Pasivní chování

– když situaci nezvládneme, podřizujeme se a není nám to příjemné. Pokud se pro něco rozhodnu pod nátlakem a vnitřně s tím nesouhlasím, tak se postupně ztotožním s tím, že to chci, nebo to dělám a nechci to dělat.
Způsob: vyjadřuji se nepřímo, zkresleně
Pocity: ponižující, nesoulad, úzkost

Agresivní chování – pokud volně prosazuji své názory s rizikem, že veškeré následky nesu sama – přechází z asertivního chování do agrese, poškodím sebe, nebo někoho jiného.
Způsob: uplatňujeme myšlenky, pocity na úkor jiných lidí
Pocity: když zvítězím, dosáhnu svého, rozpačitost

Chování

je veškerá činnost člověka – fyzická, fyziologická a psychická, to, co můžeme pozorovat na druhém člověku. Hlavní druhy chování člověka jsou: jednání, řeč a výraz. Současně s chováním se děje něco v nás, něco uvnitř. Tomu říkáme prožívání. Jsou to vnitřní zážitky, které u člověka vznikají při psychické činnosti.

Způsoby socializace:

a) sympatie a citová nákaza – pohřeb – vážná nálada, svatba – veselá nálada,…
b) nápodoba – neprobíhá mechanicky, ale výběrově.
c) Sugesce a autosugesce – přejímání názorů, jde především o prestiž osoby


Každý člověk je vždy členem nějaké společenské skupiny. Společenská role je způsob našeho jednání, který je ostatními členy skupiny za jisté sociální situace očekáván.
Chování člověka pak ukazuje, jak požadavky určité role plní.
Společenské role – skupinové (např. vedoucí zájmového kroužku)
- individuální ( role syna, matky, babičky)
Některé role se mohou vzájemně prolínat – např. role matky a učitelky zároveň.
Některé role se vzájemně vylučují – role sportovce a rozmazlence.
Některé role jsou nucené – role chlapce, dívky, člověka určitého stáří.
Jiné role si můžeme volit – např. zaměstnání.
Některé role mohou existovat jen ve vzájemné spojitosti – učitel a žák, otec a syn, bratr a sestra.
Role mohou být krátkodobé (např. role návštěvníka div. představení) a trvalé
( role otce, matky).

Socializace ve vývoji člověka

Socializace je proces, jímž se dítě postupně stává členem lidské společnosti. Musí se učit chodit, ovládat kulturu jídla a pití, mluvit, ovládat se apod. Na člověka působí rodina, škola, třída, kamarádi, učitelé, zájmové kroužky, hromadné sdělovací prostředky atd.

Podstatou socializace je osvojení takového chování, které určitá historická společnost vyžaduje na svých členech.
Socializace probíhá nejprve v rodině. Postupně dochází k rozšiřování sociálních vlivů. Velký význam mají např. dětské hry. Socializace vede k rozvoji sebeuvědomování, k utváření myšlení, cítění a jednání.

Typologie temperamentu

– snaha o rozdělení lidí do skupin podle shodných
znaků

Jedna z nejstarších psychologií je přisuzována řeckému lékaři Hippokratovi. Hippokrates dělí lidi podle poměrů šťáv v těle na 4 typy lidí.

Sangvinik ( krev) – nestálý, živý, značně pohyblivý, komunikativní, společenský,
bezstarostný, jeho city nejsou trvalé.

Cholerik ( žluč) – nevyrovnaný, výbušný, vzteklý, aktivní, dráždivý, těžko se umí
ovládat.

Flegmatik ( sliz) – pomalý, klidný, má slabé, pomalu vznikající citové reakce,
navenek málo výrazné, city jsou stálé.

Melancholik ( černá žluč) – sklíčený, uzavřený, lítostivý, city vznikají pomalu,
ale bývají trvalé.

Temperament

Dynamické vlastnosti osobnosti jsou vlastnosti, které souhrnně označujeme pojmem temperament.

