v určité části mozku odchází k útlumu

hypnopedie –učení se ve spánku
sny – mozek zpracováná, co se během dne stalo
spánkové fáze – REM fáze – 4 fáze, tychlý pohyb očních bulv, celkové svalové zvolnění, sny
- NONREM fáze
nespavost – přílišná únava, starosti, radost

hypnóza – změněný stav vědomí
zpomalení dýchání a tep, zklidnění organismu, změna vnímání
stupeň – lehký spíš relaxace
- střední – nedokáže se bránit segesci
- hluboký – schopnost mluvit, posthypnotická sugesce, posthypnotická amnézie

Carl G. YUNG

- extrovert – pružný, přátelský, impulsivní, bezstarostný, optimistický, společenský
- introvert – klidný, zachováná odstup, samostatná práce, plánuje předem, pesimistický, nudný, těžko zapomíná křivdu
labilní

Eysench melancholik cholerik


introverti extroverti

flegmatik sangvinik

stabilní
- známe- li svůj temperament, můžeme využívat jeho kladů a vyvarovat se jeho nedostatků
- pokusy o typování lidí: - frenologie – Gall – zabývá se tvarem lebky, na základě toho předvídají, jaké má člověk předpoklad, nadání
- podle váhy mozku
- podle vzhledu – modroocí – společenští, veselí
- špičatá brada – posměváčci, ostří kritici

grafologie – rozbor písma – velikostí, síla tahu, sklon, tvar písma

Vývoj člověka , autogeneze
- antogentická (vývojová) psych. – sleduje jednotlivé vlivy na psychiku – biologické-
dědičnost, prenatální vývoj
- sociální -
rodina, škola
- prinatální období – schopnost učit se, první kontakty
- novorozenecké – klidný spánek – základní reflexy, od nar. do 1. měsíce, kontakt s matkou
- kojenecké – od 1. měsíce do 1. roku, lohomoce, zákl. řeči
- batolecí –od 1. roku do 3. let, získání své autonomie, poznávání okolí, rozvoj řeči (20-30 slov)
do 3. let (30-50), ke konci období – období prvního vzdoru
- předškolní – kontakty v vrstvníky, hra, podpora zralosti, od 3-6 let
- školní věk – 6-12 let(mladší) – rozvoj myšlení, schopnost abstr. myšlení, důležité poměřování
dovednosti mezi dětmi – první pocity méněcennosti
- 11-15 (puberta) sebeidentifikace
- 15-20 (adolescence) příprava na budoucí povolání, identifikace se svou sexuální rolí
dospělost - raná – vymezení vztahu s partnerem nebo osamělost
- střední – výchova dětí, budování kariéry x pocity stagnace
- pozdní – příprava na odchod do důchodu, syndrom prázdného hnízda (po odchodu dětí), bilancování
stáří – 65 a výše – bez pracovní aktivity, úbytek fyz. sil
terminální studium života – období před smrtí

problematika spánku a hypnózy
spánek - přirozený fyz. stav. při kterém dochází k relaxaci a regeneraci
- prospíme jednu třetinu života
- člověk vydrží nespat 10-12 dní

Temperament

- soustava psych. vlastností,klady se projevují v chování, prožívání a reagování
- prožívání – síla, proměnlivost
- vrozený – jen částečně měnitelný
- tvoří dynamickou stránku ostobnosti
- sangvinik – krev
- melancholik – černá žluč
- flegmatik - hlen
- cholerik – žlutá žluč
- cholerik – impulsivní, tvrdohlavý, netrpělivý, rychle se učí, průbojný až útočný
- sangvinik – vysoká pracovní aktivita, rychle se učí, soustředěnost, veselé, sklon k povrchnosti
- flegmatik – zpomalené myšlení, trpěliví, soustředěnost, rozvážní až váhaví, málo přizpůsobiví
- melancholik – slabá iniciativnost, lehce ovladatelní, aktivní až pesimističtí
- toto rozdělení pochází od Hippokrata
- Kretschmer – tělesné typy a temperamentové
- tělesné – pyknický – zaoblená postava, střední postava, kratší končetiny
- astenický – malý růst do šířky, velký růst do výšky
- atletický – silná kostra, svaly, střední až vysoká výška, široká ramena, úzký pas
- displastický –nepravidelná tělesná stavba

