Typy představivosti

1. Zrakový (vizuální)

velice dobře rozvinutá zrak. představivost

představit věci v prostoru

cítění barev nebo vynikající výtvarnictví

2. Sluchový (auditivní)

smysl pro melodii a rytmus

často literárně tvoří

3. Pohybový )motorický)

vynikající ve sportu, zruční, manuální práce

Poruchy

Halucinace

Stojí na pomezí mezi představivostí a vnímání. Člověk si vytváří „vlastní svět“ zvuků, obrazů

Halucinace – zvukové, sluchové

Podnět chybí, ale vnímá to jako vjem

Je to patologický projev.

Mohou to být první příznakem duševních nemocí. (Schizofrenie)

K halucinacím také může dojít při horečkách, pod vlivem alkoholu nebo drog.

Člověk postižen halucinacemi patří na psychiatrii.

Paměťové představy

reprodukce něčeho dříve vnímaného
při svém vzniku se řídí Asociačními zákony
ty představují sdružování zážitků do řetězců
1. Obecné
jsou schématické a vyjadřují znaky společné skupině předmětů nebo jevů
jsou důležité pro rozvoj abstraktního myšlení
2. Jedinečné
obraz konkrétního jednoho předmětu nebo jevu (např. Matka)
Asociační zákony
1. Primární zákony
• Zákon dotyku a času
v našem vědomí mají tendenci se utvářet zážitky, které vznikly na stejném místě a ve stejném čase
• Zákon podobnosti a kontrastu
v našem vědomí mají tendenci vybavovat se zážitky, které jsou podobní nebo kontrastní
např. vidím člověka a vzpomenu si na známého, který je mu podobný
2. Sekundární zákony
• Zákon novosti
v našem vědomí mají tendenci se lépe vybavovat novější zážitky než starší
• Zákon častosti
daleko lépe si vybavujeme předměty nebo jevy, které na nás působí často, než ty co na nás působí řídce
• Zákon živosti
lépe si vybavujeme předměty, které na nás zanechaly citový dojem

PŘEDSTAVA

Je to obraz předmětů nebo jevů v našem vědomí, které v daný moment nevnímáme, ale už jsme je někdy vnímali
Základem každé představy je vjem (Vjem = obraz (součet počitků) + minulá zkušenost)
Při vnímání jsou vytvořeny stopy, které jsou při představě oživeny
Rozdíl mezi představou a vjemem: představa není tak přesná a jasná, je chudší na detaily, je stálejší, můžeme ji vytvářet podle své potřeby
přechod mezi bezprostředním a zprostředkovaným procesem
časová a prostorová vzdálenost působení

PERIODIZACE

každá etapa je ohrazena – mezník
PRENATÁLNÍ OBDOBÍ
10 lunárních měsíců – 280 dní
početí → porod
POSTNATÁLNÍ OBDOBÍ
1. Dětství
1. Předškolní období
- kojenecké (nemluvnické) období
novorozenec + kojenec
0 – 1
porod → chůze, řeč
- batole
1-3 roky
chůze, řeč → sebeuvědomění, vůle
- předškolní věk (3-6 let)
vůle, sebeuvědomění → vstup do školy, zánik mléčných zubů
2. Období mladšího školního věku – Období prepuberty (6 → 10-12)
ztráta mléčných zubů → pohlavní dozrávání
3. Období staršího školního věku
- období puberty (10-12 → 15-16)
pohlavní dozrávání → ukončení, pohlavní zralost
- období adolescence (15-16 → 18-21)
pohlavní zralost → psychická a sociální zralost
2. Dospělost
sociální mezník – výkon profese
→ukončení profese (nárok na starobní důchod)
1. Raná dospělost ( 20→30)
2. Střední dospělost (30 → 45)
3. Starší dospělost ( 45→60)
3. Stáří
starší 60 let

ZÁKONITOSTI VÝVOJE

Vývoj je řízen zákonitostmi
1. Celistvost
v každém okamžiku působí jedinec navenek jako celek
2. Plynulost
přechod z jedné etapy do druhé je plynulý
v etapě předcházející se najdou projevy etapy následující ale i předcházející
3. Vnitřní rozpornost
jakákoli změna v organismu je výsledkem protichůdných (vlastností) tendencí
hravost X rozumovost → rozumovost
4. Přechod od všeobecných reakcí ke specifickým
dříve: babamala
pak: máma
řeč, chůze
5. Zákonitosti se u jedince realizují individuálně

ČINITELÉ VÝVOJE

1. Vnitřní
získáváme (ovlivňují) od našich prapředků, předků a rodičů a z prenatálního vývoje
dědičnost
mechanismus – který to způsobuje
zrání – uvolňují co jsme zdědili (uskutečnění)
2. Vnější
činitelé prostředí do kterého se narodil
materiální – světlo, teplo, postel
sociální – druzí lidé
Mechanismus učení
činitel = vlastní aktivita
zasahuje do vnitřních vnějších
impuls přijde z obou dvou
Vnitřní – chci se naučit francouzsky
Vnější – můj přítel je Francouz

