V současnosti

dochází k oslabování autority policie založené výlučně na strachu z možných sankcí. Jako je přísně reglementován vztah mezi občanem a státem, je striktně právními předpisy vymezen i vztah mezi policií a občany. Do popředí se dostává otázka budování autority policie na základě dobrovolného uznání ze strany občanů, neboť úspěšnost policejní práce závisí ve značné míře na ochotě občanů pomáhat policii v boji se zločinem.

Poté co jsme stručně charakterizovali základní principy etického kodexu policie položíme si základní otázku: Etický kodex policie je jistě pěkná věc, avšak kdo se jím bude řídit a proč? Není snad etický kodex pouhým prostředkem, krášlícím image policie, prostředkem, který však v reálném životě nemá žádný význam, platnost a závaznost? Jaký je praktický význam etického kodexu policie? Tvrzení, které se pokusíme obhájit zní: Důsledné dodržování etického kodexu policie každým jednotlivým policistou má vést k optimalizaci vztahu policie a občanské veřejnosti, ke zvýšení důvěry občanů v policii.

Soukromí

Policisté, by se měli chovat tak, aby nepoškodili dobré jméno policie nebo své vlastní.

Smyslem etického kodexu policie a důsledkem jeho dodržování by mělo být prohloubení důvěry občanů v policii, zlepšení image policie a její profesionalizace. Optimalizace vztahu veřejnosti a policie je nezbytnou podmínkou úspěšného plnění sociálních funkcí policie v demokratickém právním státě. Není však podmínkou jedinou. Dokud naše policie nebude dostatečně vybavena moderní technikou, dokud nebude dostatečně personálně zabezpečena, dokud bude existovat právní chaos, dokud pojem „schopný podnikatel“ bude interpretován ve smyslu „schopný všeho“, důvěru občanů ve stát a potažmo v policii nepomůže nastolit žádný, sebeefektnější etický kodex.

Bezúhonnost

Policista nesmí podlehnout úplatkářství a angažovat se v korupci, ani nesmí tyto protizákonné činy tolerovat u jiných policistů. Policisté musejí odmítnout jakékoliv dárky, pozornosti, úpisy, laskavosti, odměny nebo sliby, které by mohli být interpretovány jako snaha přimět policistu, aby upustil od čestného a zákonného výkonu svých pravomocí. Policisté nesmějí mít soukromou nebo zvláštní výhodu, vyplývající z jejich oficiálního postavení. Respekt veřejnosti se nedá koupit, může být pouze zasloužený a rozvíjený.

Spolupráce s jinými policisty a agenturami
Policisté by měli při prosazování právního řádu spolupracovat se všemi agenturami zákonem uznanými a s jejich reprezentanty.

Osobní profesionální způsob
Policisté jsou odpovědni za svou vlastní úroveň profesionálního výkonu

Použití síly

Policista nebude nikdy používat nadbytečné síly nebo násilí a bude při plnění svých povinností používat pouze takové síly, která je za všech okolností rozumná. Síly může být použito pouze s největším omezením a pouze poté, co diskuse, vyjednávání a přesvědčování se ukázaly nedostatečné a neefektivní. I když je použití síly někdy nevyhnutelné, každý policista se musí vyvarovat zbytečného působení utrpení a nikdy se nesmí dopustit krutého, degradujícího nebo nelidského zacházení s jakoukoliv osobou.

Princip volného uvážení

Důsledné a moudré použití principu volného uvážení, založené na profesionální policejní způsobilosti, udělá mnoho pro zachování dobrých vztahů a udržení důvěry veřejnosti. Je ale důležité si zapamatovat, že někdy Přátelská domluva může být účinnější pro dosažení žádoucího cíle, než zatčení, které za jiných okolností může být správné.

Důvěrnost
Cokoliv policista vidí, slyší, nebo pozná, co má důvěrný charakter, by měl držet v tajnosti, pokud to výkon služby nebo zákonné opatření nebude vyžadovat jinak.

Primární povinnosti policisty

Pravomoci a základní pracovní povinnosti policisty zahrnují službu společnosti, ochranu životů a majetku, ochranu důstojnosti, udržování klidu a pořádku a zajištění práv každého občana na svobodu, rovnost a spravedlnost.

Výkon pracovních povinností policisty
Policista musí vykonávat svoji činnost nestraně. Se všemi občany jednat stejně, se zdvořilostí, porozuměním a úctou. Při plnění povinností by se a¨měli policisté snažit o maximální spolupráci s veřejností. Měli by vystupovat a chovat se takovým způsobem, který vzbuzuje důvěru a úctu k funkci, kterou jim veřejnost svěřila.

Etický kodex policisty

Všichni policisté si musejí být vědomi morální odpovědnosti, která je daná jejich postavením, a musejí se stále snažit žít podle nejvyšších možných kritérií profesionální policejní práce. Mezinárodní sdružení policejních ředitelů (the International Assotiation of Chiefs of Police) věří, že je důležité, aby policisté měli jasnou představu a uměli si poradit při výkonu svého povolání v souladu s těmito kritérii a přijmuli následující morální normy jako návod pro uskutečnění těchto cílů

dva etické kodexy policie

Uvedeme dva etické kodexy policie. Prvý z nich je součástí Rezoluce rady Evropy č. 690/1979. Tato rezoluce je věnována problematice policie a nese název „Deklarace o policii.“ Obsahuje oddíl, nazvaný „Etické povinnosti.“
Rada Evropy byla založena v r. 1949. V současné době je jednou z největších politických organizací, sídlí ve Štrasburku ve Francii a má 29 členských států. Jejich počet se neustále zvětšuje. Rada Evropy se zabývá obranou demokracie, lidských práv a usiluje o vybudování humánnější a slušnější Evropy. Nejdůležitější konvencí Rady Evropy je Evropská konvence o lidských právech.
Shromáždění rezoluce Rady Evropy č. 690/1979 je přesvědčeno, že evropský systém ochrany lidských práv by byl posilněn, kdyby v policii byla použita pravidla dentologie (nauka o etických povinnostech) zahrnující lidská práva a svobody. Považuje za potřebné, aby policisté byli aktivně podporováni společností morálně i materiálně. Je toho názoru, že policisté by měli mít stejný statut a srovnatelné postavení, jako mají ostatní státní úředníci. Považuje za žádoucí stanovit zásady jednání policistů pro případ války či doby okupace cizí mocností. Přijímá dále uvedenou Deklaraci o policii, která je nedílnou součástí rezoluce.