Lidé se navzájem liší nejen obsahem svého duševního života, ale i formou, tj. tím, jak reagují na různé podněty. Tempo průběhu a střídání psychických procesů, stavů, činností a jednání a jejich intenzitu nazýváme dynamikou prožívání a chování. Ta spočívá v rychlosti a intenzitě reakcí člověka na různé podněty, délce trvání různých duševních zážitků, a na tom, jak výrazně je člověk projevuje navenek.

Nadání je souhrnem schopností určitého druhu, které umožňují nadprůměrné výkony v určité činnosti. Zakládá se na vrozených vlohách.

Talent je vysoce rozvinutý soubor schopností, který umožňuje člověku, aby dosáhl ve svém oboru vynikajících výsledků.

Genialita je mimořádně rozvinutý talent, který umožňuje jejich nositelům vytvořit vrcholná díla.

Inteligence je všeobecná schopnost, při jejímž posuzování se vychází z velikosti výkonů v různých intelektuálních činnostech téže osoby. Inteligence je schopnost učit se a zároveň dovednost uplatnit získané vědomosti a poznatky v praxi. Úspěch v životě nezáleží jenom na všeobecné inteligenci. Důležitou úlohu hraje zájem o určitou činnost, houževnatost, podmínky prostředí, ve kterém člověk žije apod.

Vrozené předpoklady psychiky člověka

Psychika člověka - prožívání (vnitřní stránka)
- chování (vnější stránka)

Člověk se projevuje velmi rozmanitě, ale má i určité relativně stálé rysy – vlastnosti. Některé vlastnosti člověku připisujeme nezávisle na situaci. Jsou to vlastnosti, které dávají průměr chování v rozmanitých situacích. Poznáváme je z poměrně stálého chování a jednání jednotlivce.

V jednání a chování člověka nejsou všechny vlastnosti stejně významné. Velký význam mají schopnosti. Schopnostmi nazýváme vlastnosti osobnosti, které podmiňují vykonávání určité činnosti. Schopnosti nejsou vrozené. Vznikají a rozvíjejí se v činnosti na základě vrozených vloh. Jedna vloha může být základem několika schopností. Naopak určitá schopnost se může zakládat na několika vlohách.

Žákovské zvládání školní zátěže v širším kontextu

Situace, kdy jsou ve třídě žáci, kteří experimentují s látkami zdraví škodlivými
K látkám zdraví škodlivým počítáme především nikotin, alkohol a nealkoholové drogy. Jde o problém zdravotně rizikového chování, které se začíná objevovat také v našich školách. Výzkum u žáků druhého a třetího stupně sledoval konzumenty, bývalé konzumenty a žáky nikdy neužívající škodlivé látky. Konzumenti se odlišovali od zbývajících skupin tím, že si užíváním drog zvyšovali status mezi vrstevníky, posilovali svou reputaci. Další studie ukázali, že konzumenti identifikovali sami sebe jako ty, kteří už mají a nadále chtějí mít vysokou reputaci jako ty, jimž se ostatní obdivují za to, že dokážou provozovat specifické a riskantní aktivity. Další studie se snažila pomocí skupinového výcviku dosáhnout u rizikových dospívajících to, aby přestali používat násilí jako strategie zvládání zátěže.

Situace kdy končí romantická láska

K období puberty a počátku adolescence patří též zamilování, první lásky a logicky rozchody. Vyrovnat se s takovou situací nebývá pro dospávající snadnou záležitostí, navíc, když o tomto vztahu ví i většina vrstevníků. Byla vypracována studie, která identifikovala u 14 – 19 letých studentů šest strategií jak zvládnout rozchod s partnerem : hledání kompromisu, zabývání se něčím jiným (snaha přijít na jiné myšlenky), vyhýbání se partnerovi, projevy naštvání, zloby, vzteku, hledání sociální opory, vybíjení se v konfliktních situacích. Uvádí se , že pokud má jedince tendenci externalizovat problém, bude pravděpodobněji reagovat buď projevy naštvání, zloby, vzteku, násilí. Pokud má jedinec tendenci internalizovat problém, pak bude zřejmě reagovat snahou přijít na jiné myšlenky nebo vyhýbáním se.