PERIODIZACE DUŠEVNÍHO VÝVOJE, ZÁKONITOSTI

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE (ONTOGENETICKÁ)
Zabývá se vývojem psychiky jedince a činitelů, které je utvářejí v průběhu ontogeneze
Vývoj = proces, který má časové trvání a v jeho průběhu dochází ke změně

DRUHY ZMĚN VE VÝVOJI
1. Změna velikosti
fyzická – změna hmotnosti 3,5 kg → 70 Kg
– změna výšky 50 cm → 170 cm
psychická – narůstá objem mozku (po narození není velikost konečná) až 1350 Kg
– velikost slovní zásoby
2. Změna proporcí
fyzická – hlava ⅓ celého těla → hlava ⅛ celého těla
psychická – dříve spíše mechanická paměť pak logická
– dětství → puberta konkrétní myšlení
– puberta → smrt abstraktní myšlení
3. Zánik starých vlastností
fyzická – v 6 letech dochází ke ztrátě mléčného chrupu
– funkce brzlíku
psychická – úbytek impulznosti, hravosti
4. Vznik nových vlastností
objevuje se něco co do určitého věku nebylo
→ trvalé zuby
→ funkce pohlavních žláz
→ abstraktní myšlení

k řešení životních situací existuje několik technik

a) heuristické řešení – v situaci, kdy je problém řešitelný a člověk umí najít řešení
b) AGRESE – záměrné či afektivní jednání, jehož cílem je někomu uškodit, zranit
c) ÚNIK – když osobnost nedokáže čelit problému, u dětí pláč, přesvědčení o „rozeném smolařství“, denní snění „co kdyby“, simulování nemoci – formou úniku je i regrese – jedinec se chová infantilně
d) MANIPULACE – soubor prostředků, které lidé používají k tomu, aby dosáhli svých cílů v soc. styku., manipulátoři: diktátor (autority), slaboch (soucit) …
e) RACIONALIZACE – omlouvání se, vymýšlení pravděpodobných důvodů, …
f) PROJEKCE – vlastní negativní záměry podsouváme druhým
g) KOMPENZACE – pozitivní adap. tendence , skutečný, nebo prožívaný handicap je nahrazen jiným

Osobnost v životních situacích. Adaptace a maladaptace

adpaptace je základní funkcí psychiky – umožňuje nám zachovat vnitřní integritu a rovnováhu při problémech, zátěži, …
špatně adaptovaná osobnost se dostává do konfliktů jak s okolím, tak sama se sebou – maladaptace
důsledky maladaptace jsou: 1) dificilita (obtíže v chování, útěky,
1) delikvence
2) neuróza
3) akcentace (disharmonický rys osobnosti – podivín)
4) psychopatie (emocionální labilita)
5) psychóza (duševní choroby s narušeným vnímáním)

TYPY zátěže:

1) KONFLIKT – střet mezi soupeřícími silami, názory, motivy, uvádí se konflikt ++, - -, + přes -, + - a + -
2) FRUSTRACE – tehdy, když subjekt směřuje svou aktivitu k nějakému cíli, ale tento cíl není přesto dosažitelný – dlouhodobá frustrace = deprivace, deprivace je zároveň dlouhodobý nedostatek něčeho, co je nutné k uspokojení potřeb ( tj. senzorická, citová, sociální, biologická deprivace- spánek)
3) STRES - -silná motivace něco udělat, ovšem jsou stressory – faktory, které ruší naši motivaci
existuje eustres (pozitivní stres) a distres (negativní stres)

Zátěžové situace

(konflikt, frustrace, deprivace, stres)
zátěžových situací je celá řada – zdolávání zátěže souvisí s adaptabilitou
zátěž – tělesná, fyziologická (oči, …), psychická
rozdělení zátěže dle intenzity:
a) běžná zátěž – jsme na ni připraveni, zvyklí řešit
b) zvýšená zátěž – hnací síla rozvoje psychiky, v nových situacích
c) hraniční zátěž – neobvyklá, na hranici, zapojujeme obranné mechanismy
d) extrémní zátěž – není schopnost zvládnout, podléháme tlaku situace ( v samovazbě)
zvýšená zátěž způsobuje neurózy – 30 procent lidí nad 30 let, zkoumá se frustrační tolerance (u pilotů, kosmonautů),

Typologie lidí

typ – soubor podstatných náležitostí, které daný objekt nějak charakterizují
typologie v psychologii vytvářejí psychologickou zkratku
1) Hypokritova humorální typologie
vychází z Empedokla a jeho 4 živlů – jejich přeaha v člověku určuje jeho temperament
krev = sanquis = vzduch
černá žluč = melancholé = země
sliz = flegma = voda
žluč = chole = oheň
2) Konstituční typologie Kretschmera
postaveno na konstrukci tělesné stavby
piknik = střední výška, kulatá hlava, zavalitější, měkčí svalstvo
askenik = štíhlí, úzké údy, ostře řezaný
atletik = silné svalstvo, kosti, ramena
3) Typologie C.G. Junga
kritérium je vztah člověka k sobě samému a ke světu
introvert x extrovert
4) Maskulo-feminní typologie

Dílčí systémy osobnosti

1) tělesná konstituce – úloha zejm. tělesného zdraví, handicapu, obezity malého vzrůstu,
2) temperament – živost, schopnost reakce
3) zaměřenost – zájmy, ideály, filosofie životní
4) styly zvládání – umění adaptace, obranné mechanismy
5) schopnosti – vznikají na základě nadání a učení
6) charakter – individuální skladba vlastností osobnosti
7) jáství – jak člověk sám sebe vidí a hodnotí
8) životní dráha – vůdčí linie v životě člověka, životní plán !!!