- temperamentové – cyklotivní (h pyknickému) střídání protichůdných nálad, )tlumu, spol bezprostřednost
- schizotivní – protiklady dráždivosti a tuposti, uzavřený, bohaté vnitřní prožívání
- viskózní – ( h atletickému) střídání vybušnosti a netečnosti, pomalý, klidný
slabý – melancholik
silný, vyrovnaný, pohyblivý - sangvinik –
silný, vyrovnaný, pomalý – flegmatik – podle typu nervové soustavy- Pavlov
silný, nevyrovnaný - cholerik -

zákl. emoce

strach – nepříjemná (nelibá) emoce, očekávání nepříjemného
hněv – nelibá, vzniká představou frustrace, může přerůst v nenávist či patický efekt
náklonost – libá, uspokojení, něco je nám milé
úzkost – strach, obava, nevíme z čeho
smutek – nelibá, může přerůst v depresi, spojen s představou ztráty
radost – libá, očekávání splnění cílů

vyšší city

morální – hodnocení z hlediska etiky a zájmů spol.
estetické – hodnocení z hlediska krásy, vznikají při vnímání uměleckých děl
intelektuální – při studiu, řešení problémů
sociální city

podle průběhu – afekty – silné, bouřlivé, krátkodobé
- nálady – stálé vyladění člověka
- radostná, smutná, zlostná
- vášně – hluboké, silné city

hodnocení citů – empatie
- citová zralost – stabilnost

emoce, city

psychické jevy, které hodnotí to , co poznáváme a to, co děláme
zákl. vlastnosti jednotlivých citů – libost
- nelibost
emoce se projevují – jak je prožíváme
- ovlivňují fyz. činnosti – dýchání , zčervenání

při změně emocí se mění – krevní tlak
- rychlost tepu
- dýchání
- EEG, EKG

základní emoce- štěstí, překvapení, zlost, strach, smutek

pozornost

- orientační činnost
- biologická f-ce
- rozlišujeme – zaměřenost(zaměření poz. na jeden předmět)
- soustředěnost (hloubka zaměřenosti)
- upoutání poz. – konstrast (barvy
o novost podmětu
o vyjímečnost (co se vymyká z normálu)
o to, co souvisí s našimi zájmy
- pozornost – úmyslná (učení)
o neúmyslná, bezděčná
- rozdělení poz. – na více podmětů
- poz. ovlivňují – fyzický a psychický stav
o očekávání

Osborne

metoda brainstarming – burza nápadů
- několik lidí řeší stejný problém, navrhují řešení – vybírá se nejlepší řešení

- rychlost
- pružnost řešení – jak rychle přecházíme od problémů k jiným

řeč
- psaná – pracovní, vědecká, abstraktní myšlení, náročnější
- mluvená – situační, bezprostřední
- komunikace – neverbální
- verbální
- řeč vnitřní – regulátor naší činnosti
- vnější - rozvinutější

inteligence
- matematická
- prostorová schopnosti
- komunikační
- přizpůsobivost měnícím se podmínkám první test IQ – Binet – určení nadaných dětí – dodnes
testy – jednodimenzionální
- vícedimenzionální
IQ pod 20 - hluboká mentální retardace – ani zákl. řeči
20–34 – těžká mentální retardace – zákl. řeči, ale spíš ukazují
35-49 – střední stupeň mentální retardace – sebeobsluha, základní čtení
50-69 – lehká mentální retardace – zvláštní škola
70-80 – pásmo přechodu
80-90 – podprůměr - učiliště
90-110 - průměr
110-120 – lehký nadprůměr
120- nadprůměr

Humanistická psychologie

Mastow
- klade důraz na sebeaktualizaci a seberealizaci člověka

rozdělení psychologických věd
psychopatologie
psych. osobnosti
psychometrie –
vývojová psychologie
sociální psychologie

speciální psych. disciplíny
- psychofyzika – fyzikální vlastnosti vjemů a jejich vnímání
- diferenciální psych. – srovnávání rozdílů mezi lidmi

aplikované psych. disciplíny
- pedagogická psych.
- poradenská psych. – výběr povolání, manželské pov.

