Úrovně jazyka

Používání jazyka má dva aspekty: produkce a porozuměni. Při produkci jazyka začínáme s propozicionální myšlenkou, nějakým způsobem ji převedeme do věty a skončíme pomoci zvuku, které tuto větu vyjadřují. V porozuměni jazyku začínáme se slyšením zvuku, zvukům připojujeme význam ve formě slov, slova spojujeme, aby vznikla věta, a poté z ní nějakým způsobem extrahujeme tvrzení.

Jazykové jednotky a procesy:
Zvuky řeči - při mluveni používáme rtu, jazyka a hlasivek k tomu, abychom vytvořili řadu zvuků. fonémy – kategorie zvuku řeči

Slovní jednotky - morfém je nejmenší lingvistická jednotka, která nese význam. Většina morfému jsou slova sama o sobě, jako například ‘čas‘. Jiné jsou příponami, jako například ‘ně’ nebo předponami, jako ‘ne’, které jsou ke slovům přidávány, takže se stávají složitějšími, jako například ‘časně’ nebo ‘nečas’.

Nejdůležitějším aspektem slova je samozřejmě jeho význam. Na slovo je možno pohlížet jako na pojmenovaní pojmu, jeho významem je tedy pojem, který označuje. Některá slova jsou dvojznačná neboť pojmenovávají více než jeden pojem.

Nejnápadnější věci, týkající se slovních jednotek v kontrastu ke zvukům řeči je, že morfémy nesou význam, zatímco fonémy nikoli.

Větné jednotky – zahrnuji věty a slovní spojeni. Důležitou vlastností těchto jednotek je, že mohou odpovídat částem tvrzení. Tyto vztahy umožňují mluvčím ‘seřadit’ tvrzení do vět a posluchačům tvrzení z vět ‘získat’.

ŘEČ A MYŠLENÍ

Největší úspěchy lidského druhu prameni z jeho schopnosti vytvářet složité myšlenky a sdělovat je druhým. Proces myšlení v sobě zahrnuje velké množství duševních aktivit.

Myšlení muže být pojímáno jako ‚řeč mysli‘. Existuje více druhů této řeči. Jeden z nich odpovídá proudu vět, které ‚slyšíme v mysli‘, a nazývá se propozicionální myšlení. Jiný druh této řeči odpovídá představám zvláště zrakovým, tomu, co ve své mysli ‚vidíme‘, a nazývá se imaginativní myšlení. Za třetí můžeme rozlišovat motorické myšlení, které má vztah k posloupnosti ,představ pohybu mysli‘.


JAZYK
Jazyk je prvotním prostředkem komunikace propozicionálních myšlenek. Představuje navíc univerzální prostředek: každá lidská bytost, která má normální inteligenci, si osvojuje svůj mateřsky jazyk a bez námahy jej používá. Přirozená povaha jazyka někdy vede k představě, že jazyk nepotřebuje speciální vysvětlení. To je zcela nesprávná představa. Někteří lidé dokáží číst, a jiní neumí, někteří dokáží počítat, jiní ne….avšak v podstatě každý dokáže zvládnout a používat nesmírně složitý lingvistický systém, což patři mezi základní hádanky lidské psychologie.

ostatní poruchy:
LMD - encefalopatie
- drobná difúzní poškození mozku způsobená asfyxií /nedostatečným prokrvením mozku – často u komplikovaného porodu/
- průměrná až podprůměrná mentální úroveň, jsou vzdělavatelní
- často poruchy prostorového vnímání
- jde spíše o poruchu chování než mentální poruchu
- v dospívání se to často srovná
- takové dítě je třeba zaměstnat
- spjata s hyperkinetikou – nadměrná pohyblivost, neschopnost udržet pozornost
torpidní dítě - nepohyblivé

tiky – bezděčné a rychlé pohyby některé části těla
- vytváří se z nepodmíněných reflexů /mrkání oka, škrábání kůže/
afektivní poruchy:
afektivní křeče – jedinec řve až nemůže popadnout dech, snaží se tak prosadit své požadavky
temper tantrum – návaly zlosti, jedinec se válí po zemi a kope kolem sebe, výraz bezmoci
fobie, deprese /nemluvnost, plačtivost, reakce na frustrace/, hysterie…