Osobnost vyslýchajícího

může to být soudce, vyšetřovatel, st. zástupce, advokát
RYSY vyslýchajícího:
1) VYROVNANÁ PSYCHIKA CELÉ OSOBNOSTI
protože: a) působí řada rušivých podnětů
b) přerušování činností
c) vliv možných špatných výsledků, vědomí odpovědnosti
d) požadavky na včasnost
e) sociální nejistota ( u soudců, st. zástupců, …)
2) DOBRÉ FUNKCE PSYCH. PROCESŮ – paměť, vnímání, myšlení, pozornost
3) VYROVNANÝ CITOVÝ ŽIVOT
4) KLADNÉ VOLNÍ VLASTNOSTI
5) ZNAČNÝ INTELEKT
6) PEVNÝ CHARAKTER

1. Hodnověrnost svědecké výpovědi. Příčiny svědecké lži
důvody svědecké lži:
1) svědek nemá důvěru k institucím
2) svědkovi je všechno jedno
3) kolegialita (doktor nevypovídá o doktorovi)
4) předpojatost
5) osobní zainteresovanost – majetková, pomstichtivost
6) milostné vztahy
7) touha po svědecké slávě
8) strach před pomstou
9) profesionálně placený svědek

2. Vzpomínkové chyby a mezery
paramnézie – člověk si doplňuje
1) uvědomělá vzpomínková mezera
2) neuvědomělá vzpomínková mezera (tvrdí, že vše řekl)
3) časový posun vzpomínek
4) obsahová záměna vzpomínek (jiná vzpomínka)
5) rozšíření vzpomínky (fantazijní)
6) snové vzpomínky

3. Zvláštnosti subjektů jednotlivých případů z hlediska psychologie výpovědi (děti, mladiství, staré osoby)
DĚTI – brát v potaz vyspělost sociální, duševní ,…
velký význam u vnímání hrají zájmy a záliby
nejproblematičtější jsou údaje o prostoru a čase
chlapci jsou méně emocionální, děvčata ovlivněna sympatiemi a antipatiemi,
děti situace nahrazují, zaplňují mezery v paměti,
díte se chce a) pochlubit tím co ví (chce pochvalu)
b) při naléhání řekne cokoliv
nejsou vhodné opakované výslechy dětí
STARÉ OSOBY – oslabují se smyslové orgány ( zrak, sluch)
nejhorší jsou asociace obličejů
zájmy chudnou – proto trpí i pozornost a paměť
lehce podléhají sugestivním vlivům autority
extrémem je osoba se senilní demencí
NEMOCNÍ – požadovat spontánní odpověď, nikdy nenaléhat

4. Svědecká výpověď poškozených
zvláštnosti výpovědí jsou dány zejména typem újmy utrpěné
POŠKOZENÍ ZDRAVÍ – trpí duševním napětím, úzkostí, mají obavy o sociální důsledky
častý výskyt ztráty sebedůvěry, touha po pomstě ?
POŠKOZENÍ MAJETKOVÉ – záleží na subjektivním prožívání újmy, na okolnostech
má to 4 fáze: 1) fáze náhlé změny – zjištění škody, překvapení
2) fáze adaptační – smíření a vyrovnání s újmou
3) fáze duševní dekompenzace – znuvuoživení problému, vztek?
4) fáze adaptace a rezignace – konečné smíření, zapomenutí

sychologie výslechu a výpovědi.