metody psychologie
- pozorování a rozhovor
- pozorování – systematické, koho, co a jak dlouho, budeme pozorovat
- vzhled, jednání (gesta, mimika), vztah k sobě a okolí, tělo, postoj
- pozorovatel – zdravé smyslové orgány
 bez patických stavů (únava, alkohol, drogy)
 bez předsudků
 vycvičen
- záznam o pozorování bezprostředně poté
- rozhovor – názory, postoje, vlastnosti

Předmět psychologie

- nauka o duši
- zkoumá duševní stavy člověka
- chování a prožívání, sociální prostředí
- chování – vnější projevy člověka, které jsou z vnějšku objektivně pozorovatelné

vývoj psychologie
- část filozofie
- psychoanalýza
- behaviorismus
- humanistická psychol.

Psychoanalýza
Sigmund Freud 1856 – 1939
zákla. psychoanalýzy – kniha výklad snů
významná úloha pudu ‚slasti, - libido
libido se vyvíjí – fáze:
- orální
- anální
- fatická
- latence
- normální sexualita

Termíny

a) první dojem - jak první dojem ovlivní pozitivní či negativní vnímání jedince, na základě vnějších
znaků přisuzuji jedinci určité vlastnosti
podléhají tomu lidé s malou sociální zkušeností, kteří mají tendence dělat rychle
závěry o druhých

b) halo efekt – může vzniknout kdykoli než při 1.setkání, mnohdy je velmi silný ( zamilovanost,vztek)
c) popularita a nepopularita jedince – inteligence, vnější vzhled, úspěšnost, tělesná zdatnost, soc.a
ekon.postavení
d) efekt dobroty – známé lidi posuzuji mírněji než neznámé ( spojení tříd )
e) chyba centrální tendence – při hodnocení se učitel vyhýbá krajním pólům, někdy se krajním pólům
vyhýbá proto, že studenty nezná.
f) figura a pozadí – zkreslené vnímání jedince, ten má vlastnosti jako ostatní členové skupiny,
problematické situace ( např. při uvěznění otce )
g) favoritismus – velmi nebezpečné chování učitele, protežování určitých jedinců, vede to k:
a) rozbíjení skupiny zevnitř – narušení vztahů mezi žáky
b) favorit je vytěsněn ze skupiny ( zesměšnění )
c) favorit je využíván při komunikaci s učitelem
d) favorit je pověřen úkolem, který nesouvisí se školou ( př.vyřizování na poště )

SOCIÁLNÍ PERCEPCE

( vnímání )

Představuje to, jak je učitel vnímán žáky. Toto vnímání je determinováno naší zkušeností, referenčním systémem. Někdy působí jako personální percepce ( vnímání druhých jedinců ).

Co ji ovlivňuje ?

a) jaký máme k jedinci vztah ( racionálně, emocionálně )
b) kontext, v jakém probíhá percepce
c) kdo je přítomen sociální situaci
d) osobní ladění
e) především vnímáme znaky, kterým připisujeme význam z hlediska našeho vztahu k nim

Nepřesnosti sociální percepce

Soukromá teorie osobnosti : má-li jedince vlastnost X, musí mít i vlastnost Y. X a Y jsou na sebe úzce vázány dle pozorovatele připisuje žákovi vlastnost, které nemá

Projekce

Je to proces, kdy promítám do druhých pohnutky svého chování, tím silnější mechanismus, čím více si uvědomuji své nedostatky

Typologie osobnosti učitele

( W.O.Doring )