Situace kdy končí romantická láska

K období puberty a počátku adolescence patří též zamilování, první lásky a logicky rozchody. Vyrovnat se s takovou situací nebývá pro dospávající snadnou záležitostí, navíc, když o tomto vztahu ví i většina vrstevníků. Byla vypracována studie, která identifikovala u 14 – 19 letých studentů šest strategií jak zvládnout rozchod s partnerem : hledání kompromisu, zabývání se něčím jiným (snaha přijít na jiné myšlenky), vyhýbání se partnerovi, projevy naštvání, zloby, vzteku, hledání sociální opory, vybíjení se v konfliktních situacích. Uvádí se , že pokud má jedince tendenci externalizovat problém, bude pravděpodobněji reagovat buď projevy naštvání, zloby, vzteku, násilí. Pokud má jedinec tendenci internalizovat problém, pak bude zřejmě reagovat snahou přijít na jiné myšlenky nebo vyhýbáním se.

Žák v sociálních vztazích
• k sobě samému
• ke spolužákům
• k vrstevníkům
• k rodičům
• k učitelům
• k veřejnosti

Žák a jím prožíváné změny
• školní kariéry
• zhoršení školního prospěchu
• propadnutí, vyloučení ze školy
• přechod na jiný stupeň školy
• přechod na školu v cizině
• sociálních vztahů
• zhoršení vztahů se spolužáky
• přechodné zhoršení vztahů s kamarádem
• zamilování nebo rozchod s milovanou bytostí
• zhoršení vztahů s rodiči
• zhoršení vztahů s učiteli
• zdravotního stavu
• akutní či chronické onemocnění
• bulimie, mentální anorexie
• zneužití, znásilnění¨přežití havárie
• otěhotnění

Zvláštnosti žákovy osobnosti

(uplatňující se v zátěžových situacích)
• pohlaví
• speciální potřeby, handicapy
• psychické stavy (úzkost, strach)
• příslušnost k určité kultuře

Žák ve školních zátěžových situacích
• čtení, psaní, počítání
• zkoušení
• zavádění nových vyučovacích metod
• navádění, svádění, nabízení (cigaret, alkoholu, drog)
• šikanování, agrese

Motivační model školní zátěže

Vychází ze tří žákovských potřeb: potřeby někam patřit(mít jistotu sociálních vztahů), být v něčem kompetentní a potřeby autonomie - nezávislosti. Tyto potřeby bývají ve škole podrobeny zkoušce, bývají zpochybněny, což se uplatňuje u první potřeby sociálním přehlížením, nevšímavostí, u druhé znejistěním, zmatkem, chaosem, u třetí donucováním, nátlakem. Žák hodnotí vzniklou stresovou situaci pro sebe buď jako šanci, výzvu nebo jako hrozbu.pokouší se na prožívanou zátěž reagovat a to třemi způsoby: usměrňuje buď své chování nebo emoce anebo mění svůj názor, hledisko a postoj.

No a trochu se oddálí psaní. Pak nám je rozdá a to vy zase, že nemáme pera, a zase dostaneme chvilku, jak se s námi dohaduje. To nesmí trvat moc dlouho, aby se to nepřešvihlo, a pak začneme všichni prosit, aby se nepsalo….A někdy to občas vyjde.
Jinou situací je hledání viníka. Jde o vypátrání toho, kdo něco poškodil či rozbil anebo inicioval akci, která skončila neblaze. Obvykle třída ponechává rozhodnutí přiznat se či nepřiznat na dotyčném žákovi. To záleží na tom, co to bylo a co z toho může bejt. Když víme, že ten učitel to vyšetřovat dál nebude nebo že je to blbost nebo jsme ho nahecovali tak se nepřizná. No a když je srab a stejně se nepřizná a my dostaneme trest i za něj, tak jsme naštvaný, no ale taky to přežijeme.