P Obecné otázky psychologie svědecké výpovědi
výpověď svědka stojí na:
a) smyslové poznání – vnímání svědka je ovlivněno fyziologickými podmínkami, fyzikálními podmínkami a subjektivitou (pozornost, zaměřenost člověka, …)
b) zapamatování, přepracování vzpomínky
hlavní role přísluší paměti, přirozeně působí faktor času, vzpomínkové chyby (paramnézie)
c) reprodukce, slovní formulace
závisí na schopnotech svědka verbálních, písemných, …
projevují se vzpomínkové chyby uvědomělá vzpomínková mezera
neuvědomělá, časové přesuny vzpomínek, obsahová záměna, rozšíření vzpomínky, snové vzpomínky (spojení se sny)
d) procesní zachycení informace – stojí na vhodném prostředí, schopnostech právníka komunikovat, vhodně zvoleném způsobu zachycení

Motivační působení práva

motivační působení práva se projevuje ve dvou rovinách
a) motivační faktory pozitivní a negativní
b) motivační faktory přímé a nepřímé

ad a) pozitivní motivace spočívá v tom, že právo vymezuje cesty, kterými lze dosáhnout uspokojení potřeb, negativní motivace spočívá v tom, že právo brání uspokojování společensky nežádoucích potřeb
ad b) právo je většinou zprostředkované, někdy ovšem míří přímo k subjektu, např. v preambuích, právní záruky zákonnosti

Socializace osobnosti a právo. Sociální učení

socializace je proces, během něhož se z člověka stává osobnost společenská, reaguje na společenské normy
obsahuje: vrůstání jedince do společnosti
přijímání soc. rolí.
interiorizace soc. hodnot
adaptace na normy
SOCIÁLNÍ učení je procesem osvojování si soc. norem. hodnot, vzorců chování
1) SOCIÁLNÍ POSILOVÁNÍ – založeno na očekávaných reakcích, negativní posilování = trest, pozitivní posilování = odměna, …
2) KANALIZACE – specifické způsoby uspokojování potřeb
3) SUGESCE – přejímání, myšlenek, postojů, … druhého, na základě jeho autority
4) NAPODOBOVÁNÍ – jde o přebírání úkonů a činů od druhých
5) IDENTIFIKACE – jde o ztotožnění s celým vzorem (ideálem?)
6) PŘESVĚDČOVÁNÍ – založeno na ovlivňování, racionální logické argumentaci

Zneužívání drog.

Forenzně psychologické aspekty nealkoholové toxikomanie
cannabis - marihuana – z listů a květů samičích rostlin
hašiš – z pryskyřice
opiáty – morfin, heroin (synteticky vyrobený, flesh)
kokain – chemický extrakt z koky
alkohol
halucinogenní – LSD, houby
amfetaminy – pervitin – odpadá potřeba spánkuzvýšenní aktivity, výkonnosti

alkohol

Abúzus alkoholu, alkoholismus, poruchy vyvolané požíváním alkoholu
ethanol C2 H5 OH, má sedativní účinky
Shakespeare: „vyvolává touhu, ale znemožňuje její naplnění “
je to návyková látka, s fyzickou i psychickou závislostí, projevuje se abusem
33 proc. nepodmíněných trestů, 50 proc. cirhózy jater, 14 proc. sebevražd
abstinent – konzument – piják – závislí
STADIA ZÁVISLOSTI: Iniciální – alkohol přináší úlevu
Varovná – pije ještě předtím, než je k tomu spol. příležitost
Rozhodná – člověk již závislí, hledá výmluvy, schovává se
Terminální – člověk pije cokoliv
PORUCHY:
a) delirium tremens – při dlouhodobém užívání a po vysazení, halucinace, dezorientovaný místem a časem, končí dlouhým spánkem
b) alkoholická demence – při dlouhodobém pití piva, u žen častěji
c) alkoholická halucinóza – sluchové halcinace
d) paranoidní alkoholická psychóza – spojena s bludy, často žárliveckými
e) Korzakovova psychóza – porucha vštípivosti, nedostatky paměti, vymýšlí konfabulace

PSYCHÓZY

závažné duševní poruchy – náhled na realitu patický, s bludy, halucinacemi
neodpovídající postoj k vlastní osobě
Schizofrenie – obrácení se do vlastního světa
Maniodepresivní psychóza – opakující se manické a depresivní nálady
Trvalé poruchy s bludy = a) Paranoia – celý systém logicky navazujících bludů
b) Parafrenie – tělové a hlasové halucinace, u žen v menop.