2. Sebeobraz člověka
pocit vlastní osobnosti psychicky i fyzicky
uvědomění si vlast. těla, své osobnosti, svých cílů a aspirací
1) tělové vědomí – uvědomění si vlast. těla. spokejenost s ním – nespokojenost signalizuje nezralost, kolizi identity, neurózu !!!
2) Sebepojetí – rozlišují se internalisté v. externalisté
internalisté – přesvědčení, že to co se děje je výsledkem jejich aktivity, připravenosti, …
externalisté – mají pocit, že jsou „hříčkou osudu“
3) Aspirace – pocit, uvědomění si vlastních možností
4) Sebehodnocení …

Kvalitativní poruchy vědomí

1) zastřené vědomí – mimořádná tělesná, duševní vypětí, intoxikace
2) obluzené vědomí – plně si neuvědomují svoji osobu, porušená orientace v čase a prostoru, formou je také delirium – provázeno psychomotorickým neklidem
3) mrákotný stav – těžká poruchy, na dobu mrákotného stavu amnézie, jedinec ale může i jednat, dost složitě, např. přecházet silnici, …

Chorobné návyky a zvyky
1) abúzus – nestřídmé užívání, uvědomuje si škodlivost, ale nemůže si pomoct
2) tik – u neuróz – chorobný pohybový zvyk

1. Vědomí a jeho poruchy
vědomí je psychologická platforma, díky níž se můžeme orietovat v čase, prostoru, můžeme myslet, … uvědomělá psychická činnost
mimo vědomí ještě: nevědomí – výsledky psychických procesů v nevědomí jsou uvdomitelné, ale procesy nemají prahovou intenzitu, jsou automatické, nebo zapomenuté
podvědomí – soubor psychických činností, které byly z vědomí vypuzeny, vznikají z nich komplexy – méněcennosti, napoleonský, hérostratovský, oidipův, elektřin
Kvantitativní poruchy vědomí
1) somnolence – stav chorobné ospalosti
2) sopor – stav hlubokého spánku
3) kóma – nejhlubší stupeň bezvědomí

Zvláštní poruchy vůle

1) poruchy motivů – mohou být primitivní, úchylné (u retardů)
2) poruchy rozhodování – chronická nerozhodnost
3) obsedantní jednání – nejsme schopni se zbavit motivů, které nás nutí jednat
Patické jednání
takové jednání, které ovlivňuje chování v delším čas. úseku
1) hypoaktivita
2) hyperaktivita
3) raptus- náhlé, krátké agresivní chování
4) stupor – mohutný útlum aktivity, pohybů, viz. mutismus
5) zaražené jednání – na chvíli se zastaví
6) negativismus – dělá pravý opak řečeného

1. Volní jednání a jeho poruchy
je takové jednání, které je vědomé, úmyslné, s urč. cílem
volní jednání vychází z pohnutek, které mohou mít základ v pudech, nebo v jiných impulsech
z impulsů se skládá motiv
zájmy jsou dlouhodobější zaměření volního jednání
Celkové poruchy volního jednání
1) hyperbulie – nedostatek zábran, chorobná aktivita
2) hypobulie – snížená vůle, oslabena vůle k dělání nepříjemného , ale potřebného
3) abulie – neschopnost volního jednání, netečnost, neschopnost něco udělat, u depresí

1. Osobnost a její psychické dispozice
1) tělesná konstituce – úloha zejm. tělesného zdraví, handicapu, obezity malého vzrůstu,
2) temperament – živost, schopnost reakce
3) zaměřenost – zájmy, ideály, filosofie životní
4) styly zvládání – umění adaptace, obranné mechanismy
5) schopnosti – vznikají na základě nadání a učení
6) charakter – individuální skladba vlastností osobnosti
7) jáství – jak člověk sám sebe vidí a hodnotí
8) životní dráha – vůdčí linie v životě člověka, životní plán !!!

Poruchy afektů

1) nezvládnutelný afekt – nemocný nemá narušený úsudek, ae nemůže si „pomoct“
2) patický afekt – na vrcholu nastává porucha vědomí – amnézie – může se přiznat nepříčetnost
Poruchy nálad
1) expanzivní nálada – manická, euforická nálada
2) depresivní nálada –
3) patické vášně – hráčská, pijácká, …
Poruchy strachu
1) FOBIE – fobie je neodůvodněný strach, který se nedá potlačit vůlí
klaustrofobie, agorafobie, antropofobie, nyktofobie