No a trochu se oddálí psaní. Pak nám je rozdá a to vy zase, že nemáme pera, a zase dostaneme chvilku, jak se s námi dohaduje. To nesmí trvat moc dlouho, aby se to nepřešvihlo, a pak začneme všichni prosit, aby se nepsalo….A někdy to občas vyjde.
Jinou situací je hledání viníka. Jde o vypátrání toho, kdo něco poškodil či rozbil anebo inicioval akci, která skončila neblaze. Obvykle třída ponechává rozhodnutí přiznat se či nepřiznat na dotyčném žákovi. To záleží na tom, co to bylo a co z toho může bejt. Když víme, že ten učitel to vyšetřovat dál nebude nebo že je to blbost nebo jsme ho nahecovali tak se nepřizná. No a když je srab a stejně se nepřizná a my dostaneme trest i za něj, tak jsme naštvaný, no ale taky to přežijeme.

Další je zdržování

až bojkot vyučování. Tyto taktiky navozují situace, které pro žáky nekončí vždy úspěšně, ale jsou součástí strategie, jíž se žáci brání ústnímu či písemnému zkoušení. To se přihlásí třeba Ondra a řekne, že té látce nerozumí. Učitel mu uvěří, protože je Ondra na matiku chytrej. A tak to začne znovu všechno vysvětlovat. Ale někdy to nevyjde.
Tak to třeba řekne učitel, abychom si vzali papíry, že bude písemka. No a my mu řekneme , že papíry nemáme.

Interakce učitel – žák, žáci a rodiče jako zdroj zátěže

Žáci mají rádi, když se ve třídě „něco děje“ a proto si často sami vytvářejí svoje události, aby se povyrazili.jde o školní situace, kdy jsou žáci současně aktéry i diváky – jedná se např. o škádlení, hecování, provokování. Zmíněná dění se pak mohou rozšířit i do hodin vyučování. Vzniká tak situace plná napětí, nejistoty a zátěže pro obě strany. Žáci zkouší co udělá učitel a učitel zkouší jak reagují žáci. Jedná se o tzv. skupinové zvládání zátěže. Bylo popsáno několik situací, jedna z nich se dá nazvat jako testování nového učitele. Obvykle začíná nejodvážnější a nejvlivnější žák ve třídě. Učitel se mu snaží ukázat svoji autoritu, napomíná jej, trestá. Stupňující se postihy za nevhodné chování plní fci oboustranného vymezení pozic. Provokující žák nemá vůči třídě co ztratit, znevažování a trestání učitele mu jeho pozici ve třídě uplatňuje.

Vnější zdroje:

Sociální opora: uspokojování jedincových základních sociálních potřeb prostřednictvím interakce s jinými lidmi (potřeb být milován, být vážen, být uznáván, potřeba identity…)
Síť sociální opory vývojově starou záležitostí, přináší žákovi vztahový rámec pro hodnocení samotné zátěže i sociálně přijatelné způsoby jejího zvládání.

Zvládací pomocí: jednání osoby, která je žáka sociálně významná a pomáhá mu zvládnout stresující události. Jde o integraci dvou procesů: zvládací zátěže a sociální opory.

Vnímaná kontrola a řízení:

Přesvědčení, že člověk určuje své vlastní stavy a své chování, ovlivňuje své prostředí a je schopen dosáhnout žádoucích výsledků.

Vnímaná osobní zdatnost:
Týká se jedincova posouzení vlastních schopností, způsobilosti něco vykonávat, něčeho dosáhnout. Podloženo racionálními úvahami, podpořeno argumenty.