a) ideový ( náboženský ) – chce žáka vychovávat podle vlastních představ, charakterově je uzavřený,
vážný, žákům se jeví jako nudný, beze smyslu pro humor
b) estetický – fantazie a cit převažují nad racionální činností, žáka se snaží formovat podle svých
představ jako nezávislého jedince
c) sociální – zaměřuje se na třídu jako celek, k jednotlivcům je spravedlivý, nejvýraznější vlastností
je jeho trpělivost, která nahrazuje některé nedostatky v jeho psychice ( nedostatek fanta-
zie ), vychovává žáky pro potřeby společnosti, bývá oblíben, má ale malou autoritu
d) teoretický – je zaměřen spíše na vyučovací předmět než na žáka, neusiluje o všestranný rozvoj
osobnosti žáka, ale o vštěpování vědomostí, o rozvoj žáka po stránce intelektuální, mezi
žáky bývá oblíben, mívá autoritu
e) ekonomický - zaměřuje se na ekonomičnost vyučovacího procesu, na dosažení optimálních
výsledků při výuce při vynaložení minimálního úsilí s použitím vhodných metod, není
většinou žáky oblíben, spíše obdivován
f) mocenský - prosazuje svoji osobnost na úkor kladného vztahu učitel - žák, je spokojený, jestliže
se ho žáci obávají, bývá nespravedlivý, používá tresty, potlačuje jakoukoliv aktivitu žáků

AUTORITA UČITELE

Povolání učitele patří k profesím, které upoutávají pozornost nejen žáků a rodičů, ale i nejširší veřejnosti.


Požadavky na učitele:

a) vyučovat a vzdělávat
b) osvojit si příslušný vědní obor a zdokonalovat se v něm
c) vychovávat žáky, rozvíjet jejich zájmy, schopnosti, charakter
d) k tomuto účelu je dobře poznávat
e) adekvátně realizovat interakci a komunikaci se žáky, s jejich rodiči
f) organizovat vlastní různorodou činnost a koordinovat osoby i malé skupiny
g) sledovat dění ve společnosti
h) dbát o své tělesné i duševní zdraví

Dimenze řízení

vnitřní faktor toho, jak bude učitel skupinu řídit

a) autokraticky – učitel preferuje příkazy, zákazy, nařízení, tvoří se psych.závislost na tom, kdo
skupinu řídí, to vede k vysoké kázni a docela dobrým výsledkům, ale také ke
strachu a ke stresu, blokuje se diskuse, může nastat i tzv. halo efekt
b) liberálně ( volně ) – většinou lidé, kteří rezignovali na učitelskou činnost, je to druhý extrém,
velká nekázeň a nízká pracovní výkonnost, každý si dělá, co chce
c) demokraticky ( sociálně-integrovaně ) – vedení skupiny přes komunikaci, nedávají se příkazy,
ale návrhy na práci, vede to k samostatnosti, nezávislosti na učiteli

Děti nejlépe hodnotí postup sociálně integrační. Dávají dále většinou přednost slabému řízení před autokratickým, přitom však projevují nespokojenost se slabým ( volným ) řízením v tom smyslu, že nezajišťuje potřebnou organizaci společné činnosti, takže skupina nedosahuje výsledků, kterých chtěla dosáhnout ( Čáp )

DIMENZE UČITELOVA JEDNÁNÍ V PEDAGOGICKÝCH SITUACÍCH

1. Dimenze sociemocionální

- citově laděný příklon, nebo odklon vyučujícího od dané osoby či skupiny

Přehled škál:

a) reverzibilní – v očekávání učitele je, že jak se bude chovat on k žákům, budou se oni chovat
k němu ( volí takové formy jednání, které žáka nedevalvují, respekt jejich
rychlosti )
b) ireverzibilní – učitel očekává, že práva, které má učitel vzhledem k žákům, nemají oni vůči
němu ( dbá na dodržování forem komunikace )
c) oceňující – pedagog více oceňuje to pozitivní, snaží se rozvíjet, je trpělivý
d) podceňující – dopředu předpokládá, že jedinci selžou, není vstřícný a trpělivý ( vede to k
negativní motivaci )
e) porozumění – důležitá je schopnost empatie ( vcítit se do druhého ), tvoří se zkušeností
f) neporozumění – chápe studenty jen jako předmět své činnosti

Dělení kauzálních atribucí

1. ofenzivní

a) úspěch – vnitřní stálé ( schopnost ) a vnitřní variabilní ( píle )
a) neúspěch – vnitřní variabilní ( lenost ) a vnější variabilní ( smůla )

spadají sem ti studenti, které vnímáme jako výkonné a úspěšné

2. defenzivní

a) úspěch – nesnadnost a štěstí
b) neúspěch – snadnost a neschopnost

spadají sem ti studenti, kteří podávají slabé výkony

Výsledek kauzální atribuce: hodnocení žáků

Příčiny, které učitel připisuje aktivitám studentů:

