Učení pojmové:

Člověk se učí pojmům, pojem patří i do oblasti logiky (věda o formách myšlení), pojem je součástí, kategorií lidského myšlení.
Pojem = označení skupiny předmětů nebo jevů, které mají určité společné znaky (pojem je nenázorný)

Pojmy nižší a vyšší obecnosti:
- nižší obecnost: lidé z 4. B
- vyšší obecnost. Lidé z GVID
- obsah pojmu: výčet jednotlivých charakteristik (znaků), jimiž se zařazuje do této skupiny
- rozsah pojmu: počet předmětů nebo jevů, které tento pojem obsahuje
- pravé pojmy
- nepravé pojmy

Sociolog

B.Bernstein mluví o jazykových kódech:
- kód rozvinutý
- kód omezený

1. Kód omezený = restringovaný
Když rodiče dostatečně nekomunikují s dítětem, dítě má pak omezenou slovní zásobu a potíže se sebevyjadřováním.

2. Kód rozvinutý = elaborovaný
Rodič rozmlouvá s dítětem, nechají ho, ať se vyjádří – má pak bohatší slovní zásobu.

Fáze senzomotorického učení:

1. kongnitivní – poznávací fáze
Seznámení s pohybem, kterému se chceme naučit (máme třeba instruktora)
2. fixační fáze
Fáze zpevnění, odstraňuji chyby, kterých se dopouštím.
3. fáze zdokonalování:
nejdelší fáze, nulová chybnost, důležitá je zpětná vazba – sebekontrola: kontroluji se sama, jestli nedělám chybu.

Učení verbální neboli slovní:
Učím se chápat významy slov, musím slovu správně porozumět, musím ho i dobře vyslovit, je to důležité, protože člověk reaguje na slovní podněty, jedinec také zjišťuje…

B.F.Skinner:

Behaviorista, pedagogický psycholog; zabýval se tzv. programovaným učením….teorie postupné aproximace – dosáhneme cíle pomocí postupných, dílčích kroků (k cíli směřuji postupně)

1. princip aktivní odpovědi
2. princip malých kroků: krůček po krůčku, vše dělám plynule
3. princip průběžného zpevňování (odměňování), základem je pozitivní motivace (právě ta odměna)
4. princip individuálního tempa, možnost pracovat rychlostí, která je i vlastní

učení senzomotorické = smyslově pohybové
..je to učení pohybové schopnosti, jde o propojení vjemu s pohyby, kdy smyly (senzory) vnímají (koordinují či kontrolují) náš pohyb. Charakteristické pro senzomotorické učení je, že si jej člověk dlouho pamatuje: jízda na kole, plavání. Čím dělá pohyb děláme, tím se zdokonalujeme.

...

Učení pokusem a omylem, učení postupnou aproximací:
Thorndike: behaviorismus, dělal pokusy se zvířaty.
Sledoval učení založené na náhodě; zvíře zjistí, jak tu funguje, a pak dostane to „své“. Ke zpevňování dochází, když je poskytována odměna.

...

1. klasické pavlovovské podmiňování:
negativní: vytvořím si strach ze školy – podmíněný reflex: blížím se ke škole mám strach
pozitivní: hračky – pocit spokojenosti

Může docházet k vyhasnutí podnětu.

2. zástupné (observační) podmiňování: odměna x trest.
Jedinec se učí na základě situace, př. pracovní morálka (pracovník je vyhozen za pozdní příchody, ostatní si dávají pozor)



3. instrumentální podmiňování (dojde k zautomatizování): zavazování tkaniček

Procesy paměti

Paměť mají i jiní živočichové. Podstatné je, abychom si pamatovali důležité věci po dlouhou dobu.
Paměť: člověk pomocí ní „přežívá“, umožňuje mu dlouhodobou efektivní sebezáchovu. Je to psychický funkce člověka, jeho integrální součást (nevydělitelná), souvisí s představami, myšlením a vjemy

Paměť: soubor psychických procesů a vlastnost umožňující osvojení zkušeností, jejich zapamatování, uchování a vybavení, je to základní vlastnost člověka.

Operace (procesy) myšlení:

1. analyticko-syntetický proces
a) analýza: odhalení (rozčlenění) jednotlivých znaků
b) syntéza: opak analýzy

2. srovnávání: zjišťujeme shody a rozdíly mezi předměty, uspořádáme je do skupin (př. živočichové)

3. abstrakce a konkretizace
a) abstrakce: odmyslíme jednotlivosti, odtáhneme se od skutečnosti, zachytíme podstatu
b) konkretizace: uvedení konkrétního případu, opak abstrakce

Myšlení
– s ním souvisí řeč ( vnitřní řeč = přemýšlení jsou slova)
– operace se znaky, významy
– řešení problémů ( podle beh.)
– asociace volných proudů nápadů ( podle psychoan.)
– konkrétní, názorné ( řeším konkrétní problémy)
– abstraktní ( používám abstraktní symboly)
2 složky – chápání a řešení problémů
– diskurzivní jednání: souvisí s abstrakcí, používá logicko-deduktivní poznatky
– divergentní: rozmanité, vidím víc způsobů řešení
– konvergentní: úzce zaměřené