Zvládací úsilí:
Jedinec subjektivně hodnotí závažnost podnětů přicházející z prostředí, a dospěje-li jeho hodnocení k závěru, že jde o zátěž, s níž je třeba něco udělat nastupuje snaha.

Vnitřní zdroje zvládání zátěže:

Řada proměnných, temperamentové charakteristiky (extraverze), pocit somatické, psychické i sociální pohody (pocit zdraví).
Odolnost žáka: úspěšné adaptování (chápané v celé šíři jako schopnost, proces i výsledek), které nastalo navzdory okolnostem představujícím pro jedince náročnou výzvu či ohrožení.
Optimismus: dispoziční charakteristika jedince nebo generalizovaný soubor pozitivních očekávání.
Naděje: kognitivní záležitost, cílově zaměřené kladné očekávání
Skládá se ze 2 vzájemně se ovlivňujících složek:
„agentury“: jedincův smysl pro úspěšné stanovení odpovídajících cílů v minulosti, přítomnosti i budoucnosti
„cesty“: jedincem vnímané schopnosti vytvářet úspěšné plány činnosti k dosažení těchto cílů

Sociální faktory: nepříznivé rodinné vlivy (rozvod rodičů, nesoulad ve výchově, absence výchovy v rodině), nepříznivé vlivy vrstevníků (oběť nebo aktér šikanování, vliv party vyznávající negativní hodnoty…), nepříznivé vlivy školy (nevhodné styly zkoušení, špatné známky….)

Vyčerpáním vnitřních rezerv

dochází k tzv. efektu vyhoření (burn-out syndrom)
Syndrom vyhoření: ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka některé z pomáhající profese, nejčastěji spojeno se ztrátou činorodosti a poslání
Má 5 fází:
1. nadšení
2. stagnace
3. frustrace
4. apatie
5. intervence
Naučena bezmocnost: objevuje se tehdy, když má žák opakované nepříznivé zkušenosti s tím, jak zvládání zátěže dopadá, když očekává, že jeho způsob reagování na události nemůže kontrolovat, řídit běh věcí. Žák se nedokáže „poučit z případného úspěchu“, nedokáže úspěšnou zvládací strategii přesně zopakovat a naučit se ji používat.

Faktory komplikující zvládání zátěže:

Různorodá podstata: vrozené, získané, afektivní, kognitivní, sociální…)
Obecně je lze označit za rizikové faktory (= ty, které zvyšují pravděpodobnost, že individuální vývoj žáka bude narušen v emocionální, kognitivní nebo akční oblasti)
Faktory související s jedincem samým: temperamentové charakteristiky (neuroticismus..), zvláštnosti myšlení (uvažování opírající se o nikoli o realitu, ale o přání jedince…), vývojové opoždění, postižení jedince

Sekundární hodnocení:

- probíhá společně s primárním
- jedincovo posouzení vlastních možností vyrovnat se se zátěží , zvládnout s dostupnými zdroji zátěžovou situaci
- má 4 podoby
• jedinec zvažuje, zda obstojí, získá uznání, nebo selže, blamuje se
• jedinec posuzuje svůj potenciál zasáhnout do situace, řešit problém
• jedinec posuzuje svůj potenciál zvládnout vlastní emoce
• jedinec odhaduje jak se asi daná situace bude dál vyvíjet

Kategorie zvládání zátěže

je kategorií neutrální. Zvládání tedy neznamená, že se žák se zátěžovou situací pozitivně vyrovná, patří zde i neúspěšné či nevalidní zvládání zátěže. Např. obviňování jiných osob z vlastního selhání, překrucování skutečnosti, obelhávání sebe samého, kouření, přejídání, agrese…

Vnímání a hodnocení zátěže žákem
Primární hodnocení:
- hodnocení stresoru a celé stresující situace
- jedinec posuzuje míru závažnosti a míru rizika
- stresor: a) potenciální: hrozí žákovi
b) aktuální (reálný): doléhá na žáka