Vnější podmínky Vnitřní podmínky
Fixní ( stálé ) Snadnost X Nesnadnost Schopnost X Neschopnost
Variabilní ( měnlivé ) Štěstí X Smůla Píle X Lenost

Ty vnitřní fixní podmínky jsou vztaženy k osobnosti studenta ( vědomosti, dovednosti, myšlení, paměť … ), ty vnitřní variabilní patří k volní stránce. Vnější fixní se vztahují k úkolům předkládaným studentům k řešení a ty vnější variabilní jsou záležitostí vnější moci ( vis maior ).

KAUZÁLNÍ ATRIBUCE A VÝKON ŽÁKA

Jedná se o připisování určitých příčin ( motivy, postoje… ) ve vztahu k výkonu a činnosti studenta ( anglicky Causal Attribution ). Z hlediska koncepce připisování příčin se člověk v ontogenezi naučí určitému pohledu na možné příčiny lidského jednání. Příčiny jednání vlastní i druhých lidí – vědomě či nevědomě .
Autoatribuce je takový proces, kdy jedinec sám sobě připisuje určité příčiny vlastních aktivit. Příkladem je racionalizace jako obrana ega před vnějším prostředím ( rozumové zdůvodnění aktivit ). Vztah kauzální atribuce a autoatribuce je pak vyjádřen identifikací studenta s učitelem.

Formy hodnocení

a) zkoušení – záměrně vyvolaná situace, která vede ke zjištění výsledků učení u jednotlivých žáků
ověřuje kvantitativní výsledky učení – kolik vědomostí a dovedností si žák osvojil
kvalitativní výsledky učení – jaká je úrověň paměti, myšlení, schopnosti vyjadř.

Formy zkoušení:
a) ústní – umožňuje odhalit kvantitativní i kvalitativní stránku učení, učitel může
posoudit nejen šíři a hloubku znalostí žáka, ale i způsob, jakým si je
osvojuje, podstatou je učitelovo kladení otázek
b) písemné – má nejčastěji podobu nestandardizovaných testů – diktáty, slohové práce,
zprávy, řešení problémů a úkolú , výhodou je to, že jsou pro všechny stejné
podmínky ( stejná formulace, čas, obtížnost ), nevýhodou je písemné zkou-
šení pro žáky s poruchami pozornosti nebo s pomalejším tempem práce
c) praktické – vede k vytvoření manipulačních, organizačních a tvořivých dovedností

HODNOCENÍ UČEBNÍHO VÝKONU ŽÁKA

Hodnocením rozumíme přisuzování určité hodnoty nějakému výkonu nebo vlastnosti člověka ve srovnání s normou, cílem, ideály, vzory, požadavky ). Je procesem, který určuje, jak druhého člověka vnímáme, jak se k němu chováme.
Proces hodnocení
Vlastnímu hodnocení předchází poznávací fáze, která umožní získat o druhém člověku nějaké informace. Pak následuje vlastní hodnocení. Klíčem pro něj je určitá norma – tělesná, zsravotní nebo sociální.

Účinky hodnocení

a) fyziologické reakce – změny oběhu krve, srdeční činnosti, zažívání apod.
b) psychické reakce – změny v sebehodnocení a sebepojetí, změny v aspirační úrovní apod.
c) sociální reakce – změny ve vztahu hodnoceného k lidem, směrování k určitému typu chování

Funkce hodnocení

a) informační fce – poskytuje informace o žákovi, o jeho úspěších a neúspěších
b) diagnostická fce – pomáhá odlišit žáky slabé, průměrné a nadprůměrné
c) motivační fce – může aktivizovat, vést ke zlepšení učení a chování
d) řídící fce – podává učiteli přehled o úspěšnosti metod a postupů vyučování
e) didaktická fce – vede ke zlpřesňování, korekci a upevňování vědomostí
f) výchovná fce – má vliv na rozvoj psychickách procesů, stavů a vlastností
g) sebehodnotící fce – vede u žáka k upřesnění představy o sobě
h) kontrolní fce – umožňuje kontrolu efektivity učení a chování