplnění těžkého úkolu nás čeká trest)
- apetence x averze - kladná a negativní síla (chci pohladit psa, ale bojím se, že mě kousne)

konkrétní NŽS:

frustrace - překážka na cestě k cíli, zabraňující nám v uspokojení po- třeby, dlouhodobá vede až k deprivaci
- potřeby - biologické - jídlo, spánek...
- emocionální - láska...
- sociální - kontakt s lidmi
- senzomotorické - podněty
- typy bariér - vnější - pasivní - porucha vozu
- aktivní - požadavek
- vnitřní - pasivní - nedostatek vůle, strach...
- aktivní - boj motivů - frustrační tolerance - schopnost snášet frustraci, závisí na věku, intelektu, zkušenosti...

- fáze NŽS - šok popření vyrovnání

smlouvání deprese a akceptace

přijetí pravdy
- adaptace (GAS) - poplachová reakce - snížení odolnosti organismu způsobené šokem
- stadium rezistence - přizpůsobení organismu
- stadium vyčerpání - zhroucení org. (až smrt), na- stává při dlouhodobému vy- stavení NŽS

NÁROČNÉ ŽIVOTNÍ SITUACE

působí jako mobilizující prvek (podněcují aktivitu)
- rozdíli v řešení těchto situací dané vlastnostmi organismu
- odolnost - schopnost organismu vyrovnat se s nimi bez nepřiměře- ných patologických reakcí
- závisí na mnoha faktorech (zkušenosti, věk, vrozené vlastnosti, duševní stav, společenské vztahy)
- dělení podle náročnosti:
- extrémě náročné - dochází k narušení osobnosti
- značně náročné - na osobnosti se nepodepíší
- prostě náročné

- poruchy komunikace (šumy):
- poruchy v komunikačním kanále - hlučnost prostředí
- neujasněnost smyslu slov - mnohovýznamová slova
- metakomunikace - umožňuje změnit lexikální význam komuniké
- dvojná vazba - jednání ve dvou rovinách
- brainwashing
- konfliktní situace - hrubě destruktivní - účelem ponížit, poničit
- autoritářská - vnucování postojů
- disjunktivní komunikace - jedincem přijímaná zpráva jej neovlivňuje (švejkování)
- pseudokomunikace - formalismus (počasí, po- litika)
- nonkomunikace - přerušení komunikace
- osoba příjemce - nekomunikativnost, nedůvěra
- sociální skupina - tajnůstkářství vedoucího, členové nemohou vy- jádřit svůj názor

komunikační síť

-- podle tvaru - řetězová - rovnost účastníků (tichá pošta)
- kruhová - rovnost (kulatý stůl)
- hvězdová - jeden vysílač ve středu, ostatní přijímači
- ostruhovitá - klíčovou osoba na vi- dlici, nejhorší informo- vanost
- všekanálová - každý s každým
- podle hierarchie - vertikální - řízení a kontrola
- horizontální - koordinace čin- nosti
- komunikace ve skupinách - volná - každý s každým
- stolová - určitý řád
- sólová - jednosměrná (přednáška)
- stadionová - davy, mítinky
- masová - totéž v ještě větším měřítku (obrovská možnost manipulace - televize, rozhlas)
- informační konzerva - přetrvávají déle než lidský život (kniha, ka- zeta)

teorie P.Watzlawicka

tři základní pravidla komunikace:
- 1) člověk nemůže nekomunikovat - nekomunikuje-li, pak nám ne- rozumí, nezajímáme ho, myslí si o nás něco špatného...
- 2) vysílaná zpráva nemusí být přijata - význam zpětné vazby (od- pověď zopakujeme svými slovy)
- na zpětné vazbě založena řada terapií (Rogers - hmhm terapie - Já vás chápu.) - 3) komunikace je mnohoúrovňový jev - informační rovina sdělení, metakomunikace (never- bální projev, určuje, jak sdělení porozumíme)
- vztahy - symetrické - výměna podobných forem chování, snaha o rovnost
- komplementární - doplňující (vztah dítěte a matky)

analýza her:

- hra posuzuje scénář jedince a může rozvíjet jeho dobré stránky

- B - teorie V.Satirové
- čtyři typy komunikujících:
- 1) smířlivec - neprosazuje JÁ, má nízké sebehodnocení, chce se zavděčit, souhlasí se vším, přijme každou kritiku, dokáže však vydírat
- 2) vynič - obviňuje okolí ze svých chyb, druhé ponižuje, záleží mu velmi na kontextu (ale ten tón!), jedná povýšeně, je z něj cítit (napětí)
- 3) počítač - neříká své názory, nerespektuje názory jiných, vypadá klidně a korektně, druhé nevnímá
- 4) rušič - nedokáže mluvit o sobě, nezajímá se o druhé ani o kontext, neschopen přizpůsobit se situaci, zařadit se do skupiny, často rád šokuje
- 5) kongruentní osobnost - ideální, sebehodnotící, akceptující, ne- dochází u nich ke křížení rovin

- nutno rozeznat, z které roviny nám dotyčný promlouvá (na rovinu
2. analýza scénáře:
- typy - a) já jsem dobrý, ostatní jsou také dobří - optimální
b) já jsem špatný, ostatní jsou dobří
c) já jsem dobrý ostatní jsou špatní
d) já jsem špatný, ostatní jsou také špatní
- zaběhnutý scénář je velmi těžké změnit
- emocionální korekce scénáře - dáme člověku prožít něco úplně ji- ného, než podle svého scénáře čeká

dítěte je dobré odpovědět jako rodič), při křížení rovin vzniká kon-
flikt
- typy komunikace - vyvážená - RO RO
DO DO
- zkřížená - manželka odpoví manželovi jako rodič dítěti
RO RO
DO DO
DÍ DÍ
- skrytá - verbální odpověď z roviny dospělého, nonverbální z roviny dítěte
DO DO
DÍ

teorie komunikace:

- A - transakční analýza (Erich Berne)
- 1. analýza transakcí (struktury):
- každý člověk při komunikaci vychází ze tří stavů ega:
- ego dítěte (DÍ) - daří-li se mu, je spontánní, veselé, vyskytne-li se překážka, začne být trucovité, zlostné
- nedokáže nést důsledky svého jednání
- ego dospělého (DO) - je schopen nést důsledky svého jednání, před- vídat je, logicky, uvažovat, kriticky posuzovat sebe i okolí
- ego rodiče (RO) - starostlivý, radící, až mentorující a rozkazující

- faktory vytvářející skutečný význam informace:
- obsah komunikace - co se říká
- kontext komunikace - za jakých okolností se to říká
- citový a hlasový přízvuk - jakým tónem se to říká
- mimická a pantomimická akcentace - jak se tváří
- akcentace jednání - co při mluvení dělá

- řeč - nejuniverzálnější prostředek komunikace
- pasivní - přijímání a utváření myšlenek
- aktivní - formulování myšlenek
- mimická, gestikulační, zvuková, psaná...

- formální, neformální
- metakomunikace - podtext komunikace (rychlost řeči, in- tonace, důraz na nějaké slovo)
- sdělení - roviny - obsahová
- významová
- někdy je význam sdělení přímo v rozporu s obsahem (dvoj- ná vazba - často jako prostředek ironie
- nadužívání může vést až k neurotizaci dítěte (ty inteligente!)