Osobnost a psychické poruchy

NEURÓZA
problém asi 1/5 celé populace, 2x více u žen,
průvodním znakem – emocionální poruchy, stav úzkosti (anxiety), jsou doprovázeny i tělesně
neurózou jsou např. FOBICKÉ poruchy – posttraumatická stresová porucha
oslabeny výkony paměti, soustředění, …, rozpoznávací a ovládací schopnosti zachovány
2. SPECIFICKÉ PORUCHY OSOBNOSTI
SocioPatie – moral insanity, asociální změny charakteru, poruchy vyšších citů, …
člověk má problémy s adaptací na sociální normy, nevšímavost k právům druhých
Paranoidní porucha osobnosti (někdo mne sleduje), schizoidní porucha osobnosti (samotářství), …

v asertivitě je několik základních technik:
1) poškrábaná gramofonová deska
2) selektivní ignorování – ignoruji agresivní věci, zavádějící
3) přijatelný kompromis věci
4) negativní dotazování – vedeme kritika k větší konkrétnosti
5) otevřené dveře – s něčím v kritice souhlasíme
6) volné informace – i my aktivně přidáváme údaje, aby nepřevažovaly jen otázky

Manipulace a asertivita

manipulace je slovní i mimoslovní projev druhých, jehož cílem je změnit naše chování, apeluje na naši nedokonalost, naše nedostatky, pocit viny, nejistotu.
Manipulátoři často využívají dvě extrémní techniky – agresivitu a pasivitu
AGRESIVITA – přímá (výbuch hněvu) i nepřímá ( zesměšňování, …)
PASIVITA – ukazuje rezignovaný postoj, využívá k manipulaci druhých slabost
je několik druhů manipulátorů: vůdce, slaboch, …
ASERTIVITA je umění komunikace a prožívání – dovednost jak nejlépe komunikovat s druhými aniž bychom je manipulovali a oni manipulovali s námi
autor Smith: When I say no I feel guilty
vytvořil 10 asertivních pravidel: 1) máš právo sám posuzovat své chování a emoce
1) nemusíš nabízet žádné výmluvy
2) právo změnit názor
3) právo říct já ti nerozumím
4) právo říct je mi to jedno
5) právo říct já nevím ,…
6) máš právo dělat chyby a být za ně zodpovědný
7) máš právo posoudit nakolik jsi odpovědný za druhé
8) máš právo dělat nelogická rozhodnutí
9) máš právo být nezávislí na dobré vůli ostatních

R. Smahel

spíše v této kapitole popisuje děti a jejich city, které prožívají v období puberty. Zatímco Z. Matějíček píše o rodičích, jejich vztahu k dětem, nadějích a strachu z puberty jejich dětí.

Publikace Rodiče a děti je rozšířenější, autor se zde zabývá dalšími problémy, na které R. Smahel nepoukazuje, ale dle mého názoru jsou při výchově velice důležité. Je to kupříkladu kapitola o naučení dítěte smrkat aj.

Závěrem bych tedy konstatoval, že tyto dvě publikace jsou si příliš podobné. Pro lepší znalosti bych však čtenáři doporučil publikaci Rodiče a děti, jelikož je to kniha podrobněji zpracovaná a mnohdy rozšiřuje základní poznatky z knihy Domov prožit – domov vytvářet. Po přečtení těchto knih je však zřejmé, že se knihy odlišují v podání autorů a jejich osobitém stylu.

Třetí srovnání

pojednává o problematice puberty. Toto téma autoři pojali trochu jinak. R. Smahel e zabývá spíše vztahem dítěte k rodičům. Vysvětluje pubertu jako osamostatnění se dítěte od rodičů. Čím větší byla vazba dítěte k rodičům, tím potřebnější je dosažení jitého stupně osamostatnění. Dítě v pubertě je více uzavřenější, což ale není podle autora negativní jev. Děti prý v tomto věku žijí v tísnivé rozpolcenosti, která je tím hlubší, čím více matka zdůrazňuje svému odmítajícímu synu, že je nevděčný, a dceři, že odmlouvá. Z. Matějíček říká, že rodiče mají z doby dospívání svých dětí už předem hrůzu. Mají strach, že dítě přestane být dítětem a oni je ztratí. Ale existují také rodiče, kteří vzhlížejí k době puberty s mnohými nadějemi. Jsou to ti, kteří doufají, že puberta přinese nějakou zásadní změnu k dobrému.

Druhým problémem

mého srovnání, je otázka udržení a návyku chození dítěte na nočník. V knize Rudolfa Smahela se uvádí pouze jeden možný přistup k otázce ovládání střev a močového měchýře, a to přijímat signály svého dítěte a pomáhat mu. Autor tedy vychází z názoru, že dítě bude připraveno na pomoc rodičů, v tom okamžiku, když pochopí souvislost mezi vnitřními pocity a fyzickou realitou vylučování moči a stolice. Dítě by však nikdy nemělo nuceně sedět na nočníku.

Zdeněk Matějíček má názor velmi podobný, a to ten, že dítě by se mělo ohlídat a po svém „znamení“, které dítě prokáže fyzickou realitou, by se mělo dát na nočník. Rudolf Smahel tuto problematiku „znamení“ dále rozšiřuje, zpočátku totiž rodič nemusí včas ono „znamení“ zaznamenat a dítě se pomočí. V takové situaci by měl rodič dítě znovu pozitivně stimulovat.

pedagogika

Pro srovnání jsem si zvolil problematiku dětí méně nadaných. Oba autoři se plně shodují v názoru, že poslední léta jsou pro školáky obtížnější, jelikož školní nároky velice stoupají. Shodují se také v tom, že rozumové schopnosti dětí nejsou rozloženy v populaci rovnoměrně. Avšak v knize Rodiče a děti autor poukazuje na výzkum ze základních škol, který ukázal na to, že nejvíce obtíží v chování ve škole vykazují děti s lehce podprůměrným nadáním. Zatímco ve druhé publikaci se k tomuto závěru autor vyjadřuje až později, a to v podobě otázky, co se dá pro takové děti udělat. Je prý nutné, aby každé dítě bylo psychologicky vyšetřeno. Toto tvrzení dále rozvíjí Zdeněk Matějíček. Tvrdí, že nestačí dítě pouze psychologicky vyšetřit a přizpůsobit se výsledku tohoto vyšetření, je ale důležité pamatovat hlavně na charakteristický rys školních výkonnosti dětí tj., že podprůměrně nadané děti nevydávají výkon vždy a ve všem podprůměrný. Předcházení tomuto problému je dalším shodným argumentem autorů. Jde o výchovný úkol rodičů, jež se nemají zabývat pouze vymýšlením trestů, ale připravit pro dítě takové životní a pracovní podmínky, které by se v duchu zábavy staly pro děti atraktivnější.

Historický pohled na neurózy prošel mnoha změnami. Největší vliv na objasnění i na léčebný přístup k neurózám zaznamenáváme ke konci 19.stol a ve století 20. S novým pojetím teorie neuróz přichází Sigmunt Freud, zakladatel psychoanalýzy, kterou dále jeho žáci vypracovali v obor psychologie dynamické.

Neurózy v současné době zůstávají závažným zdravotním celosvětovým problémem což dokládají výzkumy z válek, katastrof a dalších strádání velikých skupin obyvatelstva.

Závažnost poruchy

Neuróza není takové onemocnění, které zamezuje nebo deformuje vnímání reality. A její průběh nedegraduje osobnostní rysy jedince, jako je tomu u psychóz. Také to není porucha osobnosti (psychopatie), která je trvalým rysem jedince po celý jeho život.
Prognóza
Z předchozího vyplývá, že neuróza může mít převážně příznivou prognózu. Záleží ovšem na celé řadě osobních, sociálních, biologických a dalších parametrů, vyskytujících se v životě člověka (rodina,války,zaměstnání, … ).
Výskyt
Výskyt neuróz v běžné populaci je pouze odhadován a v posledních desetiletích jeho procento prudce vzrůstá (60.léta – cca 15% , současnost 35-40% ). Přesná čísla nejsou prakticky dostupná, protože odbornou pomoc vyhledá jen malá část těchto lidí.

Klasifikace
Neurózy se dělí podle převažujících subjektivních a zdravotních potíží orientačně na:
-úzkostné/panické stavy
-emočně labilní typ (dříve nazývaný hysterie, hysterická reakce,..)
-fobické neurózy (fobie a úzkosti nespecifické, z konkrétních věcí a situací, hypochondrie)
-obsedantně kompulsivní poruchy (neurózy s nutkavými myšlenkami nebo jednáním) -bývají neobyčejně závažné (na př. z nutkavého strachu před bacily si
člověk opakovaně myje ruce až do sedření kůže nebo nedokáže odejít
z domova pro opakované kontrolování, zda správně zamknul a pod.)
-depresivní neuróza (vnímá bezvýchodně, smutně, pesimisticky)
-neurasthenie (téměř trvalé vyčerpání, slabost atd.)

NEURÓZY

Porucha duševního zdraví
Neuróza je charakterizována jako porucha duševního zdraví, a to taková, která má původ
A) tzv. psychogenní -(vzniká působením sociálních faktorů, které musí obsahovat dvě základní složky – a) tzv. chybné sociální učení v dětství (nepříznivé vlivy nejbližšího prostředí dítěte) vytvoření chybných vzorců chování na zátěžové situace a jejich pozdější opakování v dospělém životě.
b) působení nepříznívých (zátěžových) životních situací, které mají sociální, mezi lidskou povahu v současnosti.
Propojením těchto složek vznikají příznaky typické pro neurózu jako výraz obrany organismu proti negativnímu působení sociálně biologického zevního prostředí.
B) funkční – nejde o poruchu centrálního nervového systému vyjádřenou biologicky.
C) reverzibilní – jde o psychickou poruchu, kterou lze vyléčit (neznamená všichni vyléčeni).

Emoce

(city)-hodnoti to co poznavame nebo to co delame, toto hodnoceni se ridi nasimi potrebami a cili, emoce v nas muzou vyvolavat cinnost, kterou vykonavame
Oblasti projevu emoci-vnitrni zazitek(prozitek);;;z vnejsku poznavatelne chovani-mimika obliceje, pohyb celeho tela, zabarveni hlasu;;;citove zazitky-spojovany s tim jak se meni nase fyziologicke fce. Napr. prekvapeni úlek-srdce je svirano, zloba-srdce bije rychleji, zmeny svalstva hrudniku-zrychlovani dechu, cervenani
Nejvyraznejsi oblasti kde se emoce projevuji-pohyby ust, cela, oci
4 zakl. emoce-stesti, prekvapeni, zlost, strach
Obecne znaky emoci- napeti, uvolneni, hedonicke zabarveni-stupne libosti a nelibosti, komplexnost
Jednoduche emoce-strach-neprijemna emoce, hnev-extremne nenavist,naklonnost-laska-liba emoce, predstavujeme si ze dosahneme nejakeho uspokojeni, uzkost-neprijemna emoce, smutek-deprese(vnimame ze jsme něco nenavratne ztratili)
Slozite emoce-eticke city-spojene s hodnocenim chovani sebe i druhych lidi(napr. cestnost sobeckost nepratelstvi k lidem);;;esteticke city;;;intelektualni city-vznikaji při reseni nejakych problemu(zvidavost,radost z vyreseni, neklid z neuspechu;;;socialni city-citime k ostatnim lidem(obavy o druheho člověka)
Emoce delime podle dynamiky-afekty-velice silny, borlivy ale kratky(afekt zlosti strachu zdeseni) vyvolavaji velek zmeny ve vegetativnich fcich(zbledne, zcervena), v afektu probihaji velice prudke silne reakce, jednani člověka je neovladatelne;;;nalady-vytrvalejsi citovy vztah, dava citove zbarveni vsem ostatnim citovym prozitkum: a) povznesene, radostne az expanzivni nalady; clovek je vesely, prubojny, ma zvysene sebevedomi, muze vest az k projevum neskromnosti, clovek je pratelsky, lepe zvlada problemy, vznikaji velke plany b)smute az depresivni nalady-; sklony k pasivite, ztrata sebeduvery, vyhybani se druhym lidem, pocity neuspechu, pochybovacnost o vsem c) zlostne nalady; projevuji se podrazdenosti urazlivosti, zvysenou vztahovacnosti utocnosti, zvysenym sebevedomym vasne-silny a hluboky cit, který se zmocnuje uplne celeho člověka, jsou neovladatelne(napr. vasen hromadit majetek, koureni, extremisticke skupiny)
Protikladnost emoci-patri ke vsem emocim, muzeme k nekomu ci necemu citit pozitivni i negativni vztah
Individualni lidske zvlastnosti-citova vzrusivost-jak clovek reaguje na nejakou udalost nebo jak dovede projevy ovladat;;;naladovost-jak snadno a rychle prechazime z jedne nalady do druhé
;;;sugestibilita-jak se lide nechavaji ovlivnit naladou jinych lidi;;;citova zranitelnost-jak se nas dotknou poznamky druhych lidi;;;citova zralost-na kolik mame rozvinuty city
spanek-patri mezi zakladni fce člověka, clovek prospi 1/3 zivota, vydrzi 10tydnu bez jidla a 10 dnu bez spanku, projevy nedostatku spanku:ztrata zajnu, tezko něco pochopi, podrazdenost, unava, skleslost,
delka spanku-do pul mesice veku-20-22hodin, stari lide-5-6hod, dospeli lide-7-8hodin,minimalni doba spanku 4 hodiny

motivace

Dále říká že motivace jako podněcování žáka, není kompetencí pouze učitele ale také rodičů, lékařů, pediatrů a psychologů. Podobně jako pan Mojžíšek řadí pan Šturma jako hlavní motivační metodu – aktualizaci(zpřítomnění). Jako další forma uvádí pak „ zadávané úkoly přípravného rázu.“
Jeden z hlavních faktorů je pak návštěva různých osvětových akcí a fenoménů. Velký důraz pak klade na následnou debatu s žáky při vyučování.
Mezi další faktory řadí například dramatizaci (sociální hry). Podstata je v hraní různých rolí.
Na rozdíl od pana Mikuláška se pan Šturma zmiňuje také o kladném hodnocení žáků jako o dalším z významných prvků motivace.

Motivační rozhovor

– má velmi podobný smysl, kdy učitel usiluje o aktivizaci vzpomínek, kdy chce navázat na předchozí znalosti. Tento rozhovor se nesmí podobat zkoušení, protože to je často rušivou situací.
Důležité je zapojit názorné ukázky, jako práce v laboratořích, v živé přírodě či jiných pokusných prostředích.
Aktualizace obsahu – je použití příkladů ze života. Nesmí jít však o aktualizaci násilnou (nesmí být dětem příliš vzdálená
Motivační demonstrace – kdy učitel přímo přinese daný objekt přímo do hodiny.
Ilustrace a grafické znázornění – které vkládáme do hodiny a střídáme jej s výkladem.
Pan Šturma definuje motivaci takto – Motivovat znamená vyvolat v žácích soubor pohnutek, aby se ochotně s pozorností a zájmem učili nebo účastnili vyučování. Motivování jako učitelova činnost se opírá o potřeby, zájmy a orientačně pátrací reflex (pozornost